Po víkendu se scházím s Emilem v práci a on se hned vyptává: „Nezlobila se tvá žena, že jsem v pátek nezůstal? Já už bych to s ní asi nedal.“ „To je v pohodě, to neřeš, Marcel tě ochotně zastoupil,“ řeknu mu popravdě. On sebou škubne úlekem, málem spadne ze židle pod stůl, a když se trochu vzpamatuje, ač stále s vystrašeným výrazem ve tváři, se ptá: „A to už jako…, to už k vám teď bude chodit jenom Marcel?“ Při pohledu na něj, jak je vystresovaný z toho, že si u nás doma zadováděl Marcel a on si tam už třeba ani neškrtne, ho nechávám, ať si tu nejistotu užije co nejdéle a pak se nad ním slituji a konejším ho: „Žádný strachy, má žena říkala, že by vás zvládla oba naráz.“ Emil si oddechne, jako by se zbavil toho největšího šutru na srdci a hned ožije: „To by asi byla hodně velká divočina, ale proč ne, když by nás zvládla oba. Myslíš, že by to dala?“ „Tak vypadala velmi odhodlaně,“ řeknu vážně. „A na kdy se domluvíme?“ se hned nadšeně ptá Emil. „Dočkej času hochu, nebuď tak hr, nech to uzrát, musíme hlavně napřed zjistit, jestli do toho půjde i Marcel,“ mírním jeho nadšení. Věnujeme se pak pracovním povinnostem, a jak máme co dělat, Emilovo nadšení zcela ochabuje. Druhý den se ovšem v naší kanceláři objevuje Marcel a vše je rázem jinak. Donesl jenom nějaké papíry a jen mi je hodil na stůl, řekne: „Chlapi, koukněte na to, já už musím běžet…“ Má asi opravdu na spěch, protože je hned ve dveřích. „Počkej, počkej,“ brzdí ho Emil. „Co potřebuješ?“ ptá se ho Marcel a on na něj vybalí: „Prý si dělal tady kolegovu ženušku šťastnou?“ Marcel zpozorní, ale Emilův dotaz ho ani trochu nerozhodí a praví: „Kdyby jen jeho ženušku, udělal jsem šťastným i kolegu.“ Emilovi došla řeč, hledí s otevřenou pusou na Marcela a pak povídá: „Hm, no dobrý, ale kdybychom se na nich vystřídali oba, určitě by byli ještě šťastnější.“ Marcel příliš nadšeně nevypadá, asi se obává, že by mu má žena opět strhla péro, přestože by se na ní tentokráte střídal s Emilem. Nakonec ale řekne: „Inu dobrá, ale budeme se na ní pravidelně střídat, nehodlám se domů zase plazit po čtyřech.“ A Emil na to hned: „Výborně, kdy to spácháme?“ „Nejlépe by bylo tak za týden, teď mám řádně vyhrkané koule, musím si ty chudery nechat pěkně naplnit semenem, abych měl co stříkat,“ na to Marcel. To jsem naprosto chápal, byl vyskákaný ze školení a má žena ho také vůbec nešetřila.
