Hej, Drdole!

Chodíš si tu s tím svým drdolem jako by ti to tu patřilo. Nesnáším tě za to. Nejradši bych ti ten tvůj drdol rozpustila a stáhla ti kalhoty. S kalhotama u kolen mi neutečeš. Možná bych ti při tý příležitosti utrhla i pár knoflíků na košili. Žádná škoda, nemáš se tu producírovat tak moc oblečenej.
Vydlážděná část obce je rozpálená k chcípnutí a kus nad silnicí jsou mžitky. A já jako žíznivá pocestná zírám na ten tvůj drdol. Rozpusť ho! Já čekám! Já čekám až se záplava nepoddajných vlasů rozprskne a zastaví se někde v půlce zad.
Mezitím mačkám skřipec na svojí hlavě a propouštím ze zajetí svoje vlasy. Část se mě dotýká na holých ramenech a pažích, část cejtim na dekoltu, část padá přes holý záda a končí někde na šatech. A to je výhoda šatů a podprsenek bez ramínek. Můžu tak na svojí kůži cejtit svoji na první dotek chladivou hladkou hřívu bez vyrušení.
Sesouvám se na lavičku. Dívám se na tebe a vím, že ty se díváš na mě. Zajíždím si prstama do vlasů. Natahuju mezi prstama tlustej pramen a sjíždím až do konečků. Až pramen padne zpátky na moje tělo.
Zíráš na mě, tak se přestaň stydět a posaď se vedle mě. Vem si ten svůj drdol a pojď ke mně. Chci se ho dotknout. Chci, aby se tvoje trčavý neposlušný vlasy dotkly mojí kůže.
Nakloň se nade mě a polechtej mě s nima na ramenou. Přijď ke mně ze zadu, ať jejich hrubou neposlušnou strukturu cejtim na zádech. Ať na nich cejtim tvoje vousy. Ať mám husinu.