Vzduch v hotelovém pokoji byl těžký, lepivý od letního dusna. Seděla jsem na posteli, prsty nervózně hladila okraj lehkých šatů, když se dveře otevřely. Nejprve vstoupil on – můj milenec. Pohled měl hladový, v očích napětí. Ale hned za ním přišla ona, žena mého manžela.
Zatajila jsem dech. V tu chvíli se čas zastavil. Byla krásná – možná ještě víc, než jsem si připouštěla. Vlasy měla rozehřáté letním vzduchem, kůži jemně orosenou a v očích něco, co mě probodlo až do morku kostí.
Sedla si vedle mě. Cítila jsem teplo jejího stehna, dotýkalo se mého, a najednou se mi dech zrychlil. Jako by mi celé tělo chtělo naznačit, že právě tohle je chvíle, na kterou jsem tajně čekala.
„Tak proto sis mě sem pozvala?“ zašeptala, nakloněná k mému uchu. Její hlas mě pálil víc než letní slunce.
Neodpověděla jsem. Nemohla jsem. Jen jsem se k ní otočila tváří a nechala mezi námi kousek prostoru, který se dal překlenout jediným pohybem. Ten okamžik trval věčnost, dokud se její rty neocitly těsně u mých.
Srdce mi bušilo, když jsem cítila, jak se mě její ruka lehce dotkla na stehně. V tom okamžiku se k nám přiblížil on, položil nám oběma ruce na ramena a já cítila, jak se naše těla i dech spojily do jediného rytmu.
Bylo to elektrizující. Byli jsme tři, a přesto to působilo, jako bychom se všichni stali jedním tělem.
