9:20 Ona
Ozve se ťukání na dveře v mé pracovně. Vzhlédnu ke dveřím od stolu. Nikoho nečekám. “Dále,” řeknu a hledím na dveře.
Klika se pohne a dovnitř vstoupí Adam. Práskne za sebou dveřmi, podívá se na mě a začne přecházet po místnosti. “Já už to nedám.” Řekne vztekle. Vykulím na něj oči. “Co si jako myslí?” Spustí dál. “Já nebudu dělat všechno za něj! Prostě máme věci, co je třeba si rozdělit, a jestli ho baví hrát si na rozmazleného spratka, tak.”
“To by stačilo,” utnu jeho monolog. Podívá se na mě.
“Jaké je první pravidlo?” Zeptám se.
“Já, ale on. Bere mi čas s vámi a ještě...”
“Ptám se,” skočím mu do řeči. “Jaké je první pravidlo?”
Hlas mám výraznější, pořád ale klidný.
“Nemluvit bez vyzvání.” Odpoví.
“Jaké je druhé pravidlo?”
“Nehledět na Vás, ale on je prostě.” Nenechám ho domluvit.
“Jaké je třetí pravidlo?”
Ticho. Neodpovídá. Stojí v půli místnosti.
“Čekal jsem od Vás zastání.” Řekne vyčítavě, podívá se na mě a odejde z místnosti s prasknutím dveří.
O několik dní později
Adam
Je to patnáct dní ode dne, kdy se mnou naposledy promluvila. Od té doby mě zdárně ignoruje. Jakékoliv mé snahy o kontakt se minuli účinkem. Posral jsem to. A to pěkně.
Skoro každý den slyším z komnaty smích. Zvuky bičíku. Vzdychání. Je tam s ním. A i s ní. Nemůžu jim přijít na jméno. Žárlím na ně. Vidím, jak se s nimi baví. Jak jí Max nosí snídani. Nahradila mě. Jím.
“Adame,” je to poprvé za patnáct dní, co se mnou někdo promluvil.
“Maxi,” oslovím ho, ale dál se věnuji oprašování knih.
“Mám ti vyřídit, že dnes ve 21 jsi očekáván.” Nečeká na nic a hned odchází.
Vlastně ani nevím, jestli se mám těšit. Ale uvidím ji. Když už nic. Nezanevřela na mě. Vlastně se těším.
20:55
Stojím za dveřmi. Na sobě mám džíny a trenky. Neřekla nic jiného, tak snad to je tak správně. Jsem nervózní. Mám strach. Nevím co převažuje.
“Pojď dál,” ozve se zpoza dveří. Chytnu za kliku a vstoupím. Koukám do země, vydám se ke svému místu ale klečí na něm Max. Zastavím se před ním. To je kurva moje místo!
“Adame,” osloví mě Týna. Nepodívám se na ní.
“Tvé místo je teď v rohu vedle dveří na balkon.
Podívám se na to místo. To jsem to tak posral, že semnou na Výsost ani nemluví? Je vůbec tady? Přesunu se k balkonu a zaujmu správnou pozici.
Ucítím známý parfém. Je tady. Je tady v téhle místnosti. Srdce mi zahopsá. Je chvíli ticho, než Týna promluví.
“Maxi,” osloví svého suba. “Můžeš se mě dotknout.”
Nevidím, co se tam děje. Nevím, proč jsem vůbec tady. Jsem ale zase ignorováný.
“Tam už ne!” Poručí Týna a slyším ránu bičíku.
“Musíš mu říct, kde se tě může dotknout, a jak se u toho má chovat. Trestáš ho za něco, na čem jste nebyli dohodnutí.” Srdce se mi zastaví, když má Výsost promluví.
“Maxi, můžeš se mě dotknout na ruce a dívat se přitom jen na ní. A dotknout jen rukou.” Opraví se Týna a je opět ticho. “To stačí.” Řekne nakonec.
“Tohle už bylo pěkné. I od Tebe, Maxi.” Ocení ho. Uvnitř se mi všechny vnitřnosti stáhnout.
Slyším každý její krok. Dojde ke skříni a něco z ní vyndá. Klap, klap, miluju zvuk její chůze. Dívám se do země.
