Mela to byt schuzka jako vzdy, proste se sejdeme, pokecame co noveho v zivote a zase se nejaky ten patek neuvidime, aspon takhle jsem si to planoval. Osud to vsak chtel jinak. Vendulka se jako vzdy nekde zdrzela a ja nevedel co delat. Zaparkoval jsem u lesika na smluvenem miste a cekal az dorazi, nikde nikdo a tak jsem si lehl do travy a koukal na mraky jak si vesele skotaci po nebi. V hlave jsem mel spoustu veci, ale v te chvili me napadla myslenka, ktera byla mocnejsi nez ty ostatni, zacal jsem ji popoustet fantazii.
V dalce bylo slyset auto, zaparkovalo a bylo slyset jak se zamkly dvere, kroky byly slyset bliz a bliz, nevenoval jsem tomu pozornost, ale najednou tam stala. Ona, usmev od ucha k uchu, stala na demnou a ja na ni koukal vlezevz travy usmivajici se na ni, byla jako vzdy tak krasna a presto bylo na ni neco jine, zkoumal jsem co by to mohlo byt, az me to doslo. Mela saty, ale i tak bylo stale zrejmejsi co je jinak. Pomyslel jsem si vzdyt ona saty nenosi, zkoumal jsem kazdou krivku, prsa, boky, a muj pohled spocinul na pasu, kde se obvykle rysuji prouzky kalhotek. Proboha, ona zadne nema! Chvili jsem se na ni uprene dival, a zacal citit ten pocit kdyz z jara roste kvetina pod nanosem listi, kalhoty me zacali bobtnat tak ze i ona si toho musela vsimnout, zadny ostich, zadne perperze, jen se mirne zatocila tak ze bylo najednou videt jen srpek mesice te jeji lasturky vasne. Sklonila se a pohladila me, se slovy ahoj. Lezel jsem jak opareny a dival se na tu krasu, omamen tim co jsem videl, nabuzen elektrizujici touhou, touhou ochutnet jeji telo....
