Pražský bohém (2.)

Když jsme s Karlem zůstali po odchodu možná příležitostně přítulné, ale zcela nesolventní Vanesky v našem žižkovském podnájmu sami, stálý příjem namísto občasných brigád se stal nutností. Nabídka spolužačky Simony na práci v kulturním centru mi proto přišla náramně vhod. "Tam se ti bude líbit, je to fakt hrozně podnětný prostředí.", švitořila Simča, když jsme jeli do pražské čtvrti, kam jsem do té doby nikdy nevkročil. "Já tam chodila už na střední a ještě vloni jsem tam vedla animační kroužek. Tam toho je: dílny, workshopy, spousta kurzů... no a hlavně perfektní bar, kde momentálně shání barmana. To tě bude bavit." Když jsme přišli před mohutný, skoro strašidelně se tyčící industriální komplex, pochopil jsem, proč Simča pořád dokola mluvila o "továrně". Skutečně šlo o bývalou fabriku, kterou kolektiv umělců přebudoval na kulturní centrum, za jaké by se nemuseli stydět ani v hipsterském Berlíně. "Ahoj Val, tak to je Pája, budoucí filmový režisér a váš nový barman.", zahalekala Simona, a vzápětí mi podávala ruku šikézní žena se zrzavým mikádem, oblečená do přiléhavého trička s Amelií z Montmartru a těsných kostkovaných kalhot; obé velmi lichotilo její postavě a jen drobné vrásky kolem očí prozrazovaly, že věkem má proti nám náskok jistě deset, patnáct let. "Val je ředitelkou tohohle kabaretu.", představila ji Simča, načež se vydala bujaře přivítat a olíbat se všemi na baru. "Doufám, že se na to místo hodím.", zamumlal jsem nejistě. "Jaké jsou tvé silné a slabé stránky?", změřila se mě zkoumavě Valérie, a když jsem začal chrlit z agenturních pohovorů naučené fráze, rozesmála se a máváním ruky mě zarazila. "Dobrý, to byl vtip, nejsme reklamka. Umíš dělat za barem?" Hrdě jsem oznámil, že u nás doma jsem každé posvícení točil pivo na hřišti. Val se znovu rozesmála, pak si uvědomila, že to myslím vážně, pokusila se o seriózní výraz a s přehnaně teatrální vážností pravila hlubokým hlasem: "Pak jsi přijat." Od baru se ozval potlesk a bujaré povykování celé sešlosti, Val jen zavrtěla nevěřícně hlavou a dovedla mě k nim. "Tohle je Pavlínka, nastupuješ po ní. Ona ti všechno ukáže.", představila mě blonďaté dívce za barem. "Ty jo, končí Pája a nastupuje ... Pája!", zasmála se druhá z barmanek, okatá černovláska v přiléhavém roláku. Pavlína jen obrátila oči v sloup a začala mi ukazovat, co a jak. Důvod jejího odchodu byl zjevný: na jinak štíhlé postavě se jí klenulo krásně kulaté a už pořádně velké těhotenské bříško, nad kterým se z véčkového výstřihu halenky dralo ven poprsí úctyhodného objemu. "Pracovní úraz.", špitla černovláska, když Pavlína odešla, a udělala si rukou výmluvný oblouk před břichem, v jejím případě zcela plochým. "Páju nám přivedl do neštěstí a pak zrádně opustil zdejší lektor výrazového tance. Zřejmě k tomu použil nejen svůj výraz.", zasmála se a natáhla ke mně ruku. "Já jsem Ella." "Panečku, ty máš ten časopis, viď?", zavtipkoval jsem, načež jsem z jejího udiveného výrazu až po chvíli pochopil, že tahle holka Elle asi nečte. Kolektiv lidí kolem továrny patřil do škatulky hipsterů a alternativek, namísto fitka, kosmetiky a shopování v nákupních centrech se tu řešily nové kousky na Flairu a Design marketu, jóga a autorská čtení feministických básnířek. "Co ty děláš proti podobným nástrahám pracoviště, co dohnaly Pavlínku?", nadhodil jsem později toho dne. Ella se na mě pronikavě podívala a s vyzývavým úsměvem odsekla: "Pokaždý před směnou si to nechám udělat od přítele tak, že už ten den nepotřebuju víc." Tušil jsem, že s touhle ironickou a uštěpačnou holkou se mi bude pracovat dobře.

