Přiznání k nevěře

Pokračování povídky „S Amatérem v latexu“ s amatérovým i Tomášovým svolením.

Na „úlet“ s Amatérem Vláďou se nedalo zapomenout. Pořád jsem měl před očima jeho péro, i díru a pocit, že ho v sobě cítím. Ale dny šly dál a já musel fungovat. No jo, nebydli pět minut ode mě… Navíc mám přítele Tomáše. Teda přítele, kamaráda s výhodama. To je přesnější. Občas spolu někam vyrazíme, pokecáme a, když máme chuť vyspíme se spolu. Tomáš je zrzek 180/80 a 19/6 dole zastřižený a rád vyhoví přání, pokud to není nějaké sado maso.

Pří další schůzce s Tomášem, jsem se mu s malou dušičkou svěřil.

„Tome, já jsem ulítl.“ Jedno slovo, těžký kámen.

Tomáš se na mě nejdřív díval překvapeně. Asi nemohl pochopit, co mu říkám. Celou dobu mu tvrdím, že spím jenom s ním a že bych nikdy s nikým jiným nespal za jeho zády. To jsem opravdu nechtěl, celou dobu jsem to dodržoval, i když nabídky byly a nevěřil jsem, že by se to mohlo stát a já ho podvedl. Až do teď. Tenhle úlet. Sakra, co jsem to udělal? Já Tomáše ztratím… a hledat někoho dalšího, když Tomáš je tak skvělej. Co jsem to proboha udělal? Ublížil jsem mu. Až teď, když jsem seděl před Tomášem mi pořádně došlo, že mám fakt velkej průser, a že z toho nevyhrabu. Co jsem to sakra udělal…?

Tomáš byl zadumaný. Čekal jsem, co řekne. Jestli něco řekne. Dlouhé ticho. Tomáš se na mě díval, svýma hnědýma očima. Obličej ani rty nenaznačovaly vůbec nic. Tomáš byl jak socha. Nevěděl jsem, co přijde. Bál jsem se, že Tomáše ztratím. Odejde a bude koncem všemu krásnému, co jsme spolu prožili, a ještě mohli prožít… Začali mi vlhnout oči. Tomáš se na mě stále díval, a nic neříkal.

Ticho…

Prořízl jsem ho „Promiň Tome. Je to konec mezi náma, je mi to jasný. Posral jsem to. Promiň. Vím, že se to nedá omluvit. Je mi hrozně. Řekni něco.“

Ticho…

„Omlouvám se Tome.“ Jeho oči mě provrtávaly. Měl jsem pocit, že na mě každou chvíli skočí. Ale pořád seděl jako socha. Snad ani nedýchal.

Ticho…

Jeho rty se začali pohybovat. Teď mě šíleně vynadá, možná mí dá i pár facek, a odejde. Strašný strach ve mně.

„Jak k tomu došlo?“ Zeptal se Tomáš. Co? On chce znát detaily? Žádné nadávky, výbuch, facka, teatrální odchod?

„Tome…“ A vezme mě za ruku.

„To se může stát… Někdy je touha silnější než my. Jak k tomu došlo?“

Hladím Toma po ruce, roztřepaný se slzami na krajíčku začnu pomalu, a ještě pořád trochu ustrašeně, povídat.

„Chtěl jsem projevit své literární nadání a napsal pár povídek na Amatéry.“

„On si je přečetl a napsal mi, že se mu ty povídky líbí, a tak nějak začala plynout konverzace. Nechtěl sex. Prostě si povídat. Probrali jsme všechno možné. Došlo i na osobní témata. Říkal, že je sám, že sex už neměl přes rok, a že by chtěl, aby ho někdo projel.“

„Já jsem projevil účast, že mě to mrzí, ale že já nezahýbám…“ Vyhrkli mi slzy, když jsem říkal nezahýbám, protože jsem si uvědomil, že jsem zahnul. Z mých úst se vydral vzdech.