Už to vypadá, že jsme téměř domluveni, když do kanceláře vpadne Ota a praví: „Do prdele, kde jsi tak dlouho Marceli? Já už jsem si myslel, že si to tady rozdáváte beze mne.“ „Ne, to ne, to určitě ne,“ brání se hned Marcel. Ota mávne rukou a řekne: „No jen aby, kdybych přišel trochu později, asi bych se hodně divil.“ Po chvíli pokračuje: „Hele chlapi, co tak nějaká pořádná společná akce, mám chuť Vás ojet všechny tři.“ Přitom pohlédne na Emila a otáže se ho: „Co koukáš mládežníku, už si měl někdy řádně vycákanou prdel od starého chlapa?“ Asi očekával od něj nějakou reakci, ovšem neví, že je Emil naší zásluhou v tomto směru už řádně proškolen. Všichni tři hledíme na Otu, krčíme rameny a nic neříkáme. On neváhá a znovu nás popíchne: „Tak zítra u mne a ať máte pěkně vymydlené prdele!“ Poté zmizí z kanceláře a my na sebe dál jen nevěřícně hledíme. Ticho v kanceláři přeruší Marcel, když řekne: „Ten musí být ale řádně nadržený.“ A Emil na to: „Opravdu nás všechny ojede?“ „Jak ho známe, tak určitě, péro má krásné a semene na rozdávání,“ řeknu a Marcel jen souhlasně přikyvuje. Emil zbystří a táže se: „To je tak výkonný samec?“ „To si piš, já předpokládám, že tebe ještě v parádě neměl, takže se těš, budeš zítra jeho hlavním soustem,“ nadnese mu Marcel. Emil znejistěl, ale já se ho snažím uklidnit: „Neboj, vždyť jde o hovno, s námi už nějaké ty zkušenosti máš a s Otou si se ti to třeba bude taky líbit, nic hrozného to s ním určitě nebude.“
Druhý den si nás všechny tři Ota nakládá do auta a veze si nás k sobě. Nevím jak Marcel, ale já už téměř cítil ve své zadnici jeho tvrdé žilnaté péro a těšil se na tu chvíli, až do mne bude cákat ty svoje obrovské dávky semene. Představa je to hezká, ale jen co se ocitneme v pokoji u Oty, on neskrývá svůj zájem o Emila a řekne: „Hlavně musím řádně ozkoušet tady toho mladého zajíce, abych věděl, jestli ti mladí vůbec k něčemu jsou.“ Jak řekne, tak činí a začne se tisknout na Emila. Hladí ho, a když mu rukou důkladně projede rozkrok, poručí mu: „Vytas na mě to své mladé péro mládežníku, ať si ho můžu vychutnat.“ Emil se sice trochu zdráhá, ale marně, protože Ota ho začne svlékat a jen je nahý, pohoní mu péro a důkladně promne koule. Emil slastně zasténá a své mladé péro má krásně ztopořené, jen si s ním užít. To Ota chce a pobídne ho: „Nestyď se zajíčku a vytáhni mi péro z kalhot.“ Emil nesměle rozepíná Otovi kalhoty a my pozorujeme jeho úlek, když se v jeho ruce ocitne Otovo tvrdé péro. Ota si povzdechne: „Ach ano, šikovný zajíček.“ Svlékne se donaha a poručí Emilovi: „Polož se tady na pohovku, pěkně si je kluky vykouříme.“ On tak učiní, leží na pohovce a všem nám předvádí své krásné mladé péro, jen se na ně vrhnout. Na Emila se však v tuto chvíli vrhá Ota, pokládá se na pohovku tak, aby si mohli společně dopřát oboustrannou kuřbu. Mazlí se spolu, hrají si se svými péry, navzájem si je dráždí jazyky, převrací se různě na posteli, až se Ota nějak ocitne pod Emilem a on si jeho péro s chutí zasouvá téměř až do krku, což Ota opětuje a čím víc dráždí svými ústy péro Emilovi, tím intenzivněji kouří on to jeho. Najednou začne Ota intenzivně sténat a už cáká Emilovi semeno do pusy. On jej nezvládá polknout, a když na nás pohlédne, má celou tvář potřísněnou Otovým semenem. Čerstvě uvolněný Ota nezůstává pozadu a Emila kouří vskutku důkladně. Však také Emil se brzy dočkává, a když se z jeho úst ozve: „Ach, do prdele, ach…,“ už pouští dávku semene do Otovy pusy. Ten neváhá ani chvilku, odstrčí Emila ze sebe a jen vstane, poroučí mu: „A teď mi nastav tu svou mladou prdel zajíci!