Další, prosím

Následující povídka je na přání. Jedná se o čistou fikci, jakákoli podobnost s reálnou situací nebo jmény je čistě náhodná.



Čekárna se plnila lidmi. Na plastových sedačkách už moc místa nezbývalo a navíc ještě někteří postávali a opírali se o studené zdi, natřené bílou, omyvatelnou barvou. Většina z přítomných byla zahleděna do obrazovky svého mobilu. Prostředkem chodby občas prošel někdo z personálu nemocnice - sanitáři nosili odběry do laboratoře, sestry a doktoři spěchali na svá pracoviště nebo možná do bufetu.

Klára seděla na kraji jedné z řad sedaček a v hlavě si ještě jednou opakovala, co řekne, a snažila se utvrdit ve svém záměru. Hlavně se nesmím červenat, pomyslela si. Poposedla si a trochu zavrtěla zadkem po sedáku, aby se ujistila, že kalhotky sedí na správném místě. Jemná šňůrka jejích tang se jí lehce zařízla mezi hýždě. Hlavně necukni, Kláro, další příležitost mít nemusíš. V podbřišku ucítila jemné šimrání a žaludek se jí trochu stáhl, když se dveře ordinace otevřely a postarší sestřička do chodby zavolala: "Paní Frídová!"

Zvedla se, rychle ještě sáhla do kabelky, vytáhla svou oblíbenou voňavku od Prady a rychle vpravila dvě dávky na každou stranu krku. Kolem se rozlila přitažlivá květinová vůně. Hluboký nádech, výdech a pak už vykročila vstříc světlu vycházejícímu z ordinace.

"Dobrý den, posaďte se." Jeho hlas ji opět odzbrojil. Srdce se jí rozbušilo, tlak kolem žaludku zesílil a cítila, jak se jí valí ruměnec do tváří. Do háje, Kláro, co sis říkala! Dej se dohromady. Další hluboký nádech a výdech. Odložila si kabelku na věšák u dveří a přeběhla přes malou místnost ke stolu, za kterým seděl. Ordinace nebyla velká, ale i tak se do ní vešel právě onen stůl, dvě židle (na jedné, pojízdné, seděl on, na druhou klasickou s opěrátkem si sedla ona), vyšetřovací lehátko a paraván, který stínil pohled na lehátko ode dveří. Vedle paravánu byly druhé dveře, které vedli do pracovny sestry. "Tak jak se vám s tím kolenem daří, paní Frídová?" "Slečno," opravila jej možná až trochu rychle, "a nemám ani partnera," dodala s trochu nepřirozeným úsměvem. Bože, vzpamatuj se, Kláro! křičela na sebe uvnitř.

Podíval se na ni pohledem, který značil, že si poznámky všiml a neví, jak s ní má naložit. "No, tak jak se vám daří slečno Frídová?" "Už dobré, pane doktore. Už to skoro nebolí." Zahýbala levou končetinou v koleni. "Tak to je dobře, tak bychom tu terapii ukončili. Co vy na to? Už vám asi nemáme co nabídnout," dodal s úsměvem. TÍM úsměvem. Cítila, jak dole začala vlhnout a jak se jí motá hlava. Zavrtěla hlavou, aby se vzpamatovala. "A nepodíváte se na to koleno ještě jednou?" Teď nebo nikdy. "Já se svléknu," dodala.

Než stačil doktor cokoli namítnout, vstala a přešla k lůžku za paravánem. "No ... tak dobře," řekl lékař shovívavě. Klára se na něj usmála, rozepla si knoflík riflí, pak i jejich zip, otočila se zády k doktorovi a stáhla si rifle dolů. Nezapomněla samozřejmě zadeček správně vyšpulit. Horkost v jejích tvářích cítila jako by měla hlavu v toustovači. Musí být jak ředkvička. Ještě jeden hluboký nádech a výdech. Otočila se zpět k němu.

Doktor mezitím vstal od stolu, obešel jej a přiblížil se k ní, pohled fixovaný na koleno. "Pane doktore ... Petře, já vás chci." Slova se jí drala přes suchý krk a ústa stejně neochotně, jako penis do nepřipravené pochvy. Přitom ta její tekla tolik, že měla kalhotky už úplně mokré. Přejel pohledem od jejích kolen, přes pěkně tvarované boky, černá krajková tanga, po triko, jehož širokým výstřihem na něj hleděla její prsa, která se zrovna mohutně vzdouvala při tom, jak ve své nervozitě silně a hluboce dýchala, až se jeho nechápavé oči setkaly s jejími. "Já vás chci," zopakovala a jedním ladným pohybem si spustila kalhotky přes zadek, až spadly k jejím kotníkům. Už není cesty zpět, uvědomila si.

