Předem upozorňuji, že se jedná o pohádku na dobrou noc pro jednu čtenářku, ale samozřejmě můžete také nahlédnout.
Byl jednou jeden král a ten měl dceru tak pyšnou, že se jí žádný princ na světě nezdál dost dobrý. Princezna Krasomila byla krásná, až se tajil dech – líčka měla jako z růžového květu uvitá a oči jako dvě hluboké tůně –, ale srdce měla z kamene a z úst jí kapala jen samá pýcha a pohrdání.
V podhradí však žil Honza. Mládenec krev and mlíko, v ramenou široký, ale všichni ho měli za hlupáka, protože se raději válel na peci, než aby se lopotil na poli. Honza ale nebyl hloupý, jen moc dobře věděl, na co si počkat.
Jednoho parného letního dne se princezna vydala na procházku do královských lesů, daleko od očí dvořanů. Slunce pálilo, vzduch se tetelil horkem a princezna dostala nesnesitelnou žízeň. Dorazila k hluboké studánce na lesním palouku, u které seděl Honza, v ruce držel křišťálový džbán s ledovou vodou a líně si pískal.
„Hej, ty hloupý Honzo!“ houkla princezna a ani nepozdravila. „Dej mi napít z toho džbánu, nebo na tebe poštvu královské psy!“
Honza se na ni podíval, oči mu sjely po jejím honosném šatu a klidně povídá: „Psa se nebojím, panenko, a vodu ti dám. Ale zadarmo ani kuře nehrabe. Moje voda je kouzelná, ze sedmi pramenů, a zkrotí každé horko. Za každý lok chci jeden kousek tvého oděvu dolů. Jinak si utři ústa.“
Princezna zrudla vztekem, ale žízeň byla silnější než ona. „Drzý sedláku!“ vyhrkla. Pak se jí ale z horka zatočila hlava, pohled jí padl na orosené sklo džbánu a pýcha musela jít poprvé stranou. „Dobrá. Jen jeden lok.“
Sáhla si k hrdlu a s třesoucími se prsty odepnula těžkou zlatou brož vykládanou rubíny. Hodila ji do trávy, udělala krok vpřed a Honza jí podal džbán. Voda byla jako nektar, ledová a neskutečně osvěžující. Jenže jeden lok byl zoufale málo, v hrdle jí hořelo dál a horko unaveného těla bylo nesnesitelnou mukou.
„Ještě,“ poručila, už o něco tišeji. „Znáš cenu, panenko,“ usmál se Honza a pohledem jí přejížděl po honosných šatech.
S těžkým povzdechem rozvázala šněrování vrchního brokátového živůtku. Ramena se jí uvolnila, když těžkou, zlatem vyšívanou látku odhodila do mechu. Zbyla jen jemná plátěná košilka. Naklonila se pro druhý doušek a Honza sledoval, jak se jí pod tenkou látkou divoce zvedá hrudník. Když se napila, horko zvenčí stále neustupovalo. „Chci víc,“ zašeptal, tentokrát už bez jakéhokoli královského tónu. Honza jen pokynul hlavou směrem k její bohaté, těžké suknici. Princezna sáhla k pasu, uvolnila sponu a vrstvená hedvábná sukně jí s tichým zašustěním sklouzla k nohám, kde vytvořila bohaté hnízdo. Krasomila z něj vykročila, teď už mnohem lehčeji, a lačně se napila potřetí.
Voda jí stékala po bradě na hrdlo, ale hra ji začínala neuvěřitelně vzrušením hřát. Honza se na ni díval s neskrývaným obdivem, což její ženské pýše dělalo zvláštní, dráždivé dobře. „Pořád mám žízeň,“ řekla tiše a podívala se mu přímo do očí.
„Tak ukaž nožky, princezničko,“ pobídl ji s úsměvem.
Krasomila se ošila, ale pak se ladně opřela o nízký pařez. Zvedla jednu nohu a pomalu si zula střevíček z jemné kůže. Hned nato chytila lem jemné hedvábné punčošky a pomalým, smyslným pohybem ji srolovala dolů přes své štíhlé lýtko a kotník. Když totéž opakovala s druhým střevíčkem a druhou punčoškou, stála už bosýma nohama v chladivé lesní hlíně a mechu. Lok vody za tuto oběť byl dlouhý a hluboký. Archaická vznešenost pohádky se v tu ránu definitivně rozpustila v horkém letním vzduchu. Princezna teď stála před Honzou jen v tenké spodní košili a v lehkých, jemně zdobených kalhotkách, které jí obepínaly boky. Ztráta pevné půdy dvorské etikety ji hluboce rozechvěla.