Otce mé nové místo moc neohromilo. "Tak se mi zdá, že je to zašívárna takový ty multi kulti debílky a nablblý feministky, kterým se nechce dělat. Pražská kavárna jako když vyšije, tam se vážně něco přiučíš.", usadil mě,když jsem se mu při nejbližší návštěvě Lomnice pochlubil, že kromě studia mám i práci. Vysloužil si tím u stolu v místní čtyřce souhlasné mručení, zatímco já si už po sté připadal jako ten nejhorší syn. "Pájo, nechceš si zaházet?", vtiskla mi do ruky trojici šipek Káťa, která se zjevila právě včas, aby mi zabránila otci připomenout, že zatímco lidi z kolektivu Továrny všichni pracují, nejmíň polovina osazenstva stolu štamgastů je už několik let na pracáku, mého otce nevyjímaje. "Já jsem náhodou ráda, že máš tu práci. Musím se na tebe za barem přijet co nejdřív podívat.", usmála se Kačka později ten večer, když jsme leželi v jejím pokoji a snažili se popadnout dech po divokém milování. Bez známky studu si setřela smítko z nahého prsa, až se jí krásně rozvlnilo na hrudníku, a mrkla na mě: "Podle toho, jak jsi mě ojel, se snad fakt žádná Pražanda zatím nekoná." "Podle toho, jak jsi přirážela, se ti zřejmě žádný pan doktor zatím nepodíval pod uniformu.", kontroval jsem, neposedné Kátino prso ochotně přikryl dlaní a začal zlehka masírovat palcem bradavku, která stále ještě vzrušeně trčela. "Na to, že většinu času po sobě jenom na dálku toužíme, si nevedeme zle.", usmála se Katka a vzápětí se kousla do rtu, když jsem jí vrcholek prsa stiskl mezi prsty, přizvedl a začal jím zlehka potřásat, až se jí celá kozička propnula a krásně rozvlnila. Když jsem se sklonil a olízl jí dokola růžový dvorec, sama mi prso podržela u pusy, abych jí mohl cecík sát. "Ježiši, já to tvoje cucání miluju...cítím ten tlak až dole...", vydechla přerývaně. "Možná jsme to prve trochu uspěchali.", usmál jsem se a začal se věnovat i druhému Kátinu ňadru. Byla to ostatně pravda, po kvapném odchodu z hospody jsme se si dali cestou ke Katce krátkou líbačku, když odemykala branku, už měla mou ruku pod sukní a v kalhotkách a hladově jsme se na sebe vrhli hned, jakmile ze schodiště zahalekala dobrou noc na rodiče u televize a zavřela dveře svého pokojíčku. Při druhém kolu jsme se mohli jeden druhému věnovat víc a po rafinované předehře jsme vystřídali několik pozic, než jsem s výkřikem stříkal do Kátiny slastnou křečí orgasmu stažené štěrbinky podruhé. Ráno nás vzbudilo podzimní sluníčko, které přes záclony kreslilo na peřině složité vzory. Nikam jsme nespěchali, a tak se Katka ke mně přitulila, až jsem ucítil teplo jejích pružných koziček, a když po chvíli rukou zkontrolovala, jaký to mělo efekt, chytila mě za ptáka, který se mi už zase zvedal erekcí. Jemně mi ho honila a druhou rukou mnula koule, zatímco jsem si přizvedl jednu její kozu k puse, chytil ji pevně rukama, až se vyboulila, a sál naběhlou, tvrdou bradavku. "Jooo...vycucej mi obě.", šeptala dychtivě, když jsem se po chvíli zmocnil i druhého vemínka a sál jí oba cecky na střídačku. To už se nade mě překulila, rozevřela stehna a nasměrovala si můj klacek mezi ně. Chvilku se třela rozevřenou kundičkou o můj žalud, a když ho ucítila na dírce, dosedla níž a nechala mě zajet jí do prciny. Pustil jsem její kozy a sjel jí rukama na zadek, kterým krásně pohupovala, zatímco mi její dudy pleskaly o tváře. Postupně zrychlovala tempo i hloubku přírazů, zaklonila hlavu a její vzdechy se slily v táhlé sténání, až jsem ucítil, jak se jí pička stáhla a Kačka s výkřikem vyvrcholila. Malátně se na mě svezla a jen zlehka pohybovala boky, jak si s tichým sténáním vychutnávala svůj orgasmus. Já ale taky toužil po vyvrcholení, takže jsem po chvíli Káču, která teď čerstvě ošukaná připomínala hadrovou panenku, překulil na bok, chytil ji za prdel a začal tvrdě přirážet. Kozy se jí nádherně vlnily, sem tam jsem ji zatahal za jednu z bradavek a cítil, že to na mě jde. "Zcákej mi kozy!", zadrmolila Kačka, a když jsem z její štěrbiny vytáhl už skoro cukající čurák, hbitě se ho zmocnila, začala s ním pumpovat a namířila si ho na hrudník, takže jsem jí vzápětí několika výstřiky pocákal obě prsa. Po tom milování jsme oba ještě usnuli. Probudilo mě až to, jak Katka chodí po pokoji, a jak jsem ji zpod víček pořád ještě nahatou sledoval, v duchu jsem si říkal, že díky tomu odloučení jsme si najednou jakoby vzácnější a je to zase docela jinačí. V době, kdy jsme spolu spali skoro denně, mi nikdy neřekla při sexu něco jako "Zcákej mi kozy!". Tahle návštěva rodného města nakonec proběhla skoro bez chybičky, jedinou kaňkou na kráse byl malý lístek, který mi Káča v neděli u autobusu strčila do kapsy. "Moje služby na prosinec.", špitla omluvně. Zlé tušení, že i před vánoci odslouží většinu víkendů, jsem si radši potvrdil až poté, co jsme najeli na dálnici.