"Ehm, slečno Frídová..." začal oponovat, přestože cítil, jak se mu penis v trenkách zvětšuje a tvrdým žaludem naráží na tu nepraktickou tkaničku, kterou byly všechny zdravotnické kalhoty opatřeny k zavazování. "Prosím," vydechla a vztáhla ruce k jeho hrudníku, po kterém sjela právě dolů ke kalhotám. "Ehm ehm," odkašlal si a ustoupil o krok zpět. Klára znejistěla. Do háje, tak to BYLO přes čáru, jak říkala Eva. Do háje, jsem fakt blbka! letělo jí hlavou.

Malou chvíli, zlomek sekundy nebo možná i celou věčnost na sebe hleděli z odstupu toho jednoho úkroku. Pak se Petr otočil a zmizel za paravánem. Klára zavřela oči a měla pocit, že ji hlava vybouchne. Zpoza paravánu ode dveří k ní dolehl tlumený rozhovor. "Ivetko, běžte si teď na kafe, budu si pacienta kdyžtak volat sám. Máte nárok na pauzu. Dneska dobrá práce." "Děkuji, pane doktore, tak já budu za 20 minut zpátky." Pak slyšela bouchnutí dveří a tiché otočení klíče v zámku. Petr spěšně vešel zpět do ordinace. "Musíme být ale rychlí. Pokud teda opravdu chcete... chceš." "Chci." Srdce jí bušilo, jak kdyby běžela maraton sprintem.

Rozvázal si šňůrku u kalhot a nechal je spadnout dolů. Přes moderní boxerky s potiskem se ven tlačil jeho zvětšující se penis. Usmál se na ni a ona na něj. Sedla si na kraj vyšetřovacího lůžka, rychlým pohybem si sundala triko. Potěšilo ji, když se jeho pohled zarazil na ňadrech, přetékajících z C košíčků podprsenky. "Oh, to jsem si předtím nikdy nevšiml," řekl se smíchem. Vyplázla na něj žertovně jazyk a uvolnila prsa ze sevření spodního prádla. Další pocit hrdosti zaplavil její hrudník, když si Petr tiše pohvízdl a rukama prohmátl její pevné grapefruity. Opřela se o lokty dozadu na lehátko a roztáhla nohy. Doktor instinktivně klesl na kolena a přisál se do jejího vlhkého rozkroku. Chvíli dráždil jazykem klitoris a pak začal objíždět i vchod do její vagíny. "Na to se vykašli, jsem vlhká dost," řekla potichu s neudržitelným stenem, jak se jí to líbilo. "Nemáme čas. Ty můžeš?"

Napřímil se a jeho ztopořený penis se zhoupl v jejím zorném poli. Byl tak akorát velký, přesně jak si představovala. "Myslím, že můžu. Můžu bez?" "Jasně, jsem na antiko." Přistoupil k ní blíž, položil penis na její mons pubis a přitáhl se za její stehna tak, že mu penis sklouzl až na její břicho. Vzala jej do ruky a zjistila, že je trochu moc suchý. Zajela si proto druhou rukou do rozkroku, nabrala trochu své šťávy a penis mu potřela a promasírovala. Pak už si jej nasměrovala dovnitř.

Vlna vzrušení, která jí projela, když poprvé přirazil, ji přinutila vykřiknout. "Dobrý?" Ptal se hned se zájmem. "Jo, super, pokračuj," potvrdila mu, jak zakláněla hlavu dozadu, aby si ten pocit užila naplno. Začal v ní jezdit. Znalost anatomie evidentně byla výhodou, protože přesně dráždil její G bod. Tohle nebude trvat dlouho, pomyslela si, to stihneme i dvě kola, dodala si s úsměvem sama pro sebe. Evidentně se mu to také líbilo. Držel ji za stehna, ruce obtočené z jejich spodní strany, aby si ji mohl pěkně přitahovat, a prohlížel si ji od kundičky až po oči. Zrychlil. Klára pochopil a vší silou stáhla svaly pánevního dna, aby mu nedala moc prostoru. Lisovala jeho péro, jak jen to šlo. Vzdych. Teplo zahalilo její děložní čípek a vlastně celé nitro. Pulzoval v ní. Dvakrát, třikrát, čtyřikrát. Vzrušení všude. Přirazil ještě jednou. Políbil ji na nárt levé nohy. Vytáhl ho.

Zadýchaný se na ni díval a po hrudníku mu stékala kapka potu. "Nevím proč a za co, ale děkuji," řekl jí potichu. "Jsi krásná žena. A evidentně dost cílevědomá a bez zábran," rozesmál se. "Škoda, že už je to koleno uzdravené." Posadila se na lůžku a upravila si vlasy. Pak z něj vstala, otočila se k němu zadečkem a pořád vlhkou kundičkou se přitiskla k jeho rozkroku. "To jsem si právě říkala, Petře, jestli bychom nemohli zkontrolovat i to druhé koleno."

Když za dalších 15 minut vycházela Klára z ordinace, zdálo se jí, že na ni většina lidí pokukuje nevraživě. Jen jeden mladší kluk, který stál v rohu u zlomu chodby, se na ni usmál a mrkl. Že by ty dveře do ordinace nebyly tak zvukotěsné?