“ Emil je pěkně poddajný, až omámený a svolný ke všemu. Opírá se o pohovku a vystrkuje na Otu svou hezkou mladou zadnici a pln očekávání, co se bude dál dít, ochotně ze sebe udělá poslušnou povolnou couru. Ota neváhá a začne mu ji hladit a roztahovat, posléze se Otovy prsty ocitají hluboko v jejím nitru a on si povzdechne: „Takovou krásnou mlaďounkou prdelku bude radost protáhnout.“ Emil nic neříká a jen čeká, až ucítí Otovo péro hluboko ve své zadnici. My můžeme pozorovat, jak Ota začne přejíždět svým pérem po otvoru do Emilovy zadnice, pak ti dva spolu nějak souzní, Emil svou chtivou zadnici víc vystrčí vstříc Otovu péru a on lehce zatlačí a už proniká hluboko do Emila. Ten zasténá: „Ach, ano, ach, tak se ukaž, strejdo…“ Ota párkrát pronikne do Emila až po koule a aby nezůstal pozadu, vyřkne: „Jen se těš zajíci, strejda ti ukáže, co dokáže!“ A Ota je při chuti a Emilovu zadnici vůbec nešetří. Oba hezky sténají a Ota si pochvaluje: „Jen drž zajíčku, strejdovu péru se v tvé mladé prdeli moc líbí.“ Emil jen poslušně drží a také si libuje: „Ach, strejdo, ty se nezdáš, ach, moc krásně mi to děláš…“
Když tak s Marcelem sledujeme, jak si Ota vychutnává Emila, bylo víc než jisté, že nemůžeme zůstat pozadu a budeme si to rozdat spolu sami. Naše vzájemné pohledy na sebe, jakoby hned určily naše role a má ruka zajela Marcelovi do kalhot, kde už mohla nahmatat jeho tuhnoucí, krásně tepající péro. Vysvobozuji ho z kalhot a jen spařím, jak tvrdne a tvrdne, instinktivně se svléknu a zcela nahý si klekám před Marcela a už jazykem dráždím jeho rudě zbarvený žalud. Marcel začíná zlehka sténat a pronese: „Ach, ty děvko, ty víš jak na mě.“ Než se naději, už mám jeho péro hluboko v puse a on mi ho do ní zasouvá tak svižně, jakoby se ani před pár dny nevydováděl na mojí ženě. Vychutnávám si Marcelovo péro v puse a přitom cítím, jak mi v mém péru hezky tepe a je tak roztoužené, že z něj dost intenzivně uniká ejakulát. Och, jak slastný to pocit. I Marcel se libuje, a když mi cákne svou nevelkou dávku semene až do krku, povzdechne si: „Dnes už toho asi víc nedám.“ „Ale mé péro ještě dáš, sáhni si, jak teče a lepí,“ pobídnu jej. Vstanu a Marcelova ruka se hned zajímá o mé péro. Je až moc příjemné jak mi přejíždí po péru a mne moje koule. Sténám slastí a péro mi zásluhou Marcelovy nezbedné ruky krásně tuhne. On si kleká a už si jeho mrštný jazyk vychutnává můj ejakulátem řádně ulepený žalud. Okamžitě se u mne dostavují náramně silné slastné pocity, které mne zcela ovládají, několikrát proniknu svým pérem Marcelovi až do krku a záhy už se mu do něj dere moje semeno. „To bylo rychlý,“ ohodnotí můj rychlý výron semene Marcel. Oba se ohlédneme po Emilovi s Otou. Ti si to spolu dál neúnavně rozdávají, Emil oddaně nastavuje svou zadnici Otovu péru a ten si jen pochvaluje: „Ach, takovou krásnou mladou prdel budu píchat pořád, ach, takového poslušného zajíce s chutí ojedu každý den…“ Marcel na mne pohlédne a prohodí: „Udělej ze sebe taky poslušného zajíce.