Nezbylo mi, než vzít věci tak, jak jsou, a nová práce mi v tom dost pomáhala. Továrna byla přes schátralý exteriér i extravagantní interiér živým místem, kde se potkávala neuvěřitelná spousta lidí. S novými kolegy se mi navíc dobře pracovalo i povídalo, popíjelo a tak vůbec. Cítil jsem, že jsem se ocitl v příjemně podnětném prostředí, kde i nevinné ťuknutí dokázalo zadělat na jiskřivě intelektuální debatu. "Ach slečno, načpak myslíváte, když ručička se kloní k páté?", zaveršoval jsem jednou odpoledne spontánně, když se Ella potřetí během dvou minut podívala na hodiny nad výčepem; měla toho dne krátkou směnu a její konec zjevně toužebně vyhlížela. "Pája veršotepcem?", neodpustila si tradiční ironii, i když se zdálo, že na ni má improvizace udělala dojem. "Kdepak Pája, to je Nezval.", ozvala z barové stoličky Soňa. "Blbost, Hrubín je to.", oponovala jí vedle sedící Nikča a následně se všichni přítomní zapojili do zuřivé diskuse, od kterého básníka jsem si svůj úryvek vypůjčil. Královsky jsem se bavil, dokud se debata nezvrhla v hádku mezi Soňou a Nikolkou, což mě donutilo se k autorství přihlásit. Přesto převládl všeobecný názor, že jsem to čmajznul Žáčkovi, což rozmíšku těch dvou ukončilo. Holky se hádaly často a mně nějakou dobu nedocházelo, že jde o hádky partnerské. Až když jsem jednoho zvlášť veselého večera zahlédl ty dvě na horním schodišti vášnivě se líbat, při čemž Soňa hnětla kulatý zadeček Nikolky, krásně obtažený v těsných riflích, tak dychtivě, až Nikče v pase vystoupila nestydatě zaříznutá tanga, pochopil jsem, že jsou pár. U Soni, nakrátko ostříhané vysoké holky s výraznými rysy tváře a plochými, sotva znatelně se zvedajícími prsy, mě to zpětně neudivilo, ale Niki, všemi bez výjimky oslovovaná dětskou zdrobnělinou Nikolka, pro mě vypadala jako každá druhá štíhlá holka, za kterou bych se i díky tomu pěknému zadečku a nepřehlédnutelnému poprsí vždycky otočil. Coby kluk z maloměsta jsem sexuální orientaci lidí odhadnout většinou nedokázal, u nás se jinakost moc nenosila. Zmiňovaná otcova hospodská společnost by obě v dobrém rozmaru označila za "teplušky", ale minimálně někdo z těch, co si rostoucí počet piv už stihli proložit nějakou tou "kořkou", by neopomenul patřičně peprně vylíčit, co by holky potřebovaly vrazit mezi nohy, aby se "vyléčily". Dotyčný "léčitel" si přitom zpravidla pramálo lámal hlavu s tím, že u něj samého problémy s erekcí soutěžily těžko rozhodnutelný souboj s problémy s prostatou, takže on by pomýlené teplušky rozhodně nenapravil. Malé město bývá pro lidi s menšinovou orientací často velkým peklem, takže třeba moje spolužačka Lída, když jí na konci střední školy zmatky dospívání pomohla ujasnit během výměnného školního pobytu blonďatá Belgičanka Nienke, která už jasno měla, se záhy po odchodu na vysokou přestala domů radši vracet. Soňa s Nikolkou svou orientaci ani netajily, ani nedávaly nějak okatě na odiv, chovaly se jako dvě obyčejné holky, co mimochodem žijí a spí spolu. Zvlášť z trochu přísné Soni jsem měl ze začátku krapet ostych, ale ukázalo se, že vůči chlapům vystupuje úplně stejně jako vůči ženám: když ji štvou, je na ně protivná, když ne, je v pohodě. Obě holky uměly vzít za madla fotbálku i za flašku a byla s nimi legrace. Ani mně nepřipadalo divné, že si sem tam dají pusu, ruku kolem pasu nebo v pokročilejší večerní pařbě třeba pěkně natěsno tančený ploužák.

