1.kapitola - Moudro večera
David dopil zbytek whisky a lehce naklonil hlavu směrem k baru.
„Spousta holek chce zaprcat, ale nedají to hned najevo. Musíš číst mezi řádky, chápeš?“
Marek se ušklíbl, protočil oči. „Jo jasně, ty jsi teď guru neverbálního sexuálního jazyka.“
„Přesně tak,“ odpověděl David klidně a pak se mu zúžily zorničky.
V tu chvíli kolem nich prošla ona.
Vysoká, možná tak 175, štíhlá jako prut, černé vlasy do pasu, černé šaty co vypadaly, jako by je někdo stříhal nůžkami přímo na ní. Výstřih začínal někde mezi klíčními kostmi a končil nebezpečně nízko – tak akorát, že když se lehce naklonila objednat drink, bylo vidět lem černé krajkové podprsenky a slušnou porci kůže navíc.
Marek si ji prohlédl od hlavy až k podpatkům, pak se otočil k Davidovi.
„Co tahle?“
David se usmál koutkem úst, pomalu, jako člověk, co už ví, jak to dopadne.
„Viděls ten výstřih, ne?“
„No a?“
„Když si ženská vezme takovýhle šaty a ještě si do nich dá push-up, co skoro prská ven… to už není náhoda, brácho. To je billboard s nápisem ‚zkoušej mě‘. Jen čeká, jestli se někdo odváží přečíst ho nahlas.“
Marek se zasmál, ale už to nebylo tak sebevědomé. „Tak co bys teď udělal ty, mistře?“
David si dopil sklenku, postavil ji na bar a vstal.
„Já? Já bych šel a zeptal se jí, jestli si je vybrala kvůli tomu, že ví, že většina chlapů tady bude zírat deset minut, než si uvědomí, že smí taky mluvit.“
„To je pěkně drzý.“
„Přesně takový, jaký má ráda.“
David se loudavým krokem vydal jejím směrem. Černovláska zrovna dostávala drink – tmavý, s ledem a plátkem pomeranče. Otočila se, zahlédla ho a lehce zvedla obočí.
„Můžu se zeptat?“ začal David tiše, skoro intimně. „Ty šaty… to je zbraň, nebo výzva?“
Zasmála se – krátce, chraplavě, jako kdyby ji to pobavilo víc, než čekala.
„A co kdyby obojí?“ odpověděla a pomalu si přejela jazykem po spodním rtu. „Záleží, jestli umíš mířit.“
David se naklonil o něco blíž, hlas sotva nad šepot.
„Já nemířím. Já střílím přímo.“
Chvíli na sebe jen hleděli. Pak ona lehce naklonila hlavu ke straně, takže se jí vlasy svezly přes rameno a odhalily krk.
„Tak mi ukaž, jak přesně střílíš, když nemáš pušku,“ zašeptala.
David se usmál – tentokrát už ne koutkem, ale naplno.
„Počkej, až se otočíš zády… a uvidíš, že jsem hned za tebou.“
O deset minut později už byli pryč z baru.
Marek zůstal sám, zíral do prázdné sklenice a tiše si mumlal:
„No do prdele… on to vážně myslel vážně.“
A někde v zadní chodbě k toaletám se ozval tlumený smích ženy, který rychle přešel v něco úplně jiného.
2.kapitola - starší bratr
David a ta černovláska – která se mezitím představila jako Lenka – se ocitli v úzké chodbě za barem, kde světlo z nouzového východu vrhalo dlouhé, oranžové stíny. Dveře na záchody byly hned vedle, ale nikdo z nich neměl v plánu tam dojít.
Lenka se opřela zády o studenou zeď, lehce roztáhla nohy v těch vysokých černých lodičkách a podívala se na něj zpříma.
„Tak co, střelec,“ zašeptala s lehce posměšným úsměvem. „Už jsi připravený zmáčknout spoušť, nebo budeš ještě chvíli jen koukat?“
David neodpověděl slovy. Jedním rychlým krokem byl u ní, levou rukou ji chytil za bradu a lehce zvedl hlavu nahoru. Pravou rukou se opřel o zeď vedle její hlavy. Cítil, jak se jí zrychlil dech.
