Jakubův dotek dominance (Část 3.)

Dveře zaklaply. A já zůstala.

Nahá. Na posteli. Nohy rozevřené, tělo vlhké. Horké. Lepkavé. Jeho semeno mi stékalo po prsou a břiše. Cítila jsem, jak mi lepí kůži, jak pomalu chladne… a se mnou se děje pravý opak.

Nepohnout se.

Tak zněl jeho příkaz.

A já… jsem poslechla.

Každá vteřina, kdy jsem zůstávala v téhle pozici, byla jako kapka oleje do ohně. Ponižující. A zároveň neuvěřitelně vzrušující. Věděl, jak mě dostat. Ne tím, že by mě svázal. Ale tím, že mě přinutil se ovládat sama.

Když po půl hodině zaslechla kroky venku, srdce se mi rozbušilo.

Ne, neslyšela jsem je. Cítila. Ve vzduchu se něco změnilo. Energie. Napětí.

Klika cvakla. Kroky. Dveře do ložnice.

Zůstala jsem tak, jak mě nechal. Ležela jsem s roztaženýma nohama, bradavkami ztvrdlými zimou i studem. Byla jsem jeho obrazem. Jeho trofejí. Jeho čubkou.

Zastavil se ve dveřích.

„Dobře. Nehnula ses,“ řekl tiše. „To se mi líbí.“

Přešel ke mně. Pohladil mě prstem po stehně – jemně, skoro láskyplně.

Pak mi tím samým prstem setřel z bradavky zbytek svého semene.

„Ale jsi špinavá. Vypadáš jako levná kurva, která si lehla do sperma a čeká na další dávku.“

Cítila jsem, jak se mi sevřel žaludek.

Zahanbení.

A vlhko. V klíně.

Naklonil se ke mně a pošeptal:
„Víš, co uděláme? Půjdeš se umýt. Pomalu. V umyvadle. Před zrcadlem. Chci, abys při tom viděla, co z tebe dělám. A pak se vrátíš. Stejná pozice. Stejná čubka. Ale čistá.“

Rozvázal mě.

Ztěžka jsem se postavila. Nohy se mi třásly, ale ani na vteřinu jsem nezaváhala. Nešlo o bolest. Šlo o poslušnost.

Vešla jsem do koupelny. On za mnou. Opřela jsem se o umyvadlo. Pohled do zrcadla mě málem zlomil – rozcuchané vlasy, rudé tváře, postříkané tělo. A oči… oči rozmazané a plné touhy.

Vzala jsem žínku. A začala se mýt. Pomalu. Detailně. Mezi prsy. Po břiše. Mezi nohama. Každý dotek byl jako výslech. Věděla jsem, že mě sleduje.

„Ještě mezi půlkami,“ řekl chladně. „Ano. Tam. Nevynecháš nic.“

Splnila jsem to. Až když jsem byla hotová, znovu mě stáhl za vlasy.

„Teď zpátky. Rychle.“

Padla jsem zpět na postel. Rozevřená. Čistá.

„Teď tě za odměnu zprzním,“ řekl s tím klidným, děsivě krásným úsměvem.

A pak mě otočil na břicho.Dlaní mi roztáhl půlky jako by zkoumal zboží na trhu. Otevřeně, drze, vlastnicky. Přesně tak, jako inspekce majetku.

„Roztáhni si je sama,“ zasyčel.

Poslechla jsem. Prsty jsem si chytla zadek a držela půlky od sebe. Vystavená. Ponížená. Jeho díra.

„Drž. Nehýbej se.“

Za sebou jsem slyšela, jak cosi vytahuje. Kovový cinkot. Nevěděla jsem co – sotva jsem dýchala.

„Dárek pro moji poslušnou čubku,“ řekl. „Dneska budeš nosit můj šperk. A pěkně hluboko.“

Studený gel. Pak tlak.

A pak…

Anální šperk.