Pařby ostatně probíhaly v baru Továrny skoro každý večer, takže se mi mockrát stalo, že jsem po konci své směny plynule přešel z jedné strany baru na druhou a několikrát si to během večera vystřídal. Jeden takový divoký večer mě Ella poprosila, jestli neskočím dolů do skladu pro sklenici s olivami. Nijak mě nevyděsilo, když jsem na schodech zaslechl kroky a chichotání a dolů nakráčely Soňa s Nikolkou; u řady návštěvníků nešlo vlastně rozlišit, jestli jsou tu zrovna pracovně, a tak každý chodil, kam se mu zachtělo. Holky si nevšimly, že stojím v zadním rohu místnosti za policemi, chvíli se pošťuchovaly a pak se začaly líbat. Nikča to ten večer rozjížděla ve velkém a podle toho, jak se vášnivě vpíjela do rtů Soni, teď na ni zřejmě přišla touha se se svou milou někde v ústraní trochu pomuchlovat. Zrovna jsem se chystal dát holkám diskrétním zakašláním najevo, že nejsou tak docela samy, když jsem zřetelně uslyšel Nikolu vzrušeně zašeptat: "Udělej mi pusou, strašně to chci." "Neblbni, Niki, někdo přijde.Ty jsi děsně opilá.", protestovala Soňa. "Děsně opilá, děsně zlobivá a děsně nadržená. Naplácáš mi?", deklamovala Niki pletoucím se jazykem. Pak jsem zaslechl zvuk rozepínajícího se zipu a vzápětí vítězoslavně ohlásila: "Hele, Soničko, jak ji mám mokrou. A dneska vyholenou, naplácej mi." Několik mokře začvachajících plesknutí naznačilo, že nekecá. "Nikolo, neser, chováš se jak nadržená rajda.", zlobila se Soňa. "Tak já řeknu tý blonďatý vysoký u barůůů...třeba se jí líbíííím.", provokovala Niki a dosáhla tím svého. "Ty malá děvko, ty prostě nepřestaneš koketovat s kdejakou píčou.", dopálila se Soňa a vzápětí už bylo slyšet citelné plácání, doplňované Nikolčiným pištěním, ze začátku spíš od bolesti než vzrušení. Zvědavě, ale zároveň s největší opatrností jsem ze svého krytu malinko vykoukl, jistý si tím, že kdyby mě teď Soňa odhalila, jednu mi přišije. Naštěstí byla zcela zaměstnaná tím, že Nikolce, která na způsob trestané neposlušné holky stála s nahou prdelkou teatrálně vysazenou a dohladka oholenou mušličkou doširoka rozcapenou, vrážela v ostrém tempu do oné lasturky tři prsty, až její milá ječela slastí. "Drž hubu a neječ, ty nadržená krávo.", syčela Soňa, která ani normálně nechodila pro silnější slova daleko a teď byla zjevně chlípností své partnerky víc dopálená než vzrušená. Ale ani ji situace nenechávala chladnou, o čemž svědčila druhá ruka, kterou si přes džíny rychle třela rozkrok a občas s ní vyjela nahoru, kde se pod tričkem zatahala za jednu z viditelně napružených bradavek; podprsenku zřejmě jako obvykle neměla a vzhledem ke svým drobným plochým ňadrům ji ani nepotřebovala. Niki zaklonila hlavu, několikrát pohodila zadečkem proti Soniným těšícím prstům, a když ta jí jimi začala v pičce prudce pumpovat, s tichým sténáním se udělala, až měla Soňa ruku skoro po loket mokrou. "Miláčku, ty jsi poklad.", zapředla, když popadla dech. "Fajn, padáme odsud.", vyhrkla Soňa udýchaně. "Ne ne ne, tohle ti lásko musím vrátit.", zamrkala Niki a už si klekala před svou milenku. "Nikolo neser, přelízneš mi ji doma.", protestovala Soňa, ale nijak přesvědčivě, namísto toho si nechala rozepnout džíny, které vzápětí sjely i s černými kalhotkami k jejím kotníkům, zatímco Nikčina hlava se začala v pravidelném rytmu pohybovat u jejího podbřišku. Neměl jsem díky výměně rolí na obě holky teď moc dobrý výhled, ale podle toho, jak Soňa zatínala prsty na rukou, postupně se rozkročila, co jí stažené kalhoty dovolily, a s tichým hekáním si tiskla Nikolčinu kmitající hlavinku mezi stehna, se dalo odhadnout, kam tohle holčičí milování spěje. Musel jsem ze svého úkrytu konstatovat, že i Soňa má opravdu pěkný zadek, krásně klenutý a oblý. Když na ni přišel orgasmus, se zajíkavým sténáním se ohnula v pase a držela si Nikčinu hlavu za její zátylek pevně přitisknutou k podbřišku. "Panebože...panebože...lízej, přitlač....ještě....budu po...podruhý.", drmolila, než ji přemohlo nezastavitelné sténání druhého