Byl to druhý večer. Stejný hotel, stejná postel, stejné velké okno. Ale tentokrát jsem si nechala závěsy úplně roztažené. Toužila jsem po tom zvláštním vzrušení, které jsem cítila včera.
Sedla jsem si na postel nahá, s nohama roztaženýma, a nechala ruce bloudit po svém těle. Věděla jsem, že to dělám schválně…chtěla jsem být viděná. A někdo se možná díval.
Když jsem se prsty dotkla svého klitorisu, koutkem oka jsem to zahlédla. Na balkóně naproti stál muž. Opřený o zábradlí, v lehké košili, s pohledem, který mě propaloval.
Cítil, že jsem si ho všimla. A přesto neuhnul. Jen se usmál.
Srdce mi bušilo. Mohla jsem utéct, zatáhnout závěsy… ale místo toho jsem to udělala ještě víc záměrně. Položila jsem se na postel, prsty si zajela mezi nohy a začala si to dělat přímo před ním.
Byla to ta nejšílenější věc, co jsem kdy udělala. Ale já nemohla přestat. Díval se, rty pootevřené, oči zafixované na každém mém pohybu. A já se v tom vyžívala.
Když jsem se udělala, hlasitě, s tělem napnutým v křeči, pomalu jsem stáhla ruku… a usmála se na něj.
Myslela jsem, že odejde. Ale on to neudělal. Za minutu zazvonil telefon na recepci mého pokoje. „Mohu?“ ozval se přízvukem, který jsem neuměla určit. Byl to on.
A já odpověděla jen jedním slovem: „Ano.“
Za chvíli zaklepal na dveře. Otevřela jsem… stála jsem tam jen v lehkém županu, který se sotva držel zavřený.
Neřekli jsme nic. Jen jsme na sebe hleděli. Pak mě chytil za pas, přitiskl ke zdi a políbil. Tvrdě, vášnivě, jazykem, který mě hned přiměl zasténat.
Župan sklouzl na zem. Jeho ruce byly horké, drsné, klouzaly po mém těle jako by mě chtěl poznat jediným dotykem. Zvedl mě, posadil na stůl a okamžitě do mě vnikl. Bez řečí, bez pomalosti.
Bylo to divoké. Silné přírazy, jeho ruce na mých prsou, jeho rty na mém krku. Držela jsem se ho, sténala do jeho ucha, cítila, jak ho to vzrušuje ještě víc.
„Ano… víc,“ šeptala jsem mezi nádechy. A on přidal. Přirážel tvrději, rychleji, až jsem křičela jeho jméno ani jsem ho vlastně pořádně neznala.
Když jsem se udělala, bylo to jako exploze. Třásla jsem se, zatímco mě dál držel, nepřestával, dokud se s hlasitým zasténáním neudělal i on.
Leželi jsme pak na posteli, potichu, zpocení, oba s úsměvem. „Zítra?“ zeptal se. Usmála jsem se. „Možná… ale jen pokud mě znovu budeš chtít takhle.“
A on se jen zasmál. „Budu tě chtít ještě víc.“