Vklouzl dovnitř s lehkým malsknutím gelu a tlumeným vzdechem. Mým. Kov chladil. Ale já ho cítila i v srdci. Byla jsem označená. Krásně. Zvráceně. Dokonale.

„Teď vypadáš přesně, jak máš,“ pochválil mě. „Děvka zvenku. Poklad uvnitř.“

Zvedl mě za vlasy, postavil na kolena. Myslela jsem, že mi vrazí péro do pusy – ale místo toho mi podal něco jiného.

Malý umělý penis.

„Otevři. A zastrč si ho až do krku. Drž. A nevyplivni. Jinak se vrátíme k tomu, co tě bolelo naposled.“

Otevřela jsem. Vsunul mi ho hluboko.

Nemohla jsem mluvit. Jen slinit. A poslušně držet.

„Teď tě vyšukám. A až skončím… půjdeš si kleknout ven. Na ten velký pařez. Ukázat se lesu. Protože přesně tam patříš – mezi stromy a špínu, nahá, roztažená, krásně ponižená.“

Vešel do mě tvrdě. Bez varování. Já se jen zachvěla. V puse umělé péro, v zadku šperk, v kundičce on. Plná. Odevzdaná. Jeho.

Každý příraz byl rána i pohlazení. Každé přirazení mnou otřáslo. Nemohla jsem nic. Jenom držet. Slinit. A milovat to.

Pak najednou vyklouzl. Přitáhl si mě za bradavku a zašeptal:

„Jdi. Klekni si ven.“

Poslechla jsem. Nahá, ulepená, třesoucí se jsem se vydala ke vchodovým dveřím. Otevřela. Vyšla. Klekla si. Přesně na ten pařez. Studil do kolen. Vítr mi hladil kůži, ale šperk v zadku se leskl na slunci.

Dveře chalupy se zavřely.

V puse jsem cítila umělý péro a sliny, které stékaly na prsa. Po špičkách prsou dolů, mezi bradavky, do klína. Ponižující. Krásné.

A tehdy… jsem uslyšela kroky. Ne od chalupy, ale z dálky.
Ne jeho.
Jiné.

Ztuhla jsem. Ale nesměla jsem se pohnout. Ani vyplivnout čuráka. Jen klečet. A držet.

Nikoho a nic jsem nespatřila, ale studem jsem se málem zbláznila. Raději jsem zavřela oči. Tekly mi z nich slzy.

Pak se ozvaly další kroky.

Ty známé.

Jeho.

Stál za mnou. Dlouho nic neříkal. Pak mi prstem přejel po šíji.

„Celou tu dobu. Jsi byla takhle?“

Přikývla jsem, silikon stále v puse.

„Krásná čubka,“ řekl. A teprve tehdy mi vytáhl toho uměláka z krku.

„Koukal jsem na tebe z okna, poslušná čuba. Dokonce i když šel kolem ten trampík.“

Vytřeštila jsem oči a chtěla na něj spustit. Ale nešlo to ty jeho hrdé oči..
Zvedl mě. Přehnul přes pařez. Šperk se zatřpytil. A on… mě chytil za boky.

Tvrdý příraz. Žádná slova. Jen ticho lesa a šustění trávy.

Šukal mě jako zvíře. Ve dne. Venku. Kde mě může kdokoliv vidět. A mně to bylo jedno. Chtěla jsem to. Toužila. Milovala každé příražení. Každé zneužití. Každé tvrdé stisknutí kůže.

Z nádherným mužným vrčením se udělal.Naplnil mě. Hladil mě po zadku a pomalu vytáhl péro. Když mi sperma stékalo po stehnech, zasyčel ať přijdu chvíli po něm. A odešel

Stačilo pár kroků a stehna jsem měla úplně mokrá, nejen od něj.

Vešla jsem do chalupy, kde bylo ticho.

„Svačina,“ oznámil. „Nachystej ji. Nahá. Se šperkem v zadku. A neboj se – nebude to poslední chod dnešního menu.“

Usmál se. Já jen přikývla. Rozechvělá. Rudá. Mokrá.

A poslušná.