vyvrcholení. Nikolka její sladkou agónii přičinlivě prodlužovala, než se nakonec zvedla a se zářícím úsměvem si otřela hřbetem ruky pusu a tváře, komplet zmáčené Soninými šťávami. Pak své milé vlepila mlaskavou pusu a škádlivě prohodila: "Natáhni si aspoň kalhotky, Soňko, couráš se tu s nahatou frndou." Vysloužila si za to zpola žertovný pohlavek, obě holky se rychle upravily a odcházely se smíchem, který vyvolala Nikolina poznámka, že stihla úplně vystřízlivět. Já stál ve svém úkrytu ještě pár minut úplně zkoprnělý, samozřejmě s beznadějnou erekcí až k břichu, protože to, co jsem právě tajně viděl, stokrát předčilo všechny lesbické scény s afektovanými a nepřesvědčivými herečkami porna. "Jé, ahoj Pájo, kde ses tu vzal? Já ani nevěděla, že jsi nešel dom.", usmála se na mě svým přísným úsměvem Soňa, když jsem se nakonec objevil u baru. Vzápětí ladně ukradla Elle, která už dávno zapomněla, že mě před půl hodinou poslala hledat olivy, zpod pípy právě dotočené pivo, které mi kamarádsky podala. "Kde máš Nikču?", nadhodil jsem, když jsme si přiťukli. "Tak tu jsem snad hodinu neviděla. Je děsně rozjetá, někde paří.", zalhala Soňa a já jí to neměl za zlé. V duchu jsem si musel přiznat, že se mi tahle lesba vlastně moc líbí, což je ovšem zjevně problém bez řešení.

Tenhle problém skutečně řešení neměl, ale zase tak moc mě netrápil. Továrna byla fantastickým spletitým bludištěm, které ukrývalo spoustu dalších lákadel a překvapení. V podkroví bočního traktu bylo vedle společných místností pro kurzy, semináře a workshopy i několik ateliérů, které si dlouhodobě pronajímali konkrétní umělci. I ty patřily k mým povinnostem úklidu, což dotyční kumštýři přijímali různě. "Opovaž se slídit mi v ateliéru!", zavrčel na mě hned na začátku André, vysoký zachmuřený chlap s vizáží Borise Rösslera. Navzdory svému vzezření nebyl sochařem ani uměleckým kovářem, věnoval se ruční výrobě propracovaných kovových šperků. "Stav se u mě v aťasu, mám od kámoše parádní slivovici.", roztáhl naopak pusu k širokému úsměvu malíř Honza, kudrnatý bohém s kšticí a vousem Glenna Hansarda a jeden z mnoha, co díky pruhovanému námořnickému triku vypadal jak hoch od maríny. Velkorysou nabídku navíc vylepšil o spiklenecké sdělení, že ten den má jeho kurz kresby uhlem na programu akty. "A mám z akády domluvenou fakt hezkou modelku, tu musíš vidět.", přikládal pod kotlem. Tomu se pochopitelně nedalo odolat, a tak jsem krátce po zahájení hodiny s omluvou vešel do třídy a vydal se k Honzovi s důležitě vypadajícím lejstrem, na které jsem předtím napsal větu "Chvilku dělej, že si to čteš, ať se můžu podívat na tu modelku." Honza pokýval hlavou a ochotně papír snad tři minuty studoval, zatímco já se mohl po očku kochat nepopiratelně přitažlivými nahými půvaby štíhlé okaté černovlásky, která bez známek studu seděla v rouše Evině na jakési draperii a pózovala půl tuctu účastníků kurzu. Měla pěkná, do tmavých hrotů vybíhající špičatá prsa a navzdory její přece jen částečně cudné póze jsem zahlédl i tmavý stín klínu, přinejmenším částečně přirozeně zarostlého. Honza nakonec pokýval hlavou, hlasitě mi poděkoval, že jsem mu tak důležitý formulář přinesl a vydal se na obchůzku svých žáků, zatímco já pomalu vyklízel pole. Očima jsem i na odchodu hltal nahatou krásu černovlásky, která se na mě v jeden moment pronikavě zadívala a šlehla po mě šibalským úsměvem. "Přijď, až studenti odejdou, a přines tři skleničky.", načmáral svým lektorským uhlem Honza na okraj papíru, který jsem mu přinesl. Ella významně povytáhla obočí, když jsem krátce poté, co se po schodech začali trousit účastníci kurzu kresby, postavil sklínky na tác a vyrazil znovu nahoru. "Prima, to je dobře, že jdeš.", přivítal mě Honza. "Dáme si tu slivovičku jako lidi a ne rovnou z flašky jako nějaký kopáči. A Kiki s námi, ona se jen tváří, že s stydí, ale je to zkušená múza, nahota je její druhé já.", mrkl směrem k černovlásce, která si sice přehodila přes ramena župan, ale nenamáhala