Sára byla moje spolužačka z vysoké školy. Líbila se mi od prvního dne.
Měla dlouhé, rovné hnědé vlasy, asi do půli zad. Nikdy se výrazně nelíčila,
nenosila rtěnku, vždy si jen lehce zvýraznila řasy a obočí, aby vynikly její hluboké
hnědé oči. To se mi na ní vždy líbilo — že byla přirozená, spokojená se svou krásou
takovou, jakou ji od přírody dostala.
Pokaždé, když se usmála svým roztomilým výrazem, rozpaky se mi podlamovaly
kolena.
Nevím, čím to bylo, obvykle jsem tak stydlivý nebýval, ale před Sárou jsem měl
potíže vyloudit ze sebe jakoukoli smysluplnou větu. Co mě ale nejvíce odzbrojovalo
pokaždé, když jsem byl v její blízkosti, byly její nohy.
Ano, jsem na nohy. Vím, dneska už to není nic zvlášť neobvyklého, nebo alespoň pro
mě — ale tenkrát jsem se za to styděl. Byl jsem v tomto ohledu poměrně dost
obezřetný,
vždy jsem si dával pozor, aby mou libůstku někdo neodhalil. A tak jsem se koukal
holkám na nohy a boty jen tehdy, když jsem si byl jistý, že se nikdo nedívá.
U Sáry to pro mě bylo obzvlášť těžké. Její nohy velikosti 37 na mě působily silněji
než gravitace. Měla krásné, pravidelné kulaté prsty, symetrické seřazené od největšího
po nejmenší a když nosila otevřené boty —
pantoflíčky nebo sandálky, vždy měla nehty upravené a nalakované, nejčastěji
bezbarvým lakem. Stejně jako se decentně líčila, nechávala vyniknout i přirozenou
krásu svých prstů a nehtů, jen jim dodala lesk.
Vzpomínám si, jak jsem jednou v prvním ročníku zaspal. Letěl jsem do školy jako vítr, s
hlavou plnou přednášky, kterou jsem nechtěl zmeškat. Vůbec jsem se nerozhlížel, jen
jsem spěšně otevřel dveře šatny… a tam to bylo.
Zastavil jsem se uprostřed pohybu. Čas jako by se zpomalil. Na zemi vedle lavice ležely
bílé Nike Air Force 1. Sářiny. Okamžitě jsem je poznal.
Ještě jsem cítil tep v krku z běhu, když se ten pocit změnil — nešlo už o spěch, ale o
syrový nával touhy. Srdce mi začalo bušit jinak. V hrudi se rozlilo teplo, ruce se mi
třásly, kolena se mi mírně podlomily.
Udýchaně jsem si sedl na lavici naproti jejím teniskám a přemýšlel. Připadalo mi, že
mě sledují. Jako by mě sváděly k něčemu zakázanému. Nebyly už čisté, ale ani ne
špinavé. Zkrátka opravdové. Kolem špičky mírně našedlé švy, kůže na nártu změklá a
zvrásněná, jak se přizpůsobila jejím krokům. Podrážky nesly sotva patrné šmouhy od
chůze, ale každá z nich byla jako podpis.
Nedokázal jsem odolat. Zkontroloval jsem chodbu, jestli jsem tam opravdu sám.
Přivřel jsem za sebou dveře a vzal si pravou botu do ruky. Byla teplá… nebo se mi to
tak zdálo. Moje prsty pomalu klouzaly po jejím povrchu. Švy byly hrubší než zbytek
kůže, místy vybledlé, zažloutlé na hranách. Na vnitřní stélce bylo stále vidět logo — jen
trochu setřené.
Přiložil jsem si ji k obličeji. Zabořil jsem nos přímo dovnitř a zhluboka se nadechl.
Zamotala se mi hlava. Vůně byla jako úder. Intenzivní, syrová, pravdivá. Lehce nasládlá
aviváž smíchaná se zemitostí jejích nohou. Pot, tělesná vůně a něco z její kůže — to
všechno bylo uvnitř. Jako by bota vyprávěla příběh o ní.
Zavřel jsem oči a znovu vdechl. Tentokrát pomalu. Každá nota té vůně jako by mi
proudila až do rozkroku. Penis mi začal tvrdnout.
Vzal jsem i druhou botu. Střídavě jsem k nim čichal. Přikládal jsem si je k tváři, vnímal
texturu, vůni i vlhkost uvnitř. Tam, kde se otíraly její prsty byla látka na stéle mírně
zdrsnělá. V místech, kde často došlapovala byly vyšlapané důlky. Malé žmolky
z ponožek u paty. Každý detail mi připadal jako klíč k její blízkosti.
