Soutěžní povídka: Nečekaná jízda
Nikdy bych nevěřila, že zvednutí palce u silnice může změnit celý den.
Černé auto zastavilo jen pár metrů ode mě. Za volantem seděl kluk asi v mém věku. Stáhl okénko a s úsměvem se zeptal:
„Tak kam to bude?“
„Kamkoli směrem na Prahu.“
Celou cestu jsme si povídali, jako bychom se znali roky. Smáli jsme se úplným hloupostem a já se přistihla, že se na něj dívám častěji, než bych měla.
Po chvíli zastavil na vyhlídce.
„Musím si na chvíli protáhnout nohy. Půjdeš?“
Opřela jsem se o zábradlí a pozorovala západ slunce. Najednou se postavil vedle mě.
„Víš… skoro jsem nezastavil.“
„Tak to by byla škoda.“
Usmál se. Na okamžik bylo ticho. Jen vítr a pohledy, které řekly víc než slova. Měla jsem pocit, že se čas na chvíli zastavil.
Nakonec jsme se oba jen zasmáli a vrátili se do auta.
Když mě vysadil, podal mi lístek se svým číslem.
„Příště už nemusíš stopovat.“
Schovala jsem si papírek do kapsy a s úsměvem odešla. Některé cesty totiž nekončí tam, kde člověk vystoupí. A taky neskončily. Zavolala jsem a domluvili jsme si schůzku s bláznivou nocí.
Povídám mu. Tyjo, kde pak jsi se to dobře tak naučil? Odpoví: ,,To víš, zkušenosti jsou zkušenosti.” Tak se oba do toho dali. Užívali si takhle každou noc. Zjistili, že jim to spolu vyhovuje, tak spolu skončili ve vztahu. I jen ta erotika udělá ve vás magii. Stačil to zkusit. Řekla.
