Virtuální trojka v autě - II. díl

„Je to támhleten žlutej barák vlevo, jak má otevřený vrata“ ukázala ještě pořád mokrou rukou na nedaleké stavení na kraji vesnice. Bez dalšího vyptávání sem projel mezi otevřenými vraty na dvůr klasického středočeského stavení. Vlevo obytná budova, vpravo asi kdysi byly chlévy, směrem do polí zahrada, stodola a záhumenek. To všechno sem sice registroval, ale předchozí události mě stejně pořád vracely myšlenky k tvrdýmu péru v kalhotách. A samozřejmě k jasné představě, že by se s tím mělo něco dělat. Co nejdřív.
Spolucestující vyskočila z auta, spíš ze zvyku si porovnala lem šatů a hrnula se ke vchodovým dveřím. Ani nestačila vzít za kliku. Mladík, tipoval bych tak na pětadvacet let, na krátko ostříhaný, docela hubený, stál ve dveřích a trochu nechápavě zíral na cizí auto. A na mě, když jsem taky vystoupil. „Umřel mi můj Opel a tady….“ stopařka se zarazila. No to je dobrý, blesklo mi hlavou, před chvílí masturbovala sotva půl metru ode mne a my se ještě nepředstavili. „...Tomáš“, zachránil jsem situaci. „Sem „tetu“ hodil, vono už nic do odpoledne nejelo“. A napřáhl ruku, aby bylo jasný, že se seznamujeme. Že teda hned tak rychle zase nikam nejedu. „Dáma z auta“ (tvl. já pořád nevím, jak se jmenuje!!! :) mou pomoc zaznamenala a jakoby bezděčně mi sáhla na zadek.
„Jirka…“ trochu rozpačitě a znatelně nerad opětoval Jirka. „To není moje teta… Zuzko, myslel sem, že přijedeš…“ Aha, tak teď už se známe všichni. Trochu nezvykle jsem poznal dřív Zuzčin rozkrok, než jméno, ale záleží na pořadí? „Tomáš si dá s náma malou sváču, trochu se osvěží a…,“ něco Jirkovi zašeptala a docela nepříbuzensky ho objala. „Skoč pro něco k pití, je vedro. Sedneme si u bazénu.“ Asi to zabralo, mladík mě vzal na milost a zmizel v chalupě. Zuzka mě vzala za ruku a vedla přes stodolu do zadní zahrady. Hustě vysázené jehličnany kolem pozemku skýtaly dokonalé soukromí, krom několika záhonů s kytkama zahradě vévodil docela luxusní zapuštěný bazén. Okolo pár ledabyle poházených lehátek a zahradní stolek.
„Děkuju… Tomáši“ zdůraznila jméno a spiklenecky mrkla. Asi jsme měli podobné myšlenky. Otevřít si svoje tajný schránky a neznat jména… zajímavý, ulítlý a rajcovní. „A neboj. Ať to teď dopadne, jak chce, dneska budeš stříkat se mnou,“ ujistila a já se zmohl jen na „už, aby to bylo.“ Protože na scénu přicházel mladý pán. Jirka.
„Našel sem nějaký chipsy, vzal sem pivo, teda jestli můžeš. A tobě Zuzko polosladkou Pálavu.“ „Ty seš můj nejmilejší Jiříček,“ zašveholila paní Zuzana a znovu se přitiskla k Jirkovi tak, aby musel cítit její krásné trojky. A docela to vypadalo, že je cítí. Objetí opětoval a roztouženou ženu si k sobě přitiskl na rozhodně víc vteřin, než by toleroval sborník společenského chování. No tak je to jasný, kluk je na holky. V čem je problém? Napadlo mne, ale hned jsem vzal zpátečku. Mně taky došlo až po čtyřicítce, že je sic hezký milovat se se ženou, ale vykouřit pěkný péro taky stojí za to.
Chvilku jsme žvanili o nesmyslech, jestli půjde spravit auto, Zuzka zdatně srkala už druhou sklenku a slunko nemilosrdně pražilo. „Pánové, ať se vám to líbí, nebo ne, chci se trochu opálit,“ a aniž čekala na odezvu, přetáhla si šaty přes hlavu a znovu se uvelebila na lehátku. Za mě musím říct, že líbilo. V autě sem sice viděl i to, co teď skrývaly kalhotky a podprsenka, ale zase sem měl daleko víc času a klidu si její tělo prohlížet. A že bylo co. Náš mladý hostitel se snažil uhýbat pohledem a současně ho jako magnet přitahoval klín Zuzky. Ta si situaci užívala. Ledabyle pokrčila kolena a jakoby náhodou se na lehátku uvelebila v poloze, kdy jen slepý by neviděl rýsující se obrysy kundy, ukryté pod prádlem.
Na Jirku to bylo moc a na mě popravdě taky. „Neskočíme si do bazénu?“, navrhnul a já už sundával triko a kraťasy. „Tak to já du taky s váma,“ překvapila Zuzka. „Hele kluci, ale já nemám nic na převlečení…,“ zvedala se z lehátka. A vlastně současně svůj problém řešila, když si rozepínala podprsenku. Jirka už se cákal ve vodě, já se chystal skočit něco stylového, když mne zastavil docela naštvaný výkřik. „Héééj. Jako já se musím svlíknout a vy ste v trenkách?!“ „Uschnem…,“ špitl jsem. No vážně. Předešlé vzrušení už pominulo, pivo mi vlezlo do hlavy, a studená voda lákala. Prádlo sem fakt neřešil. „Takže já vám tu budu ukazovat kozy a neuvidím nic?“, pokračovala stejným tónem. Nakolik v tom byla třetí sklenička a nakolik jen smysl pro spravedlnost, nevím, ale nedalo se odporovat. Shodil jsem poslední oblečení a konečně skočil do vody. Ve stejnou chvíli letěly Jirkovy mokré boxerky na trávník. A Zuzka s grácií stáhla kalhotky ke kotníkům, uvolnila jednu i druhou nohu a vklouzla pod hladinu.
Hormony opět převzaly vládu. Přinejmenším u mne. A nebyla to má nová známá, která mě vrátila do módu „chci mrdat“. Bazén měl hloubku sotva metr dvacet a nemohl se nevidět stopořenej Jirkův ocas. Pořád se snažil motat kolem Zuzky, jakoby náhodou se jí dotýkal a zdálo se, že ztrácí veškeré zábrany. Mladým už dnes stačí fakt jedno pivo. Ale co bych si ztěžoval. Sedl jsem si na okraj bazénu a sledoval skotačící pár. Teda spíš jsem sledoval krásné křivky Zuzky a a úplně tvrdýho Jirkova čuráka.
Měl jsem už taky trochu upito, navíc ve mne rezonovalo pořád předchozí dobrodružství. Nálada byla uvolněná a já si bezděčně začal honit už takhle tvrdý péro. Tak decentně, nenuceně, jen sem si lehce přejížděl prstem od kořene k žaludu a občas ho chytil mezi prsty. To odpolední horké léto, nějaké pivo, vzrušení z cesty, prostě sem přestal myslet na okolí a jen si užíval přítomnosti. Jako v nějakém transu.
Ne tak paní Zuzana. Ta po celou dobu dovádění moc dobře věděla co, a hlavně proč to dělá. Bez varování přestala s rozverným cákáním a „nenápadnými“ doteky s Jirkou. Jediným tempem se během vteřiny dostala až ke mně. Zacpala si nos, potopila se, pořád to vypadalo na hru. A vynořila mezi mýma nohama. Tak tohle už hra nebyla. Opatrně vzala do dlaně mý koule, trošku stiskla, pootevřela ústa a než zmizel můj čurák v její puse, významně se podívala na Jirku. I já sem se na něj musel dívat. Po prvotním překvapení sjela jeho pravá ruka pod hladinu. Začal si ho honit.
Zuzka kouřila fantasticky. Věděla přesně, kde má zatlačit jazykem, kdy přidat pohyb ruky. Ale sem velkej kluk. Bylo mi jasný, že dnešní den nemůže skončit jen kouřením. „Nechceš ochutnat ještě jednoho čuráka?,“ zeptal jsem se a mrknul na Jirku. Ani nezaváhal. Vyskočil na okraj bazénu a já si konečně mohl pořádně prohlédnout jeho kládu. Nebyl moc velkej, ale bože… Tak nádherně tvrdej, špička obrovskýho, krví nateklýho žaludu, se opírala o jeho ploché břicho… Zuzana nezaváhala. Vyměnila obsah svých úst, pořád mě ale držela rukou a trochu honila. Jirka zasténal. Snažil se dosáhnout rukou na její bradavky, to šlo dost těžko. Ale světe div se, současně upřeně sledoval, jak mi „teta“ levačkou honí čuráka.
To byla přesně ta hranice, kdy člověk ztratí veškeré zábrany. Kdy všichni zúčastnění vědí, co chtějí. Zastavil jsem její ruku. Zdvihla hlavu a na chvilku opustil Jirkův pták její ústa. Zvolna jsem vzal ruku vedle sedícího mladíka a položil na si ji do klína. Nezaváhal. Obejmul mi péro a začal honit. Zuzana jen hlesla : „ještě chvilku a chci s váma mrdat…“ a Jirkova kláda jí zase zmizela v puse.