„Já nekoukám,“ řekl tiše, skoro až na jejích rtech. „Já beru.“
Pak ji políbil – ne opatrně, ne zkušebně. Tvrdě, hladově, jako člověk, který už deset minut předtím věděl, že tohle skončí přesně tady.
Lenka mu to vrátila stejně. Ruce jí vklouzly do jeho vlasů, zatáhla, přitáhla ho blíž. Jazykem mu prozkoumala ústa, lehce kousla do spodního rtu, až zabolelo příjemně. David zavrčel, přitiskl ji celým tělem ke zdi. Cítil tvrdost svého ocasu přes kalhoty, jak se tlačí do jejího klína.
Rukou sjel dolů po jejím boku, přes úzký pas, až na stehno. Zvedl jí šaty – ne pomalu, ne dramaticky, prostě je vyhrnul nahoru jako hadr. Prsty narazily na krajku podvazků a pak na tenkou látku kalhotek. Byly mokré. Hodně mokré.
„Ty kurvo,“ zašeptal jí do ucha s úsměvem, zatímco jí dva prsty přejel přes klitoris přes látku. „Tohle sis připravila už u baru, co?“
Lenka se zasmála – chraplavě, zadýchaně – a pak mu zakousla do krku.
„Možná. A co ty? Ten tvrdý prut sis taky schválně schoval do kalhot, nebo to je jen moje zásluha?“
David neodpověděl. Místo toho jí odtáhl kalhotky stranou. Prsty vklouzl dovnitř – jeden, pak dva. Byla horká, úzká, kluzká. Lenka zasténala do jeho ramene, aby to nebylo slyšet až do baru.
„Rychle,“ vydechla. „Nechci předehru. Chci tě v sobě. Teď.“
David si rozepnul zip. Vytáhl ho ven – tvrdý, napjatý, žíly vystouplé. Lenka se na něj podívala dolů, olízla si rty.
„Pěkný,“ zamumlala. „Doufám, že umíš s ním zacházet stejně dobře jako s hubou.“
Zvedl ji jednou rukou pod zadek, druhou si pomohl a najednou byl v ní. Jedním dlouhým, tvrdým přírazem až do konce. Lenka vykřikla – tlumeně, do jeho krku – ale nohy si mu omotala kolem pasu pevněji.
Začal se pohybovat. Ne pomalu. Rychle, hluboko, bez slitování. Zeď za jejími zády se otřásala s každým přírazem. Lenka mu nehty zaryla do ramen, hlavu zaklonila, oči zavřené.
„Silněji,“ syčela mezi zuby.
David ji poslechl. Zrychlil, přitiskl ji ještě víc ke zdi, aby měl lepší úhel. Každý příraz jí vyrážel vzduch z plic. Slyšel, jak je mokrá – ten hlasitý, obscénní zvuk, když do ní vráží znovu a znovu.
Lenka se najednou celá napjala.
„Kurva… už… už to mám…“
David cítil, jak se kolem něj stahuje, jak se chvěje. Nepřestal. Jen zrychlil ještě víc, dokud ji to nedohnalo přes hranu. Lenka se zakousla do jeho ramene, aby nekřičela nahlas, tělo se jí třáslo v křečích.
Když se uvolnila, David ji ještě párkrát tvrdě přirazil a pak se vytáhl. Otočil ji čelem ke zdi, zvedl jí jednu nohu na nízký parapet vedle a vstoupil znovu. Tentokrát zezadu.
„Teď už to bude rychlý,“ zašeptal jí do ucha. „A pak tě nechám stát tady s mým semínkem stékajícím po stehnech.“
Lenka se jen zasmála – chraplavě, vyčerpaně, ale pořád drze.
„Tak pospěš, zlato. Nechci, aby mi to stihlo zaschnout, než se vrátím k baru.“
David se zhluboka nadechl a dal jí to – rychle, hluboko, bez milosti. Když cítil, že už to přichází, vytáhl se ven a vystříkl jí na zadek a stehna. Horké, husté pramínky stékaly po její kůži.
Chvíli stáli oba zadýchaní.