se ho zavázat, takže jsem se mohl kochat jejím poprsím, které se jí při každém pohybu pružně roztančilo po hrudníku, i krásně vyklenutým, částečně zarostlým pahorkem pod plochým bříškem. "Náhodou, já se fakt stydím, připadám si taková ... obnažená.", zasmála se a v rozporu se svými slovy si se mnou potřásla rukou, až jsem nasucho polkl, jak se jí kůzlátka na hrudi při tom rozdováděla. "Markéta, ale všichni mi říkají Kiki." Pít ve dvě hodiny odpoledne krásně řetízkující a vonící domácí slivovici se skoro nahou holkou, která po mě vrhá úsměvy ještě jiskřivější, než odlesky té ohnivé vody, to byl vážně nevšední zážitek. Nápoj vehnal Kiki do tváří trochu ruměnce a její vztyčené bradavky jako by dostaly ještě tmavší odstín. Při představě, jaké by to bylo stisknout mezi prsty ty krásně napružené anténky, jsem radši volil opatrný ústup. Kiki se ale, samozřejmě už oblečená, posadila dole na baru, a protože Ella se s pobaveným úsměvem tvářila, že je pro ni momentálně bytostně důležité vycídit všechny půllitry, domácí limonádu jsem jí servíroval já. "Díky, mám hroznou žízeň.", mrkla na mě a vypila ji skoro na ex. Protože v tu dobu skoro nikdo v kavárně ani na baru nebyl, následující půlhodinku jsme si celkem příjemně popovídali. Ukázalo se, že Kiki kromě sezení modelem, při němž využije toho, že coby přesvědčená naturistka se nahá před cizími lidmi nestydí, sama studuje výtvarku na peďáku v kombinaci se zeměpisem. "Proč zrovna ten?", vyzvídal jsem. "Vlastně ani nevím, snad že ráda cestuju.", rozesmála se a já si musel při pohledu na její dvěma křivkami krásně vyklenutou halenku v duchu představovat ta překrásná špičatá prsa.

"Milá holka, viď?", probodla mě Ella pohledem, když se Kiki zvedla k odchodu. "No jo, fakt milá. Snad se ještě někdy ukáže.", zatvářil jsem se jako neviňátko a začal rovnat kávové šálky tak nenuceně, až se Ella musela nahlas rozesmát. Má touha byla vyslyšena, Kiki se v Továrně objevila ještě několikrát. Podruhé hned následující týden, kdy opět seděla modelem v kurzu, který si pro velký úspěch vyžádal ještě jednu lekci aktu. Pobavilo mě, když jsem před začátkem hodiny, který jsem si nemohl opět pod jakousi záminkou nechat ujít, zahlédl obě naše "teplušky", jak zpoza svých zřejmě narychlo koupených skicáků pokukují, jak se Kiki v rohu místnosti svléká z županu a nahá předstupuje před třídu. Když si mě všimly, obě roztáhly pusu do širokého úsměvu a Nikolka šibalsky pokrčila rameny. Pár dní nato Kiki v roli lektorky zaskočila za svou kamarádku v malování s dětmi. Když si pak sedla na bar, vypadala podstatně vyčerpaněji než ze sezení v rouše Evině, a když se zhluboka napila piva, potvrdila, že práce s dětmi je snad to nejtěžší. "Aspoň, že při tom vydržíš oblečená.", zavtipkoval jsem lacině. "Haha, náramně humorný. Nicméně si, vtipálku, můžeš svoje slabomyslný vtipy odčinit.", ušklíbla se Kiki. Pak mi vyložila, že se následující víkend stěhuje do nového podnájmu někde na severu Prahy a moc by ocenila malou pomoc. Sehnala si kamaráda s dodávkou, ale kdybych třeba měl čas a chuť mu pomoct s krabicemi... "Ta Kiki je fakt prímová žába, vůbec se nedivím, že jí helfneš s tím stěhováním.", prohodila Ella po jejím odchodu, jako by jí ještě znělo v uších mé možná až moc dychtivé ujišťování, že čas mám a pomůžu rád. Vzápětí coby zkušená provokatérka ladně uhnula utěrce, kterou jsem po ní hodil. Nicméně když jsem se spíš pro formu ujistil, že Káťa opět slouží víkend, v sobotu po poledni jsem čekal před jedním nuselským činžákem na příjezd dodávky, ze které vyskočil kudrnatý kluk, který se představil jako Osvald a suverénně odemkl dveře Kikina starého bytu. Trochu hořký z toho, že jsem právě poznal Kikina kluka, jsem s ním strávil odpoledne nakládáním dodávky, jízdou přes celou Prahu kamsi na rozhraní Tróje a Kobylis a opět vykládáním dodávky a vynosením krabic do Kikina nového bytu. Přivítala nás s nadšením a v letních šatech, které doma nosila, byla ohromně roztomilá. Když jsme