Volný kvartýr

Konečně začíná víkend. Děti jsou u babičky. Máme celý dům jen pro sebe. Nikdy bych nevěřil, že tenhle pocit ještě zažiju. „Volný kvartýr,“ říkalo se v osmdesátkách na Ostravsku.

S manželkou máme čas jen pro sebe. Pořád v práci, ale myšlenkami jsem dávno jinde.

– Budeš nahá. Ležet na posteli. Nohy roztažené a nahoře – píšu do SMSky. Displej chvíli hlásí „doručeno“, ale hned nato „přečteno“. Odpovídá.

– Těším se.

Zaklapnu notebook, vzrušení už cítím v kalhotech. Všechno rychle házím do tašky. Sbíhám schody ze třetího patra – výtah je zbytečný, stejně bych čekal moc dlouho. Venku je špička, auta se sunou v nekonečném proudu. Zvedám mobil, pohledem přeskakuju z obrazovky na zpomalený provoz.

– Už jsi připravená?

Zpráva jen doručena. Netuším, jestli mi to dělá schválně. Cítím, jak mě to dráždí.

„Sakra, hni sebou,“ ulevím si nahlas.

V tom pípnutí. Fotka. Pohled z postele směrem k oknu. Prázdné místo vedle sebe. Čeká.

Konečně vyjíždím z města. Ještě pár minut. Jede to. Před domem parkuju narychlo. Klíče mi v ruce kloužou, ale nakonec se trefím. V předsíni shazuju bundu, boty, ponožky. Procházím chodbou. Dům je tichý. Košili rozepínám za chůze.

Otevřu dveře ložnice – a je tam. Přesně tak, jak jsem si představoval. Nahá, leží na zádech, nohy pokrčené a rukama si je drží pod koleny. Dívá se na mě. V očích klid. Úsměv. Beze slov.

Obcházím postel. Dotýkám se jí. Hladím prsa, jemně. Líbám ji na břiše, jazykem opisuji kruhy kolem pupíku. Oběma rukama přejíždím po vnitřní straně stehen. Zachvěje se. Její oči říkají: dělej.

Ten pohled. Ten okamžik. Je jen moje. Každý kousek jejího těla.

Líbám lýtka, podkolenní jamky. Zvedá pánev proti mně. Přitisknu se k ní. Usměje se. Přes džínovinu cítí, jak moc ji chci. Roztahuje nohy víc. Už to nevydržím.

Rozepínám knoflík, zip. Kalhoty padají ke kotníkům. Spodní prádlo letí za nimi. Jakmile se jí dotknu, tělem mi projede elektrizující vzrušení. Všechno se rozpouští v teple. Je mokrá. Pomalu do ní vklouznu – a ještě pomaleji ven. Pokládám ruce pod její kolena. Ona natahuje ruce nad hlavu, dýchá zhluboka, hlasitě.

Napadne mě, že jsem měl zavřít ventilačku. Možná je soused zrovna na zahradě. Je mi to jedno.

Dovnitř. Zase ven. Znovu dovnitř. Krása. Nechci, aby to skončilo, ale moje tělo už to ví – blíží se to.

Zrychluju. Její tělo se napíná, bradavky tvrdé, temné, oči přivřené. Vnímá mě. „Pojď se mnou,“ zašeptá.

Ještě jeden pohyb. Dovnitř. Hluboko. Zůstávám v ní, tělem mi projede vlna neuvěřitelného uvolnění. Objímám ji, držím ji. Dlouho jsme jen tak, spojeni.

Nebylo to dlouhé. Ale tohle je jen začátek.

Máme před sebou celý víkend. Sami. Bez přerušení, bez dětí, bez povinností. Teď to teprve začíná. Hraní. Hledání hranic. Nové věci. Erotika, sex, blízkost. Společný čas, dobré jídlo. Jen my dva. Doma. Sami.