Lenka si pomalu srovnala šaty, otřela se kapesníkem, který vytáhla z kabelky, a pak se na něj podívala přes rameno.
„To nebylo špatný,“ řekla s úsměvem. „Možná tě vezmu ještě jednou… někdy příště.“
Pak se otočila a odešla zpátky do baru – vlasy lehce rozcuchané, rty oteklé, ale s tou samou sebevědomou chůzí jako předtím.
David si zapnul kalhoty, uhladil si košili a vrátil se k Markovi.
Brácha na něj zíral s otevřenou pusou.
„Ty… ty ses vážně…?“
David si jen sedl, vzal si novou whisky a usmál se.
„Říkal jsem ti to. Ten výstřih nebyl náhoda.“
3.kapitola - Marek zkouší štěstí
Marek na svého staršího bratra Davida pořád zíral s otevřenou pusou, tvář červenou jako rajče.
„Ty… ty ses vážně… tam vzadu… s ní?“ zašeptal nakonec, jako by se bál, že to někdo uslyší.
David se ušklíbl. „Jo. A byla hodná holka. Hodně hodná.“
Marek si odkašlal, nervózně si přejel rukou přes vlasy. „A… jak… jak to bylo?“
„Jak to bylo?“ David se zasmál tiše. „Brácho, to bys měl zkusit sám. Nebudu ti to popisovat jako pornohub komentář. Ale věř mi – ta holka má v sobě oheň. A teď sedí zpátky u baru, popíjí ten svůj drink a tváří se, jako by se před deseti minutama nestalo vůbec nic.“
Marek se otočil. Lenka opravdu seděla na protějším konci baru – nohy přehozené přes sebe, šaty už zase dokonale srovnané, vlasy lehce rozházené, ale pořád vypadala jako z katalogu. Právě si zapálila cigaretu a pomalu vyfukovala kouř ke stropu.
David se naklonil blíž k bratrovi.
„Víš co? Teď je ta pravá chvíle.“
„Na co?“
„Na tebe, ty troubo.“ David ho špatně šťouchl loktem do žeber. „Jdi za ní. Teď. Má po mně náladu, je rozjetá, mokrá a pravděpodobně pořád myslí na to, jak ji někdo pořádně vzal. Pokud teď nepůjdeš, budeš si to pak celý život vyčítat.“
Marek zrudl ještě víc. „Ty ses zbláznil? Právě jsi ji… a teď mám jít já? To by bylo divný.“
„Divný je sedět tady jako moula a koukat, jak ti uteče vlak podruhý.“ Davidův hlas byl najednou vážný. „Poslouchej. Ona není z těch, co si vybírají jen jednoho chlapa na večer. Viděl jsem to v ní. Miluje hru. Miluje, když se to děje rychle, špinavě a bez výčitek. Tak jdi. Řekni jí něco jednoduchýho. Třeba: ‚Můj brácha říkal, že jsi fakt dobrá. Můžu to ověřit?‘“
Marek se zasmál nervózně. „To je debilní.“
„Možná. Ale funguje to líp než ‚Ahoj, já jsem Marek a rád bych tě poznal‘.“ David dopil sklenku a postrčil ho ramenem. „Tak běž. Nebo ti budu celý život připomínat, jak sis nechal ujet tuhle příležitost, protože ses bál.“
Marek chvíli mlčel. Pak se podíval na Lenku – právě si přejela rukou po stehně, jako by si uvědomovala, že někdo zírá. Otočila hlavu a jejich pohledy se setkaly. Usmála se – jen koutkem, ale bylo v tom něco provokativního.
„Do prdele,“ zamumlal Marek, vstal a narovnal si košili. „Když tohle nevyjde, tak tě zabiju.“
„Když to nevyjde, tak ti koupím nový fleshlight,“ odpověděl David s úsměvem a sledoval, jak se bratr loudavě blíží k Lence.
Lenka ho zahlédla už z dálky. Zvedla obočí, pak se lehce naklonila k baru, takže se jí výstřih zase otevřel – tentokrát vědomě.
Marek se zastavil před ní. Chvíli mlčel, pak se nadechl.
„Ahoj… já jsem Marek. Davidův brácha.“
Lenka si ho prohlédla od hlavy až k patě. Pak se pomalu usmála – tentokrát už naplno, s tím samým chraplavým nádechem, co měla v chodbě.
„Tak ty jsi ten druhý střelec,“ řekla tiše. „A co? Přišel sis taky vyzkoušet, jestli ten výstřih opravdu znamená to, co si myslíte?“
Marek polkl. Pak se usmál – poprvé ten večer opravdu sebevědomě.
„Přesně tak. A jestli dovolíš… rád bych zjistil, jestli má brácha pravdu.“
Lenka se zasmála, přitáhla si ho blíž za kravatu a zašeptala mu do ucha:
„Tak pojď. Ale tentokrát chci, abys to vzal pomaleji… ať to cítím opravdu dlouho.“
David zůstal u baru, objednal si další whisky a tiše se usmíval do sklenice.
„No vida,“ zamumlal si pro sebe. „Někdy stačí jen pořádně hecnout.“
A pak se zadíval na prázdný konec baru, kde před chvílí stála Lenka.
Teď už tam byli jen oni dva – a chodba za barem čekala na další kolo.
4.kapitola - Mladší brácha
Marek cítil, jak mu buší srdce až v krku, když Lenka odtáhla jeho kravatu a přitáhla ho k sobě tak blízko, že cítil teplo jejího dechu na své tváři.
„Pomalu, jo?“ zašeptala s tím samým chraplavým úsměvem. „Chci to cítit… každý centimetr… každou vteřinu.“
Marek přikývl, i když v hlavě mu pořád vířilo: Tohle se vážně děje? Ale když mu Lenka vzala ruku a položila si ji na stehno těsně pod lem šatů, všechny pochyby se rozplynuly.
„Pojď,“ řekla tiše a kývla hlavou směrem k té samé chodbě, kterou před chvílí zmizela s Davidem.
Prošli kolem baru, kolem lidí, kteří si jich vůbec nevšimli – nebo se tvářili, že nevšimli. Lenka šla první, boky se jí lehce pohupovaly, podpatky cvakaly na dlažbě jako metronom. Marek šel těsně za ní, ruka na jejím kříži, prsty lehce zabořené do látky šatů.
Když vešli do stejné tmavé chodby, Lenka se zastavila, otočila se a opřela se zády o zeď – přesně tam, kde před chvílí stála s Davidem. V očích měla výzvu.
„Tak mi ukaž, co umíš ty, mladší bratře,“ zašeptala. „A tentokrát bez spěchu.“
Marek se nadechl. Pak se pomalu naklonil a políbil ji – ne jako David, ne hladově a dravě. Pomalu, zkoumavě, jako by ochutnával víno, které chce opravdu poznat. Lenka si to nechala líbit. Rty se jí lehce rozevřely, jazyk mu vyšel vstříc, ale nechala ho vést tempo.
Jeho ruce pomalu putovaly po jejím těle – přes boky, přes pas, nahoru k prsům. Palci přejel přes krajku podprsenky, cítil, jak se jí bradavky tvrdnou pod látkou. Lenka tiše zasténala do jeho úst.
„Pěkně…“ zamumlala. „Pokračuj.“
Marek jí pomalu stáhl jedno ramínko šatů dolů po rameni. Pak druhé. Šaty sklouzly až k pasu, odhalily černou krajkovou podprsenku a kůži, která ještě voněla po Davidově doteku – a to Marka paradoxně vzrušovalo ještě víc.
Sklonil se, políbil ji na krk, pak níž, přes klíční kost, až k hornímu okraji podprsenky. Jazykem přejel po kůži těsně nad krajkou. Lenka zaklonila hlavu, prsty mu zabořila do vlasů.
„Ano… takhle…“
Marek si klekl. Zvedl jí šaty nahoru, pomalu, jako by odhaloval dárek. Kalhotky měla pořád odsunuté stranou – mokré, lepkavé, s viditelnými stopami po Davidovi. Ten pohled ho dostal. Naklonil se a políbil ji tam – nejdřív jemně, přes látku, pak jazykem přímo na kůži. Lenka se zachvěla, nohy se jí roztřásly.
„Kurva… ty to umíš…“ vydechla a přitáhla si jeho hlavu blíž.
Marek ji olizoval pomalu, dlouhými tahy, občas přisál klitoris mezi rty, pak zase jen lehce přejel špičkou jazyka. Lenka se začala vlnit boky, tlačila se mu do obličeje, dech se jí zrychloval.
Když cítil, že je už na hraně, vstal. Rozepnul si kalhoty, vytáhl ho ven – nebyl tak tvrdý jako David před chvílí, ale zato pulzoval touhou, kterou držel na uzdě.
Lenka se na něj podívala, olízla si rty.
„Pomalu,“ zopakovala. „Ať to cítím.“
Marek ji zvedl jednou rukou pod zadek, druhou si pomohl a vstoupil – milimetr po milimetru. Lenka zasténala dlouze, protáhla to, oči zavřené, jako by si vychutnávala každý centimetr. Když byl celý uvnitř, zůstal chvíli nehybně, jen v ní, nechal ji si na něj zvyknout.
Pak začal pomalu vytahovat a zase zasouvat. Dlouhé, hluboké tahy. Lenka mu omotala nohy kolem pasu, ruce mu položila na ramena, nehty lehce zabořené.
„Přesně tak…“ šеptala. „Tak… jo… pomalu… ale hluboko…“
Pohybovali se v rytmu, který se postupně zrychloval, ale pořád to nebyl ten divoký náraz jako s Davidem. Byl to dlouhý, vlhký, intimní tanec. Lenka ho líbala, kousala do rtu, pak do krku, pak mu šeptala do ucha špinavé věci – co cítí, jak je v ní plná, jak ji to rozpaluje.
Když se blížila k vrcholu, chytila ho za vlasy a přitáhla jeho obličej k sobě.
„Teď… zůstaň ve mně… chci to cítit… uvnitř…“
Marek zrychlil jen o málo, ale přírazy byly teď hlubší, přesnější. Lenka se napjala, celá se roztřásla, tiché „ano… ano… jo kurva…“ se jí dralo ze rtů. Když přišla, stáhla se kolem něj tak silně, že ho to dostalo přes hranu.
Vystříkl do ní – dlouze, horkými pulzy, hluboko. Zůstal v ní, dokud se oba neuklidnili. Lenka ho držela kolem krku, čelo opřené o jeho, oba zadýchaní.
Po chvíli se odtáhla, pomalu si srovnala šaty. Usmála se – tentokrát už ne drze, ale spokojeně, skoro něžně.
„No… ty jsi překvapení,“ řekla tiše. P„Brácha mě vzal jako zvíře… ty jsi mě rozložil na kousky pomalu. To se mi líbí.“
Marek se usmál, trochu nesměle.
„Takže… mám šanci na druhé kolo někdy?“
Lenka se zasmála, lehce ho políbila na rty.
„Možná. Ale příště chci vás oba najednou. Myslíš, že by tvůj brácha měl chuť na trojku?“
Marek polkl. Pak se ušklíbl.
„Myslím, že by měl chuť na cokoli, co bys chtěla.“
Lenka mrkla, otočila se a odešla zpátky do baru – tentokrát s lehkým, spokojeným pohupováním boků, které říkalo všechno.
Marek se opřel o zeď, zhluboka vydechl a zašeptal si pro sebe:
„Do prdele… David měl pravdu. Ten výstřih opravdu nebyl náhoda.“
5.kapitola - Srdce se neptá
O týden později. Stejný bar, stejný roh, jenže tentokrát je venku zima, okna zamlžená a v baru hraje něco pomalého, temného. David s Markem sedí u stejného stolu jako minule, před nimi dvě piva a miska s oříšky, kterou nikdo nebere.
Marek si nervózně otáčí podtáckem mezi prsty. Mlčí už dobrých pět minut.
David to nakonec nevydrží.
„Tak co je, brácho? Celý večer vypadáš, jako bys měl v hlavě rozepsaný dopis na rozloučenou s panenstvím.“
Marek zvedne oči. „Já… já jsem s ní psal. S Lenkou.“
David zvedne obočí. „No a? To je přece normální. Po tom, co se stalo minule, by mě překvapilo, kdybys s ní nepsal.“
„Ne, ty nechápeš.“ Marek se nakloní blíž, hlas skoro šeptem. „Ona mi píše. Každý den. Ne nějaký ‚hej co děláš‘. Píše mi, co má na sobě, co si představuje, že bychom mohli udělat příště… a já… já si uvědomuju, že mi na ní fakt záleží.“
David chvíli mlčí. Pak se opře, přejede si rukou přes obličej a začne se tiše, ale z hloubi břicha smát.
„Ty ses do ní zamiloval,“ řekne, když se konečně uklidní. „Po jednom týdnu, po jedný rychlovce v chodbě a pár zprávách s nahatýma fotkama. Do prdele, Marku.“
Marek zrudne. „Není to jen o sexu. Ona je… jiná. Chytrá. Vtipná. Když mi píše, tak mě fakt poslouchá, chápeš? Jako bych pro ni nebyl jen další chlap na seznamu.“
David se přestane smát, ale úsměv mu z tváře nezmizí – jen se změní na něco spíš shovívavého.
„Poslouchej mě, jo? Ty jsi mladší, citlivější, bereš věci víc osobně. To je v pohodě. Ale tohle…“ ukáže na Marka, pak na prázdno před ním, „tohle není láska. To je první pořádný orgasmus, který tě někdo donutil mít s někým jiným než sám se sebou. Mozek ti teď hraje na tebe fér hru – uvolňuje oxytocin, dopamin, vazopresin… celou tu chemickou koktejlárnu, kterou normálně dostaneš až po měsících vztahu. A ty sis to celý zhltl najednou.“
Marek sklopí oči. „Takže myslíš, že to nic neznamená?“
„Znamená to, že jsi živej chlap, kterýmu se líbí krásná, drzá ženská, co umí v posteli věci, o kterých se většině kluků jen zdá.“ David si odpije z piva. „Ale jestli chceš s ní ‚chodit‘, jak říkáš… tak si to pěkně rozmysli. Protože ona ti minule řekla, že by chtěla nás dva najednou. Pamatuješ? To není věta holky, která hledá klukovi na snídani vajíčka a kafe.“
Marek mlčí. Pak tiše:
„Možná bych s tím dokázal žít. Kdyby to bylo s tebou… tak nějak…“
David se zarazí. Pak se znovu rozesměje, tentokrát už ale spíš pobaveně než posměšně.
„Ty ses úplně zbláznil. Chceš teď hrát na polyamorního romantika? S vlastním bráchou v balíčku?“
„Ne takhle to nemyslím!“ Marek se brání. „Jen… nechci to hned zabít. Chci ji vidět znovu. Chci vědět, jestli to může být něco víc než jen sex.“
David si ho dlouho prohlíží. Pak si povzdychne, už bez smíchu.
„Fajn. Tak si to zkus. Piš jí. Scházej se s ní. Ber ji na kafe, na film, na procházku… a uvidíš, co z toho vyleze. Ale varuju tě předem – většina holek jako Lenka ti dá nejvíc právě v téhle fázi: když jsi nový, hladový, trochu zmatený. Jakmile začneš chtít ‚víc‘, začne to být najednou moc. A ona zmizí. Ne proto, že by byla zlá. Prostě proto, že hledá něco jinýho.“
Marek se zamyslí. Pak se lehce usměje – poprvé ten večer.
„Možná. Ale já to chci zkusit. I kdyby to mělo bolet.“
David zvedne sklenici na přípitek.
„Tak na tebe, Romeo. Ať ti to aspoň chvíli vydrží.“
„A na tebe,“ odpoví Marek. „Za to, žes mě tehdy vyhecoval jít za ní.“
David se ušklíbne. „Jo. A teď se modli, ať tě to nestojí srdce… nebo aspoň nový kalhoty.“
Oba se zasmějí – trochu nuceně, trochu upřímně.
A někde na druhé straně města Lenka právě otevře Markovu poslední zprávu, usměje se koutkem a začne psát odpověď, která ho zase posune o kousek blíž k tomu, co si myslí, že chce… a zároveň o kousek dál od klidného života, který měl předtím.
Pokračování příště