plus mínus skončili, byla už skoro tma. Kiki vytáhla z lednice, jednoho z mála spotřebičů, co už v bytě měla, láhev vína, ale Osvald zavrtěl hlavou. "Musím vrátit dodávku, a navíc ... hm, Jirka má dnes večer čas." "Chudák kluk, je to zlatíčko, ale má hroznou smůlu na chlapy.", povzdychla si Kiki, když ho vyprovodila a nám dvěma nalila uprostřed krabicové džungle víno. Pak mi vylíčila Osvaldovo trápení ve vztahu se ženatým mužem, který svému okolí nepřiznal, že je gay. Poslouchal jsem ji jen na půl ucha, protože v duchu jsem z odhalení, že nejde o jejího boyfrienda, vyloženě jásal. "To je fakt něco, ten výhled.", pochválil jsem, když mi Kiki dolila skleničku, protože Praha ležela doslova pod námi. "Viď? Tenhle byt je trefa, a děsná náhoda k tomu. Kamarádka dostala taneční stipendium ve Státech, tak jí ho na dva roky pohlídám.", rozplývala se Kiki, a jak se uvelebila na okenním parapetu vedle mě, nabídla mi mimoděk štědrý výhled do výstřihu svých šatů. Její pružná, hrotitá ňadra jsem znal i nahá, ale v téhle póze jim k tomu zase tolik nechybělo. Dodávat, že Kiki se pod šatečky neobtěžovala s podprsenkou, snad ani netřeba. Můj pohled musela na svých pokladech cítit, ale nijak to nekomentovala, jen upíjela víno, takže jsem panoramatu Prahy dával košem skoro pět minut. "Když otevřu druhou láhev, pomůžeš mi ty krabice roznosit do místností?", mrkla na mě, když seskočila z parapetu, až jí kozičky skoro vyklouzly ze šatů. "Když otevřeš druhou láhev, tak každý vypijeme jednu.", varoval jsem ji, ale to už jsem se skláněl pro první krabici. Holka si mě fakt trochu vodí, vzpomněl jsem si v duchu na posměšky Elly. S přestávkami na pití vína jsme se tahali s krabicemi skoro půl hodiny. "Tuhle prosím do ložnice.", ukázala Kiki a rozesmála se, když jsem zavtipkoval, jestli smím do jejího budoáru. "Budoáru? Pájo, já nemám ani postel, spím na matraci. Směle vejdi." Byla to pravda, ložnice byla asi nejmíň zařízená místnost bytu. I odsud se nabízel výhled na Prahy, trochu atypicky z malého výklenku, vybíhajícího na fasádu jako taková miniaturní zimní zahrada.

"Co tímhle asi chtěl pan architekt říct?", zasmál jsem se, když jsem se odtamtud rozhlédl do noci. "Netuším. Uvažovala jsem, že tam budu sedávat a česat si vlasy. Nebo bych mohla cvičit na housle, kdybych na nějaké hrála.", rozesmála se Kiki, když se postavila vedle mě. "Nebo šmírovat sousedy.", ukázal jsem na osvětlené okno vedlejšího domu. Šlo zjevně o čerstvou novostavbu, jejíž architekt nevzal v úvahu, že ze sousedního, už stojícího domu bude na ten jeho řada indiskrétních výhledů. A tak jsme měli asi pětatřicetiletou brunetu, sedící v křesle s knížkou v ruce, jako na dlani. "A hele, paní Podaná. Tu vidět sedět je vzácnost, pokaždý, když tam mrknu, něco dělá. Milá ženská, půjčila mi tuhle lux." "Hm, a má milého a pozorného manžela.", usmála jsem se, když se za paní Podanou objevily mužské ruce a začaly jí jemně masírovat ramena. "To asi jo, mají spolu tři děti. Tak mě napadá, že je ráno vedla ve skautským na vlak..." "Jo, asi celovíkendový výlet. To by leccos vysvětlovalo.", usmál jsem se, protože ruce neviditelného pana Podaného mezitím doputovaly z ramen paní Podané níž a zmizely pod jejími domácími šaty, zřetelně vzdutými objemem poprsí, které teď v pravidelném rytmu hnětly. Paní Podaná se, věrna svému příjmení, laskání poddala a s přivřenýma očima vypínala hrudník proti dráždění svého chotě, který jí už šaty na boku stihl rozepnout. Když se jí svezla ramínka dolů, vyklouzla její nahá ňadra, nespoutaná doma žádnou podprsenkou, svou vahou ven. "Páni, nezanedbatelný objem.", zhodnotil jsem plné, svou vahou už trochu povislé kozy s výraznými bradavkami uprostřed tmavých, širokých dvorců. "Vždyť říkám, máma tří dětí.", usmála se Kiki. Vnady paní Podané následně dostaly štědrou ruční masáž, zakončenou vydrážděním bradavek, trčících jako dva špunty, za které ji pan Podaný důrazně vytahal, až se jí kozy mocně rozvlnily. Když konečně vstoupil