Večer v kině byl téměř vyprodaný. Klára si koupila lístek na poslední chvíli a posadila se do zadní řady, kde bývalo největší ticho. Světla pomalu zhasínala a sál se ponořil do tmy. Film právě začal, když si všimla muže vedle sebe. Tomáš. Usmál se na ni tím nenápadným způsobem, který v temném kině působil ještě zajímavěji. „Taky jsi přišla sama?“ zašeptal. Klára přikývla a pousmála se. Mezi nimi bylo jen pár centimetrů opěrky na ruce a zvláštní napětí, které někdy vznikne mezi dvěma lidmi, kteří se před chvílí vůbec neznali. Na plátně běžela akční scéna, ale oni jí věnovali jen málo pozornosti. Tomáš se k ní lehce naklonil. „Ten film není nic moc.“ „To je pravda,“ odpověděla potichu Klára. Jejich ruce se na chvíli dotkly na opěrce. Nikdo z nich ji hned nestáhl. V sále bylo šero, lidé kolem sledovali film a oni dva si najednou uvědomili, jak blízko sedí. Tomáš se naklonil ještě o trochu blíž. „Možná je ten večer zajímavější než ten film,“ zašeptal. Klára se zasmála potichu, aby nerušila ostatní. „Možná.“ Venku za dveřmi kina svítila světla města, ale uvnitř byl jen šepot, tma a jejich tiché rozhovory mezi scénami filmu. A zatímco ostatní sledovali děj na plátně, pro Kláru a Tomáše začal úplně jiný příběh. Pro pokračování přispěj💋
