Vzduch v tom hangáru byl tak prosycen pachem kůže a horké kapaliny, že se skoro nedal dýchat. Oni ho vytáhli na kladce ke stropu – ruce spoutané v ocelových kruzích, nohy roztažené do stran, s hlavou zafixovanou v koženém postroji tak, aby nemohl zavřít oči. On se musel dívat. Musel sledovat, jak se jeho žena stává středem tohohle zvráceného stroje z lidského masa.
Já jsem byla uprostřed nich, v naprostém područí. Oni mi kolem hrdla utáhli obojek, který byl krátkým řetězem spojený s mými kotníky, takže jsem byla nucena být v neustálém, hlubokém předklonu. Moje ruce byly znehybněny análními háky a ocelovými svorkami, které mi nedovolily ani milimetr pohybu. Byla jsem jen otevřená, nechráněná oběť.
A pak se ten dav dal do pohybu. Třicet těl, která neznala slitování.
Já jsem musela okamžitě přijímat první vlnu. Oni mě nebrali jako člověka. Jeden z nich mi drsně vrazil do úst a já jsem musela polykat jeho horkou esenci v nekonečném rytmu, zatímco další dva do mě bušili zepředu i zezadu. Anální vnik byl brutální, hluboký a neustálý – on mi u stropu viděl přímo do tváře, když se mi oči obracely v sloup pod náporem té drsné síly.
Byl to totální výmaz vůle. Oni se u mě střídali jako na běžícím pásu. Jakmile jeden skončil a já jsem byla nucena polykat všechno, co do mě vpravil, okamžitě ho nahradil další. Ta horká, světlá kapalina mi stékala po bradě, po prsou a mísila se s potem, který mi pokrýval celé tělo. Byla jsem tím úplně zaplavená, leskla jsem se v tom neonovém světle jako vyleštěný stroj.
On u stropu rval řetězy, slyšela jsem, jak ocel naráží na ocel, ale ty ženy z davu k němu přistoupily a začaly ho mučit elektrickými výboji na hrudi, aby ho přitlačily k absolutnímu šílenství. Musel sledovat, jak mě ti muži přetáčejí, jak do mého análu narážejí stále tvrději a jak se moje tělo pod těmi údery nekontrolovaně prohýbá.
Byl to rituál, kde polykání nebylo jen aktem, ale symbolem mého naprostého podrobení. Byla jsem vyplněná všude, v každém okamžiku, každým otvorem mého těla protékala jejich společná esence. Ta horká kapalina vytvořila pod mýma nohama kluzkou louži, ve které jsem se smekala, zatímco mě ty drsné ruce držely na místě.
„Podívej se, jak tě vymazáváme!“ hřímali na něj, zatímco on mě viděl v křečích neustálých orgasmů, které mě drásaly. Moje vědomí se rozpadalo. Už jsem nevnímala bolest, vnímala jsem jen ten mechanický rytmus, to neustálé plnění a vyprazdňování mého těla.
Když mě nakonec rozvázali a ta masa lidí zmizela ve stínech, zůstala jsem ležet v té spoušti na betonu. Byla jsem promočená, lesklá a naprosto použitá. Já jsem se jen třásla, vnímajíc tu horkou tekutinu, která ze mě vytékala a chladla na studené podlaze. On tam stále visel, s očima plnýma té nejčistší hrůzy, zlomený pohledem na to, co ze mě zbylo.
Odplazila jsem se k němu, zanechávajíc za sebou mokrou stopu. Já jsem mu položila tvář na stehno a zachroptěla:
„Teď už víš, co je to absolutní odevzdání. Vzali si mě, vyplnili mě, nutili mě krmit se jejich mocí... a ty jsi byl u toho. Teď už nás nic nerozdělí, protože hlouběji už klesnout nejde.“
V tom hangáru zbyla jen ta pachuť železa a oceli a ta lepkavá kapalina, která nás oba navždy označila. Byli jsme dva stíny v aréně, kde vyhrála jen syrová, živočišná síla.