„V klidu Martine.“ Tomáš mě držel za ruku a hladil. Byl jako můj zpovědník… Nechal mě mluvit.

„Pak mi poslal fotku v latexovém body a fotku s vyšpulenou dírou v tom body. Ta díra byla moc pěkná a péro pod ní taky.“

„Odpověděl jsem mu ‘Pěkný’.”

“Tak přijeď a můžeš se podívat. Jsem sám.“ Řekl on.

„To ne, mám vztah, sice kamarád s výhodama, ale nechci.“

„To je v pohodě, chápu. Aspoň to řekneš na rovinu“ Pokračoval.

„Neurazil se, neodešel, pokračovali jsme v povídání.“

„Mně ale to jeho body a ten zadek nešel z hlavy. Vracel jsem se k jeho fotce a péro začalo myslet za mě. Úplně samovolně, jsem mu napsal ‘Vláďo (tak se jmenuje). Mohli bychom se vidět?’”

„On se tomu divil. ‘Vždyť jsi psal, že jsi zadaný…‘“

„Pěkně jsi mě vzrušil. Prostě tě chci vidět. Je to přes hoďku cesty k tobě. To není tak daleko.“

„‘Ty bys jako chtěl fakt přijet, teď??? Nekecáš???’“ Divil se.“

„’Jo.’ Odpověděl jsem. ’Chci, než si to rozmyslím. ’“

„’Tak jo. Přijeď.’ Odpověděl on.“

„Poslal mi přesnou adresu, já se připravil a vyrazil.“

„Otevřel mi v tom body. Nechal jsem se opít medovinou. Víš, jak jsem po alkoholu mazlivej. A pak to tomu došlo. Vyspal jsem se s ním. Zůstal jsem s ním do rána a ráno jsme se spolu vyspali po druhý. Bylo to moc příjemný. Nebylo to lepší než s tebou, bylo to ale jiný a taky moc příjemný.“

„Tak teď víš všechno…“

„Promiň. Moc promiň. Omlouvám se.“ A slzy mi tekly na tváře. Byl jsem odhalenej, nevěděl jsem, co bude dál mezi mnou a Tomášem. Měl jsem obrovský strach. Už jsem se mu nedokázal podívat do očí.
Tomáš mě pořád hladil po ruce.

„Chceš se rozejít?“ Zeptal jsem se zpříma a našel sílu, se mu podávat do očí.

Co to v těch očích má, to není zlost ani vztek… Co to je?

„Martine v pohodě. Stalo se… To překonáme.“

„Jak překonáme?“ Zeptal jsem se nejistě.

„Že jsme pořád svoji.“ Odpověděl Tomáš a pokračoval.

„Popravdě ani mi to nevadí a sám jsem přemýšlel na úletem, ale nenašla se k tomu příležitost.“

„Co?“ Zíral jsem na něho jak jojo. „Ty…?“

„Jo já… Jsem chlap a mám chutě, s tebou je milování moc krásný, ale nějaké zpestření by se hodilo. Jsme kamarádi ne manželé. Tak proč ne?“

„Teda Tomáši, to jsem nečekal…“ Roztál jsem a úplně se uvolnil, všechen strach a napětí ze mě opadlo. Jiskra se mi vrátila do oči a úsměv na tvář.

Dali jsme si s Tomášem pusu.

„Děkuju Tome.“

Jenže Tomáš pokračoval.

„Myslíš si, že by ten Amatér šel do trojky?“ Zeptal se Tomáš.

Tomáš to s tím zpestřením fakt myslel vážně.

„Říkal, že by šel do trojky.“

„A šli bychom do toho spolu?“

Tohle se fakt ptá můj Tomáš? Já ho asi neznám…

„Já bych do toho šel. Mně se sex s ním líbil a myslím, že tobě by se taky mohl líbit.“

„A domluvíš to s ním?“ Zeptal se Tomáš.

„Domluvím“ Potvrdil jsem.


Bylo z toho něco? Nerozmyslel si to Tomáš?