„Ještě tam zbývá, panenko,“ poznamenal Honza a pohledem pohladil její boky. Krasomila polkla. Její pýcha byla nadobro pryč, nahrazená čistým, spalujícím vzrušením. Pomalu vsunula palce za elastický lem svých kalhotek. Sklonila hlavu, zatímco je stahovala dolů přes zadeček a stehna, až z nich úplně vykročila a odhodila je stranou. Honza jí podal džbán, ona se napila a pak se s výzvou v očích podívala na poslední doušek, který na dně křišťálu zbýval.
„Chci ho,“ řekla pevně.
„Zbylo ti už jen to poslední,“ zašeptal Honza drsně a nespustil oči z lemu její košilky. Princezna se chytila za spodní okraj plátna a plynulým, hrdým pohybem si košilku přetáhla přes hlavu. Odhodila ji do trávy a na palouku se rozhostilo ticho. Krasomila stála před Honzou naprosto, stoprocentně nahá. Sluneční paprsky, které pronikaly korunami stromů, se odrážely od její bělostné pokožky. Vzala si od něj džbán, zaklonila hlavu a dopila poslední kapky vody. Její nahé tělo se celé roztřáslo – a nebylo to tou studenou vodou.
Honza vstal z trávy. Už to nebyl ten líný hlupák z pece. Tyčil se nad ní, silný, živočišný a sebevědomý. Cítila z něj opojnou vůni chlapského potu, lesního jehličí a mateřídoušky z palouku. Krok za krokem ji zatlačoval zpátky k širokému kmeni starého dubu.
Pohled na její překrásná, pevná ňadra ho uváděl v šílenství. Byla naprosto dokonalá, bělostná a sálala z nich horkost. Jak princezna rychle a vzrušeně dýchala, její plné prsy se naráz napnuly a růžové, zduřelé bradavky vystřelily pevně dopředu jako dva drahokameny. Princezna pod jeho spalujícím pohledem cítila, jak jí v prsech divoce tepe krev. Zády narazila na kůru stromu. Její dech byl rychlý a horký.
Honza došel až k ní a bez ptaní jí položil obě velké, mozolnaté dlaně přímo na její nahé boky. Cítil její sálající teplo. Princezna tiše vzdychla, hlavu zaklonila a její pýcha definitivně shořela v čisté, tekuté touze. Přitiskl své tvrdé, horké tělo na její. Kontrast jeho hrubé kůže a její hedvábné, zcela nahé pokožky byl elektrizující.
Sjel rty k jejímu krku, divoce ji kousal do ramene a jeho dlaně sjely níž, k jejímu rozkroku. Pod jemným, upraveným chmýřím se mu otevřel pohled na její rozkošnou, dokonale tvarovanou buchtičku. Byla růžová, neuvěřitelně hebká a celá se leskla horkou, voňavou vlahostí, která z ní dychtivě vyvěrala. Honza do té horké a těsné štěrbinky zlehka zajel prsty. Princezna hlasitě vykřikla – její sladká buchtička byla úplně mokrá a pod jeho doteky touhou divoce pulzovala. Přejížděl jí zvlhlými prsty po rtech, nechal ji ochutnat její vlastní touhu a pak pokračoval v dráždění jejího zduřelého klitorisu, až se Krasomila začala nekontrolovaně třást a prohýbat v bocích. „Honzo... ach... víc!“ žadonila, její pýcha byla nadobro zapomenuta.
Honza se uculil, rázem si rozvázal kalhoty a osvobodil svůj těžký, napjatý penis, který se ve slunečních paprscích leskl touhou. Sehnul se, popadl z trávy její odhozenou luxusní brokátovou suknici a jedním pohybem ji přehodil přes drsnou kůru dubu.
Pak chytil princeznu pevně pod hýžděmi, vyzdvihl ji do vzduchu a přitiskl ji zády na ty drahé šaty, které teď sloužily jen jako měkká podložka pro její nahé tělo. Princezna instinktivně roztáhla stehna dokořán a obmotala mu nohy kolem pasu, čímž svou horkou, naběhlou a neskutečně kluzkou buchtičku úplně otevřela.
