Dárek pro manželku

Slunce se opíralo do městských ulic a já procházel centrem s jasným cílem – sehnat pro manželku k narozeninám něco speciálního. Představoval jsem si ji v krátké, jemné saténové košilce, ale upřímně, v sortimentu dámského spodního prádla jsem se orientoval asi jako v jaderné fyzice.
​Pak jsem ji uviděl. Procházela kolem výlohy kavárny. Byla mladá, neuvěřitelně krásná, štíhlá a vyzařovala z ní naprostá přirozenost. Na sobě měla lehké letní šaty, které jen lehce naznačovaly její dokonalé křivky. V tu ránu mě to napadlo. Kdo jiný by mi mohl poradit lépe než žena, která má styl?
​Sebral jsem odvahu, zrychlil krok a s omluvným úsměvem ji oslovil.
​„Omlouvám se, že vás takhle přepadám,“ začal jsem a ona se překvapeně, ale zvědavě zastavila. Její hluboké oči se do mě vpily. „Moje manželka má narozeniny a já jí chci koupit krátkou saténovou noční košilku. Ale jsem v tomhle úplně ztracený. Neměla byste chvilku čas? Neporadila byste mi, kde něco takového sehnat, a nepomohla mi s výběrem?“
​Dívka se nejprve překvapeně pousmála, ale pak se jí v očích usadily jiskřičky pobavení a něčeho, co vzdáleně připomínalo flirt. „No… vlastně mám zrovna volno,“ řekla melodickým hlasem. „A nakupování prádla je moje slabost. Pojďte, kousek odtud je jeden skvělý, trochu skrytý butik.“
​Představila se jako Klára. Cesta k butiku utekla neuvěřitelně rychle. Klára byla vtipná, uvolněná a já si nemohl pomoct, abych nespouštěl oči z jejích ladných pohybů a štíhlých boků, které se rytmicky pohupovaly.
​Když jsme vešli do luxusního obchodu provoněného levandulí a drahými parfémy, prodavačka nás okamžitě považovala za pár. Klára to nevyvrátila, jen se na mě spiklenecky usmála.
​„Takže, satén,“ pronesla Klára a prsty přejížděla po stojanech s jemnými látkami. „Jakou má vaše žena postavu?“
„Je… o něco plnější než vy. Vy máte naprosto dokonalou postavu,“ vypadlo ze mě dřív, než jsem stačil zapojit sebecenzuru.
​Klára se lehce začervenala, ale v očích jí blikl triumf. Vzala do ruky krátkou, smaragdově zelenou košilku s hlubokým výstřihem a jemnou krajkou na lemu. „Tenhle střih odpouští drobné nedokonalosti, ale zároveň je neuvěřitelně sexy. Chcete vidět, jak sedí na postavě? Jsem zhruba stejná velikost, jakou by mohla potřebovat ona, jen o číslo menší. Můžu ji vyzkoušet.“
​„To by bylo… úžasné,“ polkl jsem naprázdno.
​Klára zmizela v kabince s těžkým sametovým závěsem. Čekal jsem venku, srdce mi bušilo až v krku. Když se závěs pootevřel, Klára mě pokynem ruky pozvala dovnitř. „Pojďte dál, tady je špatné světlo, potřebuju, abyste to viděl zblízka.“
​Vstoupil jsem do malé, zrcadly obložené kabinky. Prostor byl nasycený její vůní. Klára stála přede mnou jen v té smaragdové košilce. Satén jí obepínal štíhlý pas a končil proklatě vysoko na stehnech. Pod jemnou látkou se rýsovaly obrysy jejích pevných ňader a zřetelné obrysy bradavek, které reagovaly na chladný vzduch v místnosti.
​„Tak co myslíte?“ zeptala se tiše. Její hlas byl najednou hlubší, plný napětí. Odvážně se mi podívala do očí.
​„Je… je to dechberoucí,“ zašeptal jsem. Udělal jsem krok k ní, magnetismu toho okamžiku se nedalo odolat. Moje ruka jako by měla vlastní vůli – natáhl jsem ji a prsty se dotkl jemného saténu na jejím boku. Látka byla chladivá, ale kůže pod ní horká.
​Klára tiše vydechla a zavřela oči. Místo aby couvla, naklonila se blíž ke mně. Moje ruka sjela níž, na její nahé, sametově hladké stehno. Cítil jsem, jak se lehce zachvěla.
​„Opravdu se vám líbí?“ zašeptala, zatímco se její ruka opřela o mou hruď. Přes látku košile jsem cítil tlukot jejího srdce.
​„Líbí se mi víc, než dokážu říct,“ odpověděl jsem a pohledem sklouzl k jejím pootevřeným rtům. V té malé kabince, obklopeni zrcadly, která odrážela naše touhou spalované pohledy, se svět venku úplně zastavil.
​Klára se mi podívala přímo do očí, chytila mě za límec košile a jemně, ale pevně si mě přitáhla k sobě. Naše rty se spojily v hladovém, vášnivém polibku. Její jazyk okamžitě vklouzl do mých úst a já ji chytil za boky, přitlačil její štíhlé tělo na stěnu kabinky. Saténová košilka se vyhrnula ještě výš a já rukama nahmatal její zadeček, který byl zakrytý jen tenkými krajkovými tangami.
​„Bože, vy jste tak krásná,“ zasténal jsem jí do rtů, zatímco moje prsty sjížděly podél jejího rozkroku, který už byl skrz tenkou látku vlhký a horký.
​Klára tiše zaúpěla, omotala mi jednu nohu kolem pasu a tiskla se ke mně celou svou vahou. Vzduch v kabince zhoustl čistou, nefalšovanou touhou. Každý dotek na hladkém saténu a její horké kůži mě přiváděl k šílenství. Věděli jsme, že riskujeme, že prodavačka je jen pár metrů od nás, ale to vědomí zakázaného ovoce dělalo celý ten moment ještě intenzivnějším.
​Když jsme se po dlouhých minutách plných dychtivých doteků a polibků konečně odtrhli, oba jsme těžce oddechovali. Klára měla rty oteklé, tváře rudé a v očích divoký plamen.
​Usmála se, pohladila mě po tváři a zašeptala: „Tak myslím, že tuhle košilku byste měl rozhodně vzít. Vaše žena z ní bude nadšená… a vy z ní taky.“
​O deset minut později jsem odcházel z obchodu s luxusní papírovou taškou v ruce. Klára šla vedle mě, už zase v letních šatech, s tajemným úsměvem na rtech. Na rohu ulice se ke mně otočila, vtiskla mi na tvář rychlý, horký polibek a zašeptala: „Krásné narozeniny vaší ženě.“
​Sledoval jsem, jak mizí v davu, a věděl jsem, že na tenhle nákup v životě nezapomenu.