Vnímám, že jde ke mě. Cítím jí. Slyším jí. A nakonec i vidím špičku jejich bot. Stojí u mě dlouhou chvíli. Cítím její teplo. Znovu ke mě zavane její parfém. Čekám, že dostanu pás. Za trest. Ona ale pořád jen stojí.
“Udělali jste oba velké pokrok,” řekne pak. Nemluví na mě. Měl bych se omluvit?
“Děkuji,” ozve se Týna od krbu.
“Myslím, že bychom dneska mohli Adamovi předvést, co už umíte.” zastaví se mi srdce. Řekla moje jméno.\
“Adame,” osloví mě.
Nevěřím tomu.
Hlas má klidný, pevný. Čekal jsem že se bude zdobit.
“Pořádně se dívej. Chci, aby Ti nic neuteklo. Takže pokaždé, když odvrátíš zrak od toho, co se bude dít na posteli nebo kolem ní, čeká Tě další den ignorance. Pokaždé, když vydáš nějaký zvuk, dostaneš ránu bičíkem od Maxe.
Klekni si a natáhni ruce, hlavu nahoru.” Okamžitě udělám vše co mi poroučí, dávám si pozor ať koukám před sebe a ne na ní, natáhnu ruce a ona mi na ně položí bičík. “Rozuměl si všemu co jsem řekla, a co Tě čeká?” Ujistí se.
“Ano, Výsosti.” Odpovím jí. “Jen,” řeknu nejistě.
“Jen co?” Zeptá se přísně. Přecejen je naštvaná.
“Jen nechápu, proč jsem vlastně tady.”
“Jsi tady, protože jsem Ti to dovolila.” Odpoví mi suše.
"Jestli tady nechceš být, víš kde jsou dveře." Dodá a ukáže na ně.
Zakroutím hlavou. "Moc děkuji za Vaše dovolení," snažím se k co nejklidnější hlas ale není mi úplně fajn.
Přejde pak po místnosti a usadí se do křesla u postele.
“Ještě někdo nějaké dotazy?” Zeptá se a když je ticho, vyzve gestem ruky Týnu, že je postel její.\
Týna přejde po místnosti. Je tak mladá. Šaty za ní vlají. Usadí se na postel, ode mě asi tři metry. Sleduji jí. Fakt nechci další dny ignoru.
“Maxi, pojď ke mě a usaď se u mých nohou.” Max vstane, přijede po místnosti a sedne si k jejím nohám. Už už k ní vztahuje ruku, ale nakonec ji dá dolů. Je tak o pět let starší, než ona. Dívá se jí na nohy.
Výsost si toho všimne. “Maxi, kam se díváš?” Max ihned odvrátí zrak na zem. “Je potřeba mu z počátku připomínat, jaká jsou pravidla.” Řekne. To je mi povědomé.
“Maxi, jaké máme pravidla.” Zeptá se blondýnka.
“Nemluvit bez vyzvání, dívat se vždy do země a nesahat.” Řekne, s pohledem upřeným na zem.
“A záchranné slovo?” Ptá se dál.
“Jablko.” Odpoví Max.
Týna koukne na Výsost. “To by si zasloužilo pochvalu.” Řekne Výsost.
Týna koukne na Maxe. “Hodný pejsek. Můžeš se na mě podívat a věnovat se mým nohám.” Max ihned zvedne zrak a začne ji sahat na nohy. “Jen po kolena.” Ujasní mu a Výsost se usměje.\
“Maxi,” řekne Výsost po chvíli. “Udelej mi masáž chodidel.”
Ne. Ne. Ne! Na to se nebudu dívat. To přece.
“Ano, Madam.” Max se otočí a sundá jí rudé lodičky. Ten sráč!
Pohladí jí pak po chodidlech. Já se asi zblázním. Tohle je přece Moje! Výsost! Sleduje mě, jestli se dívám. Trpím. Bolí to víc, než ruce, co mám natažené před sebou.
Týna si zatím dojde do skříně pro nějaké pomůcky a lehne si pak zpět na postel. Sleduji, jak Max dělá mé Výsosti dobře. Povzdechne si a zavře oči. Zakňourám. Tak nějak potichu. Nespokojeně. A ani ne moc nahlas.
Asi mě nikdo neslyšel, protože se nic neděje.\
Max přesedlal na druhou nohu, mačká ji prsty i chodidla. A sleduji to. Dal bych cokoliv být na jeho místě. Výsost pak zvedne ruku v gestu, že stačí. Podívá se na mě. Slyšela to. Jsem si jistý.
