Hedvábí a beton III: Spoutaná hříchem

Uběhl týden. Týden, kdy se z Klářina života stala jedna velká, permanentně pulzující fantazie. Marek ji mučil. V kanceláři kolem ní procházel s naprostým klidem, ale kdykoli mohl, otřel se o ni bokem, nebo jí při podávání složky přejel palcem po dlani tak horkým dotekem, že musela stisknout stehna k sobě, aby nevykřikla. Ta nadrženost v obou z nich rostla do neúnosných výšin. Všechno to mělo vyvrcholit v pátek večer na prestižním firemním galavečeru v luxusním hotelu.

Klára si vzala dlouhé, smaragdově zelené šaty s hlubokým rozparkem až k boku. Na zádech měly jen tenké šňůrky. A stejně jako v pondělí, i dnes nechala prádlo doma. Ten pocit, kdy se chladivá látka při každém kroku otírala o její nahé, citlivé tělo, ji uváděl do stavu čistého šílenství.

Sál byl plný lidí, hrála tichá hudba, cinkaly skleničky se šampaňským. Klára stála u baru, když se vedle ní objevil on. V černém smokingu vypadal nebezpečně dobře.

„Vypadáš hříšně, Kláro,“ zašeptal jí do ucha. Bez ohledu na desítky kolegů kolem položil svou velkou, teplou dlaň na její obnažená záda. Jeho prsty sjely po páteři dolů, až pod látku šatů, přímo na její nahý zadeček. Pevně ji stiskl. Mezi nohama se jí okamžitě rozlilo takové horko, že se jí podlomily nohy.

O dvě minuty později jí na telefonu pípla zpráva: „VIP salónek za pódiem. Hned.“

Proklouzla kolem těžkých sametových závěsů do zhasnutého, soukromého salónku, kde stála jen kožená pohovka a masivní pracovní stůl. Sotva zapadly dveře, ze tmy se natáhly Markovy velké ruce.

Nebylo čas na předehry. Marek ji popadl za vlasy, ne bolestivě, ale pevně, a donutil ji zaklonit hlavu. Jeho polibek byl brutální, bral jí dech, jeho jazyk si bral její ústa s absolutní nadvládou.

„Dolů,“ poručil chladně.

Klekla si na měkký koberec přímo před něj. Marek si rozepnul kalhoty a osvobodil svou pýchu – byl obrovský, tvrdý jako kámen a na žaludu se mu už leskla kapka touhy. Klára ho bez váhání sevřela do úst.

Marek do ní začal najíždět. Chytil ji zezadu za hlavu a bral si její ústa tvrdě, hluboko, až do konce svého hrdla. Klára slzela, ruce měla opřené o jeho stehna, ale ten pocit, jak ji plní, ji neskutečně vzrušoval. Vzduchem znělo hlasité, mokré mlaskání, dokud ji s tichým zavrčením nevytáhl nahoru.

Vytáhl ji na nohy, ale místo aby ji vzal tam, otočil ji a vyvedl ven zadními dveřmi salónku rovnou na únikové schodiště, které bylo osvětlené jen tlumeným nouzovým světlem. Jakmile za nimi s hlasitým klapnutím zavřely těžké dveře. Klára ucítila ten obrovský risk, kdokoli mohl vejít.

Marek ji přitiskl zády k masivnímu stolu, který na schodišti stál jako odložený kus nábytku. Rychle jí vykasal smaragdové šaty až k pasu. Její zadeček zářil v šeru, dokonale nahý. Marek se ale neposunul k penetraci. Místo toho rozkročil jí nohy dál od sebe, chytil ji za boky a zabořil obličej přímo mezi její hýždě.

Jeho horký jazyk projel celou její mokrou rýhou. Klára hlasitě vykřikla a její sténání se rozlehlo betonovou šachtou schodiště. Marek ji držel jako v kleštích a začal ji lízat s neuvěřitelnou intenzitou. Jeho široký jazyk drtil její nabubřelý klitoris, zkoumal její horký vchod a pak... bez varování, zajel hluboko do ní. Ten divoký, mokrý orál ji přiváděl k šílenství.

Zdola z přízemí se navíc ozvaly tlumené hlasy a smích. Někdo šel. Ten strach z odhalení v kombinaci s tou šílenou slastí Kláru úplně zlomil.

„Marku! Och můj bože... já se udělám... hned teď!“ křičela, tělo v plameni.

V ten nejcitlivější moment ji ale opustil. Marek vstal, otočil ji obličejem k sobě a vysadil ji na ten stůl. Roztáhl jí kolena až k jejím ramenům. Pozice, která ji úplně otevřela a zbavila jakékoli důstojnosti.

Chytil ji za kotníky, naposledy se jí podíval do očí plných slz a touhy, a jedním brutálním, divokým přírazem do ní vjel.

Klára vyjekla, zrak se jí zamžil. Ten úhel byl neskutečný. Marek do ní narážel s takovou silou, že stůl duněl o betonovou zeď. Nebyl to rytmus, byla to bouře. Každým přírazem jí narážel do děložního čípku, pálil v ní jako čistý oheň. Klára házela hlavou ze strany na stranu, prsty škrábala do dřeva stolu a z hrdla se jí draly trhané, chraplavé zvuky.

Marek jí položil ruku na ústa, aby utlumil její křik, protože kroky dole se blížily. „Dívej se na mě,“ zavrčel divoce.

Podívala se mu do očí. Viděla v nich odraz své vlastní posedlosti. Z hloubky jejího těla se ozývalo hlasité plaskání, jak z ní jeho pohyb pumpoval ven její vlastní šťávy. Marek chytil její stehna ještě pevněji a zabořil se do ní nejhlouběji, jak to šlo.

To byla finální exploze. Klářiny vnitřní svaly se kolem něj křečovitě stáhly. Její orgasmus byl tak silný, že se jí napnulo celé tělo, oči utekly v sloup a ona jen divoce, trhaně vzlykala do jeho dlaně, jak jí slast paralyzovala každý nerv. Marek udělal tři divoké, rychlé přírazy, zaťal zuby a s hlubokým, hrdelním zařváním se do ní celý vyprázdnil. Cítila ty horké proudy, které ji zaplavily zevnitř, zatímco se na ni celou svou vahou zhroutil.

V šeru schodiště zůstalo jen těžké oddychování a vůně sexu. Klára ležela na stole, nohy jí bezvládně visely dolů, po vnitřní straně stehen jí stékala lepkavá tekutina a špinila smaragdové hedvábí šatů.

Marek ji pomalu zvedl, políbil ji na čelo a začal si upravovat smoking. „A teď se uprav, Kláro. A vrať se do sálu.“

Klára přikývla, s třesoucíma se nohama otevřela dveře a vyšla zpět do světla hotelu. Věděla, že všichni v sále ucítí, co se na tom schodišti stalo. Vůni sexu, hříchu a naprosté, nezkrotné odevzdanosti.