“ Přemlouvat mě příliš nemusel a já se pohodlně opřel o stůl, vystrčil na Marcela svou chtivou zadnici a už jsem cítil, jak se o ni otírá Marcelovo péro. Otvor do zadnice mě moc příjemně svrběl, a když mě Marcel důkladně projel svými dlouhými prsty, už jsem se zmohl jen na strohé: „Och, poj do mě, och, nešetři mě…“ On se znovu začal otírat pérem o otvor do mé zadnice a dělá to tak dlouho, až se najednou ocitne v jejím nitru. Já jen slastně zasténám a nechávám se od něj ojíždět jako ta nesprostější děvka. Má zadnice s Marcelovým pérem krásně souzní a oba si spolu náramně užíváme. Marcel do mě své péro neúnavně zasouvá dlouhé minuty a má zadnice ho oddaně přijímá. Užívám si toho jak dlouho je mne schopen Marcel protahovat a pobízím ho: „Och, dělej, och, nepřestávej, och, ještě…“ „Neřečni a drž!“ utne mě Marcel a já vím, že má co dělat, aby do mě cáknul alespoň nějakou tu kapku semene. Když se mu to za velkého za velkého sténání a nářků konečně podaří, opustí jeho péro mou zadnici, on mě po ní plácne a udýchaným hlasem utrousí: „Ta mě zase prohnala.“ „ A to si říkal, že už dnes nic nedáš,“ pronesu a on na to: „Ale chtěl si mi dát, tak jsem se přece musel překonat.“
Když máme spolu doděláno, rozhlédneme se po pokoji a můžeme sledovat, kterak je Ota usazený na pohovce, má své pohodlí a Emil jezdí divoce na jeho tvrdém péru, které jakoby mu dnes ani klesnout nechtělo. Emila si pěkně přidržuje rukama za jeho mlaďounké hladké půlky a při pohledu na ně to vypadá, že si to Ota právě rozdává s nějakou mladou, řádně rozvášněnou děvou. Avšak stačí udělat jen lehký úkrok a můžeme pozorovat Emilovo krásně stojící péro a mezi jeho nářky žadonění: „Ach, strejdo hoň mi ho, ach pohoň mě, ach, já chci stříkat, ach já musím stříkat…“ Ota jednou rukou obejme Emila a druhou mu začne honit péro. Emil rázem začne rejdit na Otovu péru mnohem divočeji, jeho nářky se zintenzivní a pochvaluje si: „Ach, tak, ach, ještě, ach, krásně mě honíš, ach…“ Otova ruka Emilovo péro hezky svírá a honí ho opravdu parádně. Emil sebou náhle zcela nezvladatelně zaškube, málem si do zadnice zalomí Otovo péro a krásně mu pocáká tvář několika dávkami svého semene. Ota hned zareaguje: „Hezky si slízej, co sis nadělal ty mladé čuně.“ A Emil v opojení ze svého uspokojení, bez ostychu začne lízat Otovu semenem potřísněnou tvář a občas i na nějaké to vášnivé políbení dojde. Jak tak byli oba v objetí a opojeni vášní, Emil stále majíc Otovo péro hluboko ve svém nitru, přetočili se na pohovce, Emil se ocitl pod Otou a on ho začal tvrdě ojíždět. Řádně rozvášněný Emil mu poslušně drží a ještě ho pobízí: „Ach, ani, ach, ještě, ach, víc, ach, ještě víc…“ Ota se snaží, seč může, aby Emilovi předvedl, jak dlouho může. Když to na něj konečně přišlo, s chutí Emila vycákal tím, co v něm ještě zbylo. Ležíc a oddychujíc na Emilovi si povzdechne: „Uf, vypadá to jako nevinný zajíc a drželo mi to jako ta největší děvka.“ A Emil špitne: „Já taky netušil, že se mi to s takovým strejdou bude tak moc líbit.“ Při pohledu na ty dva bylo víc než zřejmé, že dnes v sobě vzájemně našli velmi silné zalíbení a jeden bez druhého alespoň nějaký čas nebude schopen být. Bylo mi v tu chvíli víc než jasné, že na společné uspokojování mojí ženy přičiněním Emila a Marcela asi hned tak nedojde. Jen netuším, jak jí to budu vysvětlovat.