“Pojď Maxi.”
Jasně že to slyšela. Kurva. Dojde až ke mně, Max v jejím těsném závěsu.
Podívá se mi do očí. “Vstaň.” Poručí mi a já opatrně vstanu, abych nesetřásl ten bičík.
Koukne pak na Maxe. “Svléknout.” Poručí mu. Ten se však ani nehne. “Svléknout Adama.” Poručí mu znovu a on udělá krok ke mně. Tím ale skončí. Výsost se na něj podívá a poklepe si prstem na ruku. To není dobré.
“Řeknu to znovu, a pak dostaneš ránu bičíkem, pokud to nesplníš.” Oznámí Maxovi.
“Maxi, svlékni Adama.” Max se na mě podívá. Nesnáším ho. Výsost si ode mě převezme bičík a Max se dá do svlékání. Rozepne mi kalhoty, sundá je ke kotníkům a pak mi stáhne i trenky.
“Šikovný,” ocení Výsost Maxe a pohladí ho bičíkem po zádech. Šťastlivec.
Předá mu pak bičík.
“Adame,” osloví mě. “Co jsi udělal?”
“Zakňoural jsem,” nemá cenu zatloukat. Vymyslela to ale dobře. Když mě trestá ona, je v tom něco vzrušujícího. Takhle ale je to jen ponižující. I Týna se přišla podívat blíže.
“Maxi, jednu ránu přes zadek Adama,” poručí mu Týna a Max mě obejde. Ucítím bičík, jak se opře na mé pravé půlce. Mám pocit, že nesnášenlivost mezi námi je vzájemná, vzhledem k tomu, jak moc to bolí.
Výsost si od něj převezme bičík, a dá mi ho zpět do rukou. Max se opět usadí k posteli.
Týna a Výsost si však stoupnou přede mě, a začnou se vzájemně svlékat. Výsost Týně rozepne šaty a přetáhne jí je přes hlavu. Musely to mít dohodnuté už dopředu.
Týna tam najednou stojí v modrých tangách a podprsence. Její mladé a štíhlé tělo reaguje na každý dotek. Výsost se jí dotýká různě po těle, políbí jí jedno ňadro a podívá se na mě. Jasně, že se dívám. A rád. Pohlédne na můj penis. Je v pozoru. Nemusím se na něj ani dívat. Usměje se. To není dobrý.
Pak Týna svleče jí. Sundá z ní šaty. Jemně a ladně.
Odhodí je na zem. Týna pohladí Výsost po těle. Začne si hrát s jejími ňadry, dnes si Výsost nevzala podprsenku. Nenene, to ne. Je to tak sexy. Chci být na jejím místě. Výsost se dívá po mě a vzdychne.
“Copak, chtěl by sis to s Týnou vyměnit?” Čte mi myšlenky. Jen na prázdno polknu. Otočí pak hlavu na Maxe a když zjistí, že i on je pozoruje, usměje se. Čekala na to. Čekala, až něco posere. Dost mě začínají bolet ty ruce.
“Maxi,” ozve se Týna. “Kampak máš koukat?” Její hlas je najednou jiný. Jistý a tak nějak zvrácený. Začíná mi to docházet. Ne. To ne. Nikdy. Podívám se vyděšeně na Výsost a ona se na mě usměje. Viděla na tom Galavečeru, že se mi to líbilo? Ne s Maxem ale, ne prosím.
“Maxíku,” ozve se Týna znovu. Čeká na odpověď.
Výsost vstane a dojde ke mě. Převezme si z mých rukou bičík, tak aby se mě nedotkla. “Dej ruce dolů.”
Poslechnu jí. Ustoupí kousek ode mě, ale nikam nejde.
“Pojď Maxíku,” vede ho Týna ke mě. “Co si udělal, a neměl jsi?” Zeptá se ho a Max odpoví. “Díval jsem se a to jsem neměl.”\
“Správně,” ocení ho Týna. “Tak si pěkně klekni,” ukáže mu přede mě.
To se mi snad jen zdá. To přece nemůžu myslet vážně. Dívám se na Maxe, jak si kleká. “A pěkně ho Adamovi pohoň!” Přikáže mu. Vypadá překvapeně. To mu to jako nedošlo?!
