Neděle. Jdu se večer projít a pach moči a beznaděje mě utvrzuje, že jsem definitivně doma. Ač bydlíme ve velkém městě, kromě pejskařů a trapně se za ruku držících zamilovaných párů venku není nikdo. Možná proto, že je vedro jako prase a atakující třicítky tuhle v červnu úplně nevybízí procházky po rozpáleném betonovém městě, ale spíše se vystavovat spoře oděni na plovárně a nadávat si, že jsem svoje předsevzetí hubnout od nového roku nevzal dost vážně. Rosol a voda nebo ne, to je oč tu běží. Všimli jste si, že skoro nikde nevidíte ty dokonalý postavy ze sociálních sítí? Kde se to jako vyskytuje? Zahnu doleva, do ulice plné stromů a jdu direktem přímo do nákupáku. Potřebuji sehnat kondomy a chlast. Chlast pro mě, kondom na péro mého budoucího ojížděče.
Jestli jste totiž četli pozorně, zítra je ten den. Den výletu. 3 dny chlastání, nulového spánku, nulových zábran a super zážitků, vykoupených povinným šlapání tuhle do kopce, tuhle lesem. Já nejsem úplně sportovní typ. Ne po flašce rumu a 2 hodin spánku. Teda, ono to nemusí být nutně korelace neimplikovaná kauzalitou, tedy pokud nějaké dva jevy často následují po sobě nebo pokud nějaké dvě proměnné spolu korelují, nelze z toho ještě vyvozovat, že jedna je příčinou a druhá kauzálním následkem, jinak řečeno Post hoc, ergo propter hoc, nebo-li “potom, tudíž kvůli tomu”. I když si myslím, že to bude tím.
Pondělí ráno, 7:20. Pokud je něco chytrý, tak dát si sraz před školou, než se tu nahrnou děcka a začne jim vyuka. Před školou již čeká autobus a naše dvě třídy se pomalu hloučkují a zdraví se. Netuším kam se ani jede, ani kde spíme. Buď je to záměr a naše třídní zastává teorie Mirka Donutila furt ve střehu, nebo je prostě jen blbá a neřekla nám to. Nebo jen prostě jsem blbá já, protože každý kolem mě má spacák a já a moje kamoška z lavice samozřejmě nikoli. Pravda bude někde na půl cesty, protože jen co sexy učitel druhé třídy přišel, všem rozdává itinerář, co a kdy a kde se bude dít. Ale já si poradím. Jsem hezká, mám blbej humor a kozy. A to na kluky zabírá. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. Všichni nasedáme, my rebelové pochopitelně na zadní sedačky a vyrážíme. Učitel si bere sluchátka, naše třídní Vergilia v originále a my máme svatý klid. Z nadšení, že jedeme pryč začíná kolovat po autobuse všechno možné - vodka s džusem, Radek dvanáctka, rum a kola a nevím proč, Baileys. Nevím, kdo to sem dotáhl, ale vím už teď, že toho budeme všichni litovat. Z přílišné svobody nás vytrhne křik učitele, který asi po 10 minutách křičí na Petra z vedlejší třídy, který je takovej ten metalovej kluk co nosí dlouhý vlasy a tričko Sepultury, jestli není náhodou kokot. Ten nepochopil řečnický obrat a odvětil že není a současně vyfoukl kouř ze zapálené cigarety. To už učitel nevydržel a vstal vyřešit situaci. Při příchodu jsem si nemohla nevšimnout, že krásně voní a kouká se mi na kozy. Já jsem mu pohled opětovala a čekala, jestli zvedne oči a aspoň se zastydí nebo tak něco. Ani hovno, pohledem sjel tuhle na Petra a zase odkráčel.
Zbytek cesty se nic zajímavýho nestalo až na to, že se zase řešilo, že to Lenka fakt nedostala. Ubytovali jsme se v takové horské chatce na Šumavě, kde jsou pokoje po 4 a hned při příjezdu jsem si oddychla, že spacáky nejsou potřeba. To zas byl někdo aktivní. Teď jsem za hvězdu, že jsem jako rebel si ho schválně nevzala. No, dobře. Dejme tomu. Martina se líbala se Simonou, kluci z vedlejší třídy se pobít a Lenka volá rodičům. Děcka běhají od pokoje do pokoje, i love it.
Za 20 minut nástup na procházku, říkali. 15 km někde lesem nahoru a dolů, no však vy víte hovno kde jsme. Prostě někde daleko a pak zase zpátky... Došli jsme z procházky. Jsem uřícená, nadržená, hladová a Lence volá máma. Sedíme s holkama u nás na pokoji a stal se z toho takový náš holčičí projekt, který se tu teď řeší. Jdu do sprchy a musím si to udělat - jsem nadržená tak moc, že to tentokrát zvládnu jen na fantazii ve sprše. Poslední dobou mě hrozně bere věkový rozdíl - mladá holka a “starý” chlap. Takový ten upravený, o sebe pečující šedesátník. By mě zajímalo nad čím se dělají jiní lidi, takový ty úchylky, který by nikdy nikomu neřekli ale bere je to. Víte jak. No nic, vlezu pod sprchu, máme takovou velkou holčičí sprchu společně se záchody a jde se na to. Asi za 2 minuty, kdy se mi už začínají třást stehna, přiběhne kamoška a zamkne se na záchodě. Kouzlo je pryč a abych byla decentní, holky fakt vole neprdí duhu a nevoní to po levandulích.
Jsem zpět na pokoji a převlíkám se. Jdu na večeři, mám takový hlad že bych dala komukoliv za kus žvance. Takže odcházím a mějte se. Večer se jde pít, tak možná už nebudu ve stavu psát. No, však uvidíme.
