Po dlouhých měsících dřiny ve Francii, kde jsem se po večerech vracel do prázdného bytu, mě začala tížit samota. Práce byla dobrá, ale chyběl mi někdo, s kým bych mohl sdílet chvíle, smích, doteky. Rychlý swajp, pár zpráv, a najednou tam byla ona. Vicky. Argentinka s vlnitými vlasy, šibalským úsměvem a fotkou, kde se opírala o zábradlí s výhledem na moře. Psali jsme si krátce, ale intenzivně. Její zprávy měly šťávu – žádný nudný small talk, rovnou vtipy, lehké provokace. Když navrhla sushi v centru, neváhal jsem.
Seděli jsme v malé restauraci, světlo svíček se odráželo od sklenek saké. Vicky byla ještě krásnější než na fotkách. Štíhlá, s ladnými pohyby, vlnité vlasy jí padaly přes ramena a pod lehkou halenkou se rýsovala drobná, ale špičatá prsa. Každý její pohyb byl jako taneční krok – přirozený, ale promyšlený. Hned jsem věděl, že to nebude jen tak obyčejná schůzka.
Povídali jsme si o všem možném. O tom, co nás sem přivedlo, o snech, o životě. Vyprávěla mi o své lásce k salse, jak se v místním klubu jednou týdně ztrácí v rytmu a zapomíná na všechno ostatní. Její oči se při tom rozsvítily, a já si nemohl pomoct – představoval jsem si, jak se její tělo vlní v těsných šatech na parketu. „Měl bys to zkusit,“ řekla s úsměvem, když si všimla, jak ji pozoruju. „Možná tě naučím.“
Flirtovala nenápadně, ale cítil jsem to. Když se naklonila blíž, aby mi ukázala fotku z nějaké salsové party na telefonu, její koleno se lehce dotklo mého. Neodtáhl jsem se. Místo toho jsem jí položil ruku na stehno – jen tak, jako by náhodou. Nebránila se. Naopak, její úsměv se prohloubil, a když se znovu narovnala, její prsty se lehce otřely o mou ruku.
Po večeři jsme se procházeli nočním městem. Ulice byly tiché, jen občas kolem prošla skupinka lidí. Vicky měla lehký krok, jako by se pořád pohybovala v rytmu hudby, kterou slyší jen ona. Když zmínila, že ten salsový klub je jen pár ulic odtud, navrhl jsem, že ji doprovodím domů. „Jasně,“ řekla a chytila mě za ruku. Ten dotek byl elektrický.
Před jejím domem se zastavila a otočila se ke mně. „Tak co, půjdeš na tu salsu příště?“ zeptala se s hranou nevinností. Neodpověděl jsem hned. Místo toho jsem se k ní naklonil, ruku jsem jí položil na bok a lehce ji přitáhl blíž. Cítil jsem teplo jejího těla, vůni jejího parfému. „Možná,“ zašeptal jsem a naše rty se skoro dotkly. V tu chvíli mě chytila za košili a potichu mě vtáhla do vchodu.
Dveře se za námi zavřely, a najednou bylo všechno tiché – jen naše dechy a šustění oblečení. Stáli jsme v šeru, její tělo přitisknuté k mému. Rukama jsem sjel po jejích bocích, přes křivku pasu, a když jsem se dostal k lemu její sukně, zjistil jsem, že nemá kalhotky. Ten objev mě úplně rozpálil. „Ty jsi ale překvapení,“ zašeptal jsem a ona se jen zasmála, hlubokým, sexy smíchem.
Její ruce mi mezitím rozepnuly košili, prsty klouzaly po mé hrudi. Políbila mě – nejdřív pomalu, jako by zkoušela, co si může dovolit, ale pak se ten polibek změnil v něco divokého, hladového. Přitiskl jsem ji ke zdi, sukně se jí vyhrnula nahoru, a moje ruka našla její kůži – hebkou, horkou, připravenou. Vicky zasténala, když jsem se jí dotkl, a její nohy se lehce roztřásly. „Tady ne,“ zašeptala, ale její tělo říkalo něco jiného.
Přesto jsme se nějak dostali k výtahu. Uvnitř jsme se na sebe vrhli, jako bychom neměli čas. Její ruce byly všude – v mých vlasech, na mých zádech, pak níž. Když se dveře otevřely, táhla mě za sebou do bytu. Ani jsme se nedostali do ložnice. Na gauči v obýváku jsme se zbavili zbytečného oblečení. Její tělo bylo přesně takové, jak jsem si představoval – štíhlé, pružné, s křivkami, které mě přiváděly k šílenství.
Lehla si na gauč, vlasy rozhozené kolem hlavy, a dívala se na mě s tím provokativním úsměvem. „Tak co, zvládneš argentinský rytmus?“ zeptala se. Neodpověděl jsem. Místo toho jsem se k ní sklonil, moje rty našly její krk, pak prsa, a pomalu jsem pokračoval níž. Její dech se zrychlil, tělo se prohnulo, když jsem se dostal tam, kde chtěla. Ochutnal jsem ji, pomalu, cíleně, a její steny mě vedly. Ruce měla v mých vlasech, tiskla mě blíž, a když se její tělo začalo chvět v prvním vrcholu, věděl jsem, že tohle je teprve začátek.
Pak se role obrátily. Vicky mě převrátila na záda, její pohyby byly jako tanec – plynulé, sebevědomé. Sedla si na mě, vlasy jí padaly do obličeje, a když se začala pohybovat, cítil jsem, že ztrácím kontrolu. Byla divoká, ale zároveň přesná, jako by věděla, co přesně dělat, aby mě dostala na hranu. Naše těla se pohybovala v dokonalém rytmu, zpocená, propletená, a když jsme oba dosáhli vrcholu, byl to výbuch, který jsem si chtěl zapamatovat navždy.
Leželi jsme tam, zadýchaní, její hlava na mé hrudi. „Tak co,“ zašeptala po chvíli, „přijdeš na tu salsu?“ Zasmál jsem se. „Pokud to bude takhle, tak určitě.“
