Hotelový pokoj byl jiný než všechny předtím. Tlumené světlo, tmavé závěsy, kůže a kov v detailech, které nebyly náhodné. Ticho tu mělo váhu. Zavřela jsem dveře a ten zvuk byl definitivní. Tady jsem rozhodovala já.
Stál uprostřed místnosti. Čekal. Neptal se. Už tím mi patřil.
Přistoupila jsem blíž pomalu, schválně nechávala každý krok zaznít. Věděla jsem, že sleduje každý můj pohyb, každé nadechnutí. Zastavila jsem se těsně před ním. Stačilo zvednout ruku, abych mu naznačila, že má sklopit oči. Udělal to bez zaváhání.
„Tady nejsi host,“ řekla jsem klidně. „Tady jsi moje hračka.“
Ten jednoduchý výrok změnil všechno.
Obcházela jsem ho jako něco, co si prohlížím, hodnotím, vybírám. Nechal se. Ramena napjatá, dech zrychlený. Nemusel být svázaný, aby byl můj. Stačilo vědět, že smí reagovat jen tehdy, když mu to dovolím.
Ukázala jsem mu místo. Kleknout. Zůstat. Čekat.
Hotelové světlo se odráželo od kovových prvků v místnosti, ale moje pozornost byla jen na něm. Na tom, jak se snaží být dokonalý. Poslušný. Jak se bojí udělat cokoli navíc. To napětí mezi příkazem a touhou bylo přesně to, co jsem chtěla.
Naklonila jsem se k jeho uchu. Neřekla jsem nic. I ticho bylo rozkazem.
Zadržel dech.
Usmála jsem se. Věděla jsem, že ho mám. Že každý další krok, každý další dotek — nebo jeho absence — je v mých rukách. V tom pokoji nebyla hra o rychlosti. Byla to hra o kontrole. A tu jsem držela já.
A on?
On byl přesně tam, kde měl být.
Když jsem mu přikázala, aby se svlékl, svlékl se bez problému a bez omlouvání. Opravdu rychle, skoro ani nedýchal. Nahý na mě mlčky koukal. Přiblížila jsem se k němu s bičíkem a špičkou bičíku jsem mu přejela po obličeji a řekla: „Ty neumíš mluvit?“
„Ano,“ odpověděl.
Dostal ránu přes mužná prsa. V očích jsem viděla strach a to se mi líbilo.
„Celou větou budeš mluvit a odpovídat. A slušnost je oslovovat mě madam,“ řekla jsem.
Jakmile jsem to dořekla, přišla omluva: „Ano, madam, omlouvám se, madam.“
Jeho penis mu stál jak nikdy. Otočila jsem se k němu zády a předklonila se. Viděl můj zadek — kulatý, v jeho očích dokonalý. Tak blízko a přitom tak daleko. Ucítila jsem kousnutí do zadečku. Otočila jsem se a dostal facku. Ne silnou, ne slabou, jen takovou, aby věděl, že já vládnu.
Chytila jsem ho pod krkem a rázně mu řekla, že bude dělat jen to, co mu dovolím.
„Ano, madam, budu poslušný.“
„To budeš, jinak bude trest.“
Jakmile jsem to dořekla, začalo mu kapat pero.
Nechala jsem ho kapat. Svlékla jsem si růžové kalhotky. Lubrikačním gelem jsem si připravila prdelku. Své hračce jsem rozkázala, že nesmí vydat žádný zvuk a ani se mě dotýkat.
„Ano, madam.“
Hodila jsem ho na postel. Jak koukal, čekal a prosil pohledem. Lehce jsem na něj nasedla. Já křičela jak coura. Cítila jsem, jak mě jeho ruce začínají chytat. Kdo mu dovolil na mě sahat? Dala jsem mu facku.
„Budeš dělat jen to, co ti dovolím, a já ti nic nedovolila.“
Najednou změnil pohled. Byla jsem nesvá. Co se děje? Je to moc? Chytil mi ruce pevně, až bolestivě. Chtěla jsem se bránit, ale byl silnější. Měla jsem ho svázat. Svalil mě na postel, chytil mě pod krkem a řekl: „Už dost her.“
Strčil mi pero rychle a tvrdě do zadečku. Bolestí jsem křičela. Strčil mi trenýrky do pusy a řekl: „Nebudeš křičet, děvko.“
Byla jsem v šoku, ale líbilo se mi to. Šukal mě jak o život. Nebyla v tom láska, jen chtíč. Udělal se do mě. Rychle ho vytáhl, plivl na mě a řekl: „Příště budeš moje kurvička, ne já tvoje hračka.“
