Mlha nad Jordánem — pokračování

Ještě se drželi u zábradlí, ale od té první pusy nebylo cesty zpět.
Všechno mezi nimi pulzovalo — vzduch, kůže, dech.

Marek ji nepustil. Jeho ruce zůstaly na jejích bocích, prsty jemně pevné, jako by si kontroloval, že je skutečná, že se nevypaří i s mlhou nad hladinou.

„Neměla bys být doma?“ pošeptal jí skoro do krku.

„Možná bych měla,“ odpověděla, s hlasem, který už ztrácel pevnost.
„Ale nejsem.“

Jejich čela se dotkla. Ten okamžik byl tichý a elektrizující.
Pak se Marek zasmál — tichým, chraplavým smíchem, který v ní rozvibroval snad všechno.

„Nechci tě pustit,“ řekl prostě.

„Tak mě nepouštěj.“

Znovu ji políbil — tentokrát jinak.
Žádná jemnost, kterou měl před chvílí. Teď byl hladový. Opatrnost pryč, jen touha, pevná, jistá, neodbytná.

Jednou rukou ji přitáhl zezadu za pas k sobě, tak blízko, že mezi nimi nebyl prostor ani na vzduch. Druhou rukou jí přejel podél páteře, přes kabát, pomalu — až k šíji.

Klára cítila, jak se jí podlomila kolena. Na okamžik ztratila rovnováhu, ale on ji držel — pevně, bez možnosti úniku. A pravda byla, že žádný únik nechtěla.

Jeho rty se přesunuly níž, ke krku. Vzdechla potichu — reflexivně, překvapeně, skoro neslušně. Marek ten zvuk slyšel. A cítila, jak mu to projelo celým tělem.

„Bože…“ vydechl, a jeho hlas byl najednou syrový. „Takhle mě nenechávej.“

„A co když chci?“

Přirazil čelo k jejímu čelu a zhluboka se nadechl, jako by se snažil získat kontrolu — a zároveň ji ztrácel každou vteřinou.

„Jestli nepůjdem odsud,“ řekl tiše, pomalu, „nedokážu slíbit, že…“

Nenápadně, skoro instinktivně, se prsty dotkla lemů jeho bundy, a pak níž — jen symbolicky, jen náznak, jen dost na to, aby věděla, co to s ním dělá.

Zamrkal. Ostrý nádech.
Napětí mezi nimi bylo jako napnutá struna — stačilo píchnout a celý svět by se rozsypal.

„Tak kam půjdeme?“ zeptala se.

Mlhou k nim dolehla vzdálená ozvěna kostelních zvonů z centra.
Marek ji vzal za ruku — ne jemně, ale rozhodně, ne prosící, ale chtějící.

„Kousek odsud… znám místo,“ řekl tiše.

„Večer teprve začíná.“

A Klára poprvé po dlouhé době necítila chlad, ale spalující horko pod kůží.