na scénu i on, paní Podaná ani nemusela vstávat; stačilo sklonit hlavu k jeho nahému, mocně vztyčenému čuráku a polknout ho do pusy. "To bude zítra u zpovědi stydění.", glosovala Kiki fakt, že se její sousedce při kouření manžela mezi nadskakujícími kozami vzezření dvou vemen houpe zlatý křížek. "Orální sex katolíci nesmí?", podivil jsem se. V případě Podaných šlo ostatně jen o část předehry, za chvíli už oba stáli a pan Podaný s čurákem perfektně vztyčeným galantně zbavoval svou paní domácích šatů i kalhotek pod nimi. Houštinka jejího klínu mi připomněla slečny ze starých kalendářů, které měl vylepené děda v garáži. "Taková chundelka se dneska už málo vidí.", nadhodil jsem. "Třeba se jenom málo díváš.", trochu ochraptěle prohodila Kiki. Skoro jsem zalitoval, když se Podaní k pomilování odebrali mimo náš dohled, zřejmě do ložnice. Teprve s jejich odchodem jsem si uvědomil, jak mě podívaná na ně vzrušila, a jak k tomu přispívá to, že Kiki stojí v malém prostoru výklenku těsně vedle mě. Když se mě dotkla a mlčky mě políbila, došlo mi, že zároveň její druhá ruka zlehka putuje po přední straně mých kalhot. "Chtěla jsem se přesvědčit, že nejsem jediná, koho to vzrušilo.", zašeptala mi do ucha s jemným kousnutím. "A tebe to vzrušilo?" Namísto odpovědi vzala mou ruku a navedla si ji pod šaty do kalhotek. Dychtivě jsem objevoval jejich tajemství, klouzal prsty mezi jemnými chloupky a cítil, jak se pod mými dotyky rozevírají závojíčky její horké mušličky. Kiki slabě vzdychla pokaždé, když moje prsty přešly přes knoflíček jejího poštěváčku, a přitom mě hbitě zbavovala kalhot. V náhlém poryvu vzrušení jsem ji přiměl se otočit proti oknu, a zatímco se rukama zapřela o parapet, zbavil jsem ji rychle minišatů i kalhotek pod nimi. Rozkročila se, já přiklekl a začal jí odzadu lízat pipinu, zatímco jsem rukama hnětl její krásný pevný zadeček. Měla frndičku nevyholenou a chloupky její houštinky se postupně lepily k sobě, jak jsem jí kočičku lízal stále důrazněji. Když jsem vepředu začal dráždit její klitoris dvěma nasliněnými prsty, Kiki vzdychala hlasitěji, a když jsem navíc zkusmo jazykem přejel několikrát dokola po její zadní dírce, vzdechy přešly v souvislé sténání. "Ano....tam...prosím...to miluju....", žadonila Kiki, rukama se pustila parapetu a roztáhla si půlky své prdelky. Jelikož tím ztratila oporu, ohnula se ještě víc a opřela se o parapet čelem. Někde jsem četl, že spousta žen po jemném laskání zadní rozetky tajně touží, ale stydí se partnerovi říct. Já jsem Kiki přivedl kombinací dráždění klitorisu, prstění mokré kundičky a lízání prdelky k vyvrcholení, při kterém křičela a na konci mi pocákala tvář sprškou šťáviček. Když popadla dech, doslova mě dostrkala na svou matraci, zašmátrala ve tmě, rychle mi navlékla kondom a nabodla se mi pičkou na ptáka. Jak na mě rajtovala, konečně jsem si užil i jejích koziček a píchání její krásně úzké pipiny mě dovedlo k nádhernému orgasmu. "Tak to nebyla první noc v novém bytě?", usmál jsem se, když jsem si po několika minutách stahoval kondom. "Kdepak, ale pro tebe to může být první ráno.", zapředla Kiki a ukázala mi na hodinkách, že už je vážně pozdě. "Kiki, já bych moc rád, ale s někým chodím." "Tak jsem se ti aspoň odvděčila za pomoc. A nemůžeš tvrdit, že bych tě dostala do postele.", zasmála se a rukou rozvlnila matraci, na které jsme se milovali. Pak vstala a natáhla si kalhotky. "Překvapilo mě, že jsi je měla.", poškádlil jsem ji. "Ani modelky aktů nechodí pořád na ostro.", rozesmála se. "Tak ještě jednou dík a ... dík. Aspoň už vím, k čemu se hodí ten výklenek v ložnici.", usmála se, když mi dole odemykala. V duchu jsem si ještě jednou představil její nahotu, kterou jako bych přes narychlo oblečený kabát viděl. "Pozdravuj Podané, Kiki." Skvěle to Pájo vedeš, to máme další nevěru, říkal jsem si v duchu, když jsem chladným pozdním večerem hledal v neznámé čtvrti stanici metra nebo tramvaje. Tentokrát se ale pocit viny kupodivu ne a ne dostavit.