Vzrušující pauza na kafe

Konferenční hala hučela stovkami hlasů. Richard se proplétal davem, zatímco mu v hlavě běžel ohňostroj nápadů. Celý den na téhle konferenci sbíral náměty a už v hlavě už si rýsoval konkrétní plán. Cítil ten známý vnitřní motor, touhu něco dokázat a být vidět. Jeho mysl zrovna přepla do režimu tvůrce – už v hlavě animoval a barvil plánovanou scénu, když v tom se prudce otočil za domnělým známým hlasem a… BUM.

Nevrazil do zdi, ale do ženy, kterou nešlo přehlédnout. Měla dlouhé vlasy v temně fialové barvě s měděnými odlesky, které se za ní táhly jako podpis. Richardovo 90 kilo živé váhy ji málem poslalo k zemi, ale v poslední chvíli ji chytil za paži.

„Sakra, pardon! Moje radary dneska asi ruší místní wifina,“ vyhrkl Richard. Čekal naštvanou reakci, a už si připravoval nějaké další gesto omluvy, ale místo toho přišel smích.

Ta dáma, nebo vlastně spíš dívka, se na něj podívala svýma živýma, zkoumavýma očima. Nebyla naštvaná. Konference ji už dusila a tohle bylo přesně to malé, nečekané dobrodružství, které už nějakou chvíli potřebovala. „Doufám, že máte lepší pojistku než orientační smysl,“ odpověděla s úsměvem, který nebyl zdvořilostní, ale hravý.

„Jsem Richard. A… Obvykle bořím jen mýty, ne krásné ženy,“ usmál se a pokusil se nahodit humornou atmosféru.

„Eva,“ odpověděla a upravila si šaty, které dokonale lemovaly její přirozeně tvarovanou postavu. Z její kůže voněla čistota a něco jemně návykového, co Richarda okamžitě zaujalo.

Místo aby šli každý svou cestou, zůstali stát u vysokého stolku a popíjeli kávu. Konverzace se rozběhla nečekaně rychle. Richard mluvil o tom, jak ho nebaví věci jen udržovat, ale budovat je od nuly. Eva přikyvovala, protože sama milovala proces vymýšlení něčeho, co předtím neexistovalo. Zjistili, že oba nesnáší stagnaci.

„Víš, já když dlouho nic netvořím, nefotím, neanimuji, tak jsem pak protivnej sám sobě,“ řekl Richard.
„Pro mě je zase tvorba a smyslnost spojená nádoba – musím věci cítit a prožívat naplno,“ kontrovala Eva.

Uplynula hodina a atmosféra mezi nimi příjemně zhoustla. Už to nebyli jen dva kreativci. Richard, který vnímá flirt jako dokonalou hru, začal zrcadlit její energii. Líbila se mu její ženskost a to, že si nehraje na nevinnou. Evu zase fascinovala jeho zemitá, mužská energie.

„Víš, mám pocit, že se na mě díváš, jako bys mě v hlavě překresloval,“ nadhodila Eva, když dopíjela skleničku vody. Její šaty nebyly o zakrývání, ale o vyjádření se, a Richard to moc dobře viděl.

„Nepřekresluju. Jen si říkám, že život je čas od času mnohem zábavnější, než si člověk myslí. A umí mít smysl pro detail a krásu,“ oplatil jí Richard s pohledem upřeným na její plné rty.

Když se rozhodli přesunout do klidnější části haly, stalo se to znovu. Tentokrát to ale byla Eva, kdo se na vysokých podpatcích mírně zapotácel a na shrnutém koberci začal klopýtat. Byla to vteřina. Richardovo reflexy zafungovaly okamžitě. Pevně ji chytil kolem pasu a přitáhl si ji k sobě, aby nespadla.

Jejich těla do sebe znovu narazila. Richard cítil teplo její kůže. A Eva v jeho očích rozpoznala jazyk, jímž svět mluví nejupřímněji. V tu chvíli se čas zastavil. Richardova netrpělivost a Evina touha po intenzitě se střetly.

Jejich pohledy se setkaly. Nebylo třeba nic říkat. Eva, jenž se nestydí za touhu a emoce nijak nefiltruje, se k němu naklonila. Richard, který miluje vzrušení, a vítá ho při každé příležitosti, neváhal ani vteřinu. Políbili se – vášnivě, hladově, jako by se znali roky.

Když se od sebe odtrhli, oba těžce dýchali a zahleděli se sobě navzájem do očí. Jakoby si četli myšlenky.

Richard se na ni podíval s jasnou otázkou v očích. Moc neřešil, kde to udělají, hlavně že to bude teď. A Eva? Eva chtěla to samé a bylo jí jedno, jestli to bude v posteli, v zaseknutém výtahu nebo v převlékací kabince. Dobrodružství je její kyslík.

„Na můj vkus je tady trochu moc lidí,“ špitla Eva, ale v očích jí tančily jiskřičky. „tak co kdybychom našli nějaké klidnější místo?“

„Myslím že vím o zadním schodišti, kam zaručeně nikdo nechodí,“ řekl Richard svým hlubokým hlasem a byl rád, že jako obvykle má dobře zmapovaný terén.

Bez dalšího slova ji vzal za ruku a společně se vydali na místo, kde by mohli tuhle nečekanou, explozivní energii vypustit ven.

Richard ji vedl chodbami konferenčního centra s jistotou člověka, který chápe, jak věci fungují. Zatímco ostatní viděli jen nablýskané stánky, jeho technický mozek automaticky registroval únikové východy a servisní prostory, kterých si běžný návštěvník tak nějak ani nevšimne. Ruku měl pevně propletenou s její, a cítil tu elektřinu, která mezi nimi proudila.

Zahnuli za roh k nenápadným šedým dveřím. Richard stiskl kliku – bylo otevřeno, přesně jak předpokládal. Vklouzli dovnitř a těžké protipožární dveře se za nimi s cvaknutím zavřely, čímž okamžitě utnuly hluk davu uvnitř.

Ocitli se na chladném betonovém schodišti, které osvětlovaly jen malé nouzové zářivky v mezipatrech. Byl to surový, průmyslový prostor, ale pro ně v tu chvíli představoval dokonalý ateliér pro to, co mělo následovat. Richard se na nic neptal. Jeho netrpělivost, která je obvykle jeho slabinou, se teď proměnila v hnací motor.

Téměř okamžitě ji přitiskl zády na chladnou zeď. Eva nevykřikla, naopak. Milovala ten kontrast – chlad betonu proti horkosti jeho těla. Cítila Richardovo tělo, které ji bezpečně věznilo a zároveň chránilo.

„Tohle místo nemá žádnou atmosféru,“ zašeptal Richard chraplavě, zatímco jí dlaněmi přejížděl po bocích a vnímal její přirozeně tvarovanou postavu. „Budeme si ji muset vytvořit sami.“

„Já myslím,“ vydechla Eva a její prsty se vpletly do jeho krátkých vlasů, „že atmosféra už je příjemně hustá.“ Její pohled byl přímý, beze stopy studu. Eva nehraje hry na nevinnost; když po něčem touží, jde do toho celou svou bytostí.

Richard se sklonil a začal ji znovu líbat, tentokrát ještě dravěji. Jeho ruce teď bloudily po jejím těle s jasným záměrem. A ona reagovala na každý jeho dotek. Celé to dráždilo všechny její smysly – vůně prachu ve vzduchu se mísila s Richardovo mužskou vůní a vytvářela pro ni opojný koktejl.

V tom šeru a tichu se naplno projevila jejich podstata. Richard, milující sex a neřešící místo, kde se odehrává, a Eva, pro kterou je vzrušení z rizika přistižení stejně přirozené jako dýchání.

Když Richardovy ruce našly cestu pod její šaty, Eva se mu prohnula vstříc. Nebylo třeba slov. Oba věděli, že tohle je přesně ten typ „projektu“, který chtějí budovat společně – intenzivní, spontánní a bez zbytečných pravidel. V tu chvíli pro ně svět za těmi těžkými dveřmi přestal existovat. Zůstala jen čistá energie dvou tvůrčích lidí, kteří se rozhodli podlehnout jeden druhému.

Teď už nebylo místo pro váhání. Richard převzal iniciativu. Jeho ruce pod Evinými šaty vklouzly do kalhotek.

A ona se mu poddala s dravostí sobě vlastní. Nestydí se za svou touhu. Na moment znovu ucítila chlad betonové zdi na zádech, ale ten pocit okamžitě přebilo horko vycházející z jejího rozkroku. Když se jemně dotkl prsty její kundičky, projela jí vlna vzrušení. Tiše zasténala.

Richardovi se zamlžily jeho brýle, ale nesundal si je.Vnímal ten obraz před sebou jako scénu z filmu, kterou si v hlavě okamžitě stříhá, barví a rámuje. Viděl Evu, její fialové vlasy s měděnými odlesky tekoucí po šedém betonu, a cítil, jak ho její ženskost a krása magneticky přitahují.