Nebylo to jen vzrušující. Bylo to posvátné.
Jednu botu jsem si podržel u tváře, druhou jsem si přitiskl do rozkroku. Třením přes
kalhoty jsem cítil, jak se vzrušení stupňuje. Hrubší podrážka, mírně ohnutý jazyk
tenisky, měkký vnitřek… každý detail se otiskoval do mé erekce.
Dech se mi zrychlil. Touha mě pohlcovala. Chtěl jsem to všechno cítit přímo na kůži, na
holém penisu. Věděl jsem ale, že kdybych pokračoval, za chvíli vystříknu. Nebyl čas.
Každou chvílí hrozilo, že se dveře otevřou. Srdce mi bušilo až v uších.
Musel jsem tu touho ovládnout. Zastavil jsem se. Boty jsem vrátil na jejich místo.
Zůstal jsem sedět a snažil jsem se zklidnit, myslet na něco jiného, na něco neutrálního.
Ještě pár minut… než jsem byl schopný se zvednout a odejít do třídy.
Celý den jsem pak cítil jejich vůni na svých prstech. Nemohl jsem myslet na nic jiného.
Sáře jsem se snažil spíše vyhýbat, měl jsem obavu, že bych se
mohl prořeknout, nebo že by na mně něco poznala. Bylo to paranoidní a z mého
dnešního
pohledu velmi úsměvné.
Těšil jsem se, až přijdu domů a využiji tu vzpomínku při fyzickém uspokojení. Měl jsem
tu vůni živě v paměti. Ten pocit, že ji zase cítím a že mám tak blízko k ní, k jejím nohám
—
mě vzrušoval natolik, že jsem se ten den uspokojil hned několikrát.
Na některé přednášky jsem měl to štěstí sedět
hned za ní. Sedávala více předkloněná a nohy měla pod židlí. Měl jsem vždy
téměř celou hodinu její nohy přímo před sebou. Často jsem sedával tak, že jsem si
podepíral hlavu rukou a předstíral, že se koukám znuděně
do země do prázdna, jen abych mohl nenápadně co nejdéle zkoumat a obdivovat její
nohy nebo boty, které
zrovna měla na sobě.
Ráda nosila tenisky nebo v létě sandálky a občas si brala jako přezůvky korkové
pantoflíčky s bílými přezkami a černými puntíky. Ty byly za ty čtyři roky obzvlášť
vyšlápnuté, což jsem měl nejraději. Zvláštním způsobem mě vzrušovala sešlapaná
plochá místa na podrážce. Pokaždé, když měla Sára nové tenisky, těšil jsem se, až je
ochodí.
Celkově se svým vkusem na boty hodně trefovala do toho mého. To více prohlubovalo
mou náklonnost k ní. Měl jsem během školy pár více či méně erotických
zkušeností s jejími botami, ale Sáru jsem se vždy bál někam pozvat. I
když jsem se holkám většinou líbil a neměl jsem problém se s nimi bavit,
nebyl jsem alfa a na Sáru jsem si jednoduše nevěřil.
To se změnilo na večírku po promoci. Uvolněný pocitem, že studium úspěšně končí, a
také
alkoholem, jsem se dal se Sárou do řeči. Bavili jsme se, smáli se spolu a já konečně
sebral odvahu. Odhodlal jsem se a zeptal se jí, jestli by si se mnou někdy nevyšla jen
tak na
procházku.
K mému překvapení souhlasila a odvětila, že procházka zní skvěle.
Pár dní poté jsme se domluvili a skutečně si spolu vyšli ven. Když jsem
na Sáru čekal na smluveném místě, představoval jsem si, co asi tak bude mít na sobě
— hlavně na nohách. Když přišla, opět se mi rozklepaly ruce a kolena. Konečně to
byla pravda — měli jsme rande, jen sami dva, mimo školu.
Sára měla rozpuštěné vlasy, které se za ní při chůzi lehce nadnášely. Na sobě upnuté
bílé tričko s černými proužky, vypasované modré džíny a černé kotníčkové Conversky.
Přestože Conversky nebyly zrovna můj oblíbený typ tenisek a samy o sobě mě
nevzrušovaly, Sáře neskutečně slušely. Byly lehce ochozené, dostatečně natolik, aby se
přizpůsobily siluetě jejích nohou a aby byly nasáklé její vůní.
Domluvili jsme se, že se půjdeme projít parkem a potom podél řeky. Nedalo mi to a už
během procházky jsem se několikrát nenápadně na její nohy podíval. Po čase
jsme se zastavili u lavičky pod velikou lípou. Sára navrhla, že bychom se mohli na
chvíli posadit, a já souhlasil.
Bylo to už kus za městem, takže tam běžně rušno nebývalo. Tentokrát jsme
tam ale byli úplně sami. Posadil jsem se na lavičku směrem k řece. Sára se posadila na
okraj lavičky směrem ke mně a nohy si dala nahoru na lavičku. Když jsem si toho
všiml,
otočil jsem se také směrem k ní a sedl si obkročmo, abychom se při rozhovoru mohli
dívat na sebe — a také abych byl blíže k jejím nohám.
Společně jsme vzpomínali na povětšinou zábavné zážitky z vysoké školy i o tom, jaké
máme plány. Snažil jsem se přitom dívat do jejích pronikavých hnědých očí, všímat si
jejího roztomilého úsměvu, ale zrak mi často
sklouzával k jejím nohám položeným na lavičce. V jednu chvíli jsem se očima zasekl na
jejích černých Converskách příliš dlouho. Myšlenky mě přemohly a já se na delší dobu
zasnil. Byl jsem tak blízko, že bych se jich mohl dotknout.
Ze vzrušujících myšlenek mě vytrhla Sářina věta:
„Líbí se ti?“
„Co?“ zarazil jsem se. Po celém těle mě polilo horko, stud a moje myšlenky se mohly
zbláznit. Byl jsem přesvědčený, že pokud Sára zjistí mou zálibu, bude mezi námi konec
a ještě budu mít ostudu u všech přátel.
„Co jestli se mi líbí?“ snažil jsem se koktáním vybruslit ze situace.
„Moje boty přece,“ pokračovala Sára.
„Jo, sluší ti, jsou hezký“ zaonačil jsem odpověď jako obyčejnou lichotku.
Sára natáhla pravou nohu a zatlačila mi ji do rozkroku.
„Jenom hezký?“ zeptala se.
Penis mi okamžitě ztvrdl jako beton. Nevěděl jsem, jak se mám v takovou chvíli
zachovat. Všechna krev z hlavy se mi nejspíš nalila do rozkroku a já už se ani nezmohl
na odpověď.
Sára pokračovala s nohou v mém rozkroku, mírně botou tlačila na můj penis jako by
šlapala na pedál u auta. Byl jsem slastí bez sebe. Díval jsem se do jejích smyslných
hnědých očí. Bylo na ní vidět, že si to škodolibě užívá. Překvapila mě natolik, že
jsem se nezmohl ani na slovo, natož udělat cokoli jiného.
Pohyb její nohy byl stále intenzivnější a s tím i můj prožitek. Ve spodním prádle jsem
na špičce penisu začal cítit vlhko a už jsem přes jemné, ale pomalu nekontrolovatelné
vzdychy nemohl zastírat, jak moc se mi to, co dělá, líbí.
„Zdá se, že se ti moje boty víc, než jen líbí,“ pokračovala v konverzaci. Stáhla nohu z
mého rozkroku a začala si pomalu rozvazovat tkaničky.
„Schválně, jestli se ti takhle líbí i moje nohy.“ Pomalu si sundala pravou botu a položila
ji na lavičku vedle sebe. Černé Conversky schovávaly bílé sportovní ponožky nad
kotníky. Okamžitě jsem si všiml, jak krásně obepínají Sářiny tlapičky.
„Potřebuji si jen trochu odložit,“ dodala a sundala si i ponožku, která tak sofistikovaně
nechávala vyniknout siluetu pravidelných prstíků.
„To chceš, abych pokračovala přes kalhoty?“ zeptala se a pohledem na zlomek
sekundy sklouzla na můj
rozkrok. Nesměle jsem si rozepl kalhoty a vytáhl svůj naplno napumpovaný penis.
Sára se mírně zaklonila dozadu, rukama se opřela o lavičku a hlavu si položila na
rameno. Natáhla ke mně obě nohy. Levou nohou, kterou měla stále obutou, mě lehce
přišlápla u kořenu penisu. Předkožka se mi tím stáhla dolů a zcela odhalila žalud, který
svým
tvarem i barvou připomínal jahodu. Gumová podrážka zastudila, trochu to zabolelo,
ale
vzrušilo mě to snad ještě víc. Penis se mi napnul k prasknutí.
Palcem u pravé nohy začala jemně přejíždět přes odhalenou uzdičku...
