V místnosti vonělo po levanduli a pomerančovníku. Tlumené světlo lampy se odráželo na hřejivých dřevěných stěnách a klidná hudba se nesla prostorem jako lehký vánek. Ležel na břiše, přikrytý jen tenkým prostěradlem, když do místnosti vstoupila masérka — tmavovláska s klidným, téměř hypnotickým hlasem.
„Pohodlně se uvolněte. Postarám se o vás,“ zašeptala, když mu jemně položila ruce na ramena.
Začala zvolna, dlaně jí klouzaly po jeho zádech, přejížděly přes lopatky, zastavovaly se u šíje. Její dotek byl jistý, profesionální, ale... bylo v něm něco víc. Každý pohyb byl o malinko pomalejší, pečlivější, jako by si ho vychutnávala.
Po chvíli se naklonila blíž, a on ucítil její dech u ucha. „Máte napjaté celé tělo... ale to bych mohla změnit,“ zašeptala a její rty se na okamžik téměř dotkly jeho kůže.
Než se stihl otočit nebo odpovědět, ozvalo se lehké zaklepání a dveře se tiše otevřely. Vstoupila druhá žena. Světlovláska v bílé zástěře, s úsměvem, který byl zároveň něžný i drzý.
Masérka se jen usmála. „Tohle je Klára, moje kolegyně. Když máme vzácného hosta… někdy pracujeme ve dvou. Pokud budete souhlasit.“
Nečekala na odpověď. Klára přišla blíž a začala ho masírovat od nohou, zatímco ta první pokračovala u šíje a ramen. Čtyři ruce se synchronizovaly, doteky byly měkké, smyslné, klouzavé… Občas se prsty jedné z nich nepatrně dotkly vnitřní strany stehen, bříška prstů jako náhodou sklouzla pod prostěradlo.
Napětí v jeho těle se měnilo. Uvolnění přecházelo v touhu. Dýchal těžce, nevěděl, kde končí hranice mezi masáží a něčím víc — ale nechtěl, aby to skončilo.
Masérka se naklonila znovu. Tentokrát se rty dotkla jeho ucha přímo. „Pokud nám dovolíte, dnes to bude víc než jen doteky…“