Přiložil žalud k jejím zvlhlým stydkým pyskům. Jakmile horký, široký žalud našel cestu a začal pomalu vklouzávat přes těsný a napjatý okraj její buchtičky, princezně se zatajil dech. Slast byla tak intensivní, že divoce zatla nehty do jeho svalnatých paží. Sytě růžové stěny její buchtičky se kolem jeho žaludu hladově a pevně sevřely. Honza na nic nečekal a plynulým, mocným tahem zatlačil celý svůj penis až po kořen. Sladké šťávy, které z ní vyvěraly, jim oběma poskytly dokonalé, horké klouzání. Krasomila zaklonila hlavu a z hrdla se jí dral dlouhý, chraptivý skřek slasti, jak ji jeho obrovská tvrdost naráz roztáhla a úplně zaplnila.
Honza nasadil divoké, živočišné tempo. Bušil do ní bez ustání, svaly na zádech se mu napínaly a každý drsný příraz doprovázelo hlasité, mokré pleskání jejich těl a chraptivé vzdechování. S každým tvrdým nárazem o kmen stromu se její pevná ňadra divoce a dráždivě houpala a jejich růžové bradavky se otíraly o Honzovu svalnatou hruď.
Drahý brokát pod jejími zády tlumil nárazy, ale ona vnímala jen ten neskutečný žár uvnitř své neustále se svírající buchtičky. Její šťávy stékaly Honzovi po stehnech, jak do ní narážel hlouběji a tvrději, tloukl jí přímo do středu jejího bytí a přiváděl ji k šílenství.
„Tak vidíš, princezničko... teď už jsi jenom moje,“ zavrčel jí horkým dechem do ucha a pevněji jí stiskl boky, aby si ji přitáhl na ještě hlubší, drtivější zásah. „Ano... ach ano, ty můj hloupý Honzo... dělej si se mnou, co chceš,“ sténala mu divoce do krku, ryla nehty do jeho širokých ramen a úplně se poddala té surové síle. Slast v jejím podbřišku se stáhla do jediné explozivní křeče.
Když Honza ještě zrychlil a jeho penis v ní začal zběsile pumpovat svoje semeno, Krasomila se s hlasitým křikem rozvibrovala v mohutném, dlouhém orgasmu, který jí paralyzoval celé tělo a stěny její buchtičky Honzův penis doslova uvěznily v těsném, horkém sevření. Proudy jeho horké mízy ji zaplavily zevnitř, až z ní horké kapky stékaly po stehnech na trávu.
Když bylo po všem, slunce už zapadalo a barvilo palouk do ruda. Honza ji pomalu spustil nohama zpátky na zem. Jakmile se však její bosá chodidla dotkla chladného mechu, nohy se jí podlomily a divoce rozklepaly vyčerpáním. Nedokázala se udržet na vlastních silách.
Znaveně zůstala bezmocně opřená zády o drsnou kůru dubu, hrudník se jí trhavě zvedal a ramena jí klesala únavou. Tváře měla schvácené, rty oteklé od divokých polibků a celé nahé tělo pokryté potem, stékajícím semenem a rudými stopami po Honzových dlaních na jejích bokách i pevných prsech. Sklouzla by do trávy, kdyby ji dub nepodepíral, ale v jejích očích už neměla ani stopu po dřívější pýše. Zbyl v nich jen hluboký, odevzdaný pohled plný spokojeného poddání.
Do zámku se sice vrátila pěšky a s šaty trochu pomačkanými, ale od té doby už nikdy nad nikým nos neohrnovala. Král si brzy všiml, jak jeho dcera zjihla a jak ráda se teď toulá po lesích. Aby učinil přítrž fámám o hloupém Honzovi, jmenoval statného mladíka královským strážcem lesů a lovčím.
U dvora si od té doby všichni pochvalovali, jak vzorně se princezna stará o kontrolu královského revíru – málokdo však věděl, že zatímco dvořané čekají na cestě, Krasomila v hlubokém lese ochotně klečí před svým lovčím v provoněném seně, s otevřenými ústy poslušně vzhlíží k jeho napjatému penisu a toužebně čeká, až jí její statný Honza dá lačně napít úplně jiné, horké kouzelné vody.
A to je pro dnešek vše. Příště vás čeká pohádka na dobrou noc O Šípkové Růžence, kde princ neprobudí princeznu pouhým nevinným polibkem... Dobrou noc...