Nebylo třeba žádných složitých příprav. Evě v lůně tekla snad celá řeka slastných šťáv a jeho ruka se v ní utápěla. Kleknul si, jemně roztáhl její nohy, odhrnul lem kalhotek a s vystrčeným jazykem se přibližoval k Evině kundičce. Nejprve jen tak dráždivě přejel jazykem přes poštěváček, jako kdyby ji ochutnával při degustaci. Pak ale svá ústa přitiskl k jejímu rozkroku a začal jí vášnivě lízat.

Evino sténání nabíralo na hlasitosti, ale ani jeden z nich si s tím nedělali starosti. Vždyť vedle je takový hluk, že by je nikdo neslyšel, ani kdyby křičela z plných plic.

O pár chvilek později se Richard zvedl. Eva, opřená o zeď sice hlasitě oddychovala, ale okamžitě se sápala po Richardovo opasku. Zkušeně ho rozepla a o vteřinu později se na kolena sesunula ona. Richardovo ztopořené péro nejprve jemně pohladila a zakrátko už ho měla v puse.

Richard, s rukama v bok, slastně zasyčel, když si Eva jeho ptáka zasunula do pusy až po kořen. Kouřila úžasně a on si připadal, jako by byl jen v jednom z jeho krátkých filmů.

Oba ale chtěli víc. A oba to dobře věděli. A tak ji Richard nadzvedl, a využívaje své chlapské váhy, ji přitiskl ke zdi. V tu chvíli do sebe zapadli jako dvě části jednoho stroje. Nebylo to jemné milování, byla to srážka dvou intenzivních energií. Richard do toho vložil svou mužskou sílu, zatímco Eva, pro kterou je vzrušení kyslíkem, reagovala na každý jeho pohyb.

Prostor se naplnil jejich zrychleným dechem. Richard, jehož ego funguje jako motor a který chce zanechat stopu, se v tu chvíli soustředil jen na to, aby tento zážitek vryl Evě do paměti. A Eva? Ta prožívala vysněný moment „tady a teď“. Emoce nefiltrovala, pouštěla je proudem. Její pevné tělo se v Richardově náručí svíjelo a ona si brala přesně to, po čem toužila.

Píchali jako smyslů zbavení. Střídali různé polohy – nejprve to dělali na stojáka, čelem k sobě, potom zezadu a nakonec si Richard lehl na studenou podlehu a Eva na něj obkročmo nasedla. Právě tady Richard spatřil poprvé její krásná pevná prsa, když je vyprostil ze sevření jejích úzkých šatů.

Když dosáhli vrcholu, byl to výbuch, který jakoby otřásl celým tím tichým betonovým prostorem. Richard z jejího lačného pohledu pochopil co Eva chce a vypustil nálož horkého semene přímo jí do kundičky. To způsobilo, že se konečně udělala i ona. Oba na chvíli ustrnuli, pevně objatí, zatímco se jejich tep vracel z nebezpečných výšin zpátky k zemi.

Richard ji pomalu pomohl se postavit a upravil jí šaty. Podíval se na ni a usmál se tím svým stylem kluka, kterému svět připadá jako hřiště.

„Tak tohle,“ vydechl, „byla hodně dobrá pauza na kafe.“

Eva si prohrábla své dlouhé vlasy a s jiskrou v oku odpověděla: „Říkal jsi, že atmosféru si musíme vytvořit sami. A myslím, že se to povedlo.“

Oba věděli, že tohle nebyl jen náhodný úlet. Byla to ukázka života, který oba tak milují.

„Hele, koukej,,“ řekla Eva, jakoby spatřila něco kouzelného a ukázala směrem na druhou stranu schodiště. Richard se otočil a teprve teď si všiml bezpečnostní kamery, která na ně celou dobu mrkala svým malým zeleným světýlkem.

„Dojdeme si pro památku?“ zeptal se Richard, čímž Evu znovu rozesmál. A aniž by to tušil, zároveň i znovu vzrušil.

„Bojím se, že tuhle nahrávku z nich nedostaneme,“ pronesla Eva s povzdechem. „Můžeme si ale natočit vlastní..“

Pak se oba upravili a ruku v ruce, jako spiklenci, otevřeli těžké dveře, aby se vrátili zpět do hluku konference, s tajemstvím vepsaným ve tvářích.