Když mě moje přítelkyně poprvé zamkla do pásu cudnosti, netušil jsem, že jeden jediný večer úplně změní náš vztah a muj život.
Když mě poprvé zamkla, netušil jsem, jak hluboko to zajde. Byl to teprve první týden, ale pro mě to byla věčnost. Každé ráno jsem se probouzel s bolestivě napnutou klecí, každé odpoledne jsem cítil, jak mi plast tlačí a připomíná, že už nepatřím sám sobě. Touha byla neustálá, palčivá, téměř bolestivá. Psal jsem jí prosebné zprávy, volal jsem ji a žebral o milost. Už jsem nebyl ten sebevědomý kluk, byl jsem zoufalý, roztřesený, nadržený sub, který potřeboval její souhlas k čemukoliv. Byl to nekonečně dlouhý týden, nebyl jsem ještě ten sub, jakého si ze mě postupně vypracovala. Byl jsem, neustále nadržený a každý den jsem žebral o sebemenší pozornost nebo alespoň slib, že mě brzy pustí. Toužil jsem po jejím těle tak intenzivně, až to bolelo.
Ona v té době ještě váhala. Nebyla tak pevná a přísná jako byla. Viděl jsem v ní boj, chtěla mě odemknout, chtěla mě mít uvnitř sebe, chtěla tu intenzitu ukončit a milovat se „normálně“. A já jsem v to strašně doufal.
Pak přišel ten večer.
Byla evidentně strašně nadržená. Posílala mi zprávy a fotky, jak si hraje s vibrátorem. Slyšel jsem v nich její vzdechy. Byla strašně nadržená a věděla přesně, jak mě tím mučit. Nakonec mi napsala: „Pojď domů. Ale zůstaneš zamčený.“ Chtěla mě potrápit mojí touhou, vzrušením, a to se jí dařilo.
Když jsem vešel do ložnice, srdce mi bušilo až v krku. Ležela na posteli na všech čtyřech nádherná, vlhká, připravená. Zadek vysoko ve vzduchu, černá tanga stažené na stranu, světlo z obrazovky s pornografickým filmem jí tančilo po kůži. A přímo před ní, na bílé peřině, ležel ten malý klíček od mé klece. Jasná pozvánka. „Vezmi si ho. Dokaž mi, že tě mám pustit.“
Stál jsem tam několik vteřin. V hlavě mi vířilo tisíc myšlenek. Teď. Teď můžu skončit tu agónii. Stačí se natáhnout, vzít klíč a bude po všem. Cítil jsem obrovskou touhu po ní, touhu být uvnitř, být „normální“.
Ale něco silnějšího ve mně zvítězilo.
Pomalu jsem klesl na kolena. Klec mě v tu chvíli bolela víc než kdy předtím, můj pták se tvrdě tlačil proti plastu, jako by mi připomínala, kde je moje místo. Bez jediného slova jsem se přiblížil a přitiskl rty na její teplý, hebký zadek. Začal jsem ji lízat s takovou oddaností a zoufalstvím, jaké jsem v sobě ještě nikdy necítil. Jazykem jsem ji uctíval hluboko, pomalu, vášnivě, jako bych jí chtěl říct všechno, co nedokážu vyslovit.
Cítil jsem se nesmírně ponížený… a zároveň nesmírně šťastný. Zamčený, na kolenou, s tvrdým ptákem, který neměl šanci se uvolnit, jsem jí dával to nejlepší, co jsem mohl. A ona to brala. Sténala, tlačila se mi na obličeje, prsty mi zarývala do vlasů.
Její vyvrcholení, přišlo jako vlna. Celé tělo se jí otřásalo, křičela mým jménem smíchaným s tichým „můj chlapec…“, a já jsem jí dál lízal, dokud se úplně nevypařila. V tu chvíli jsem cítil takovou lásku a oddanost, že mi málem tekly slzy.
Když se uklidnila, otočila se, vzala mou tvář do dlaní a dlouho se na mě dívala. V očích měla slzy i úsměv.
„Ty jsi fakt můj,“ zašeptala a políbila mě na čelo. „Myslela jsem, že tě chci odemknout… ale ty jsi mi právě ukázal, že být zamčený, je pro tebe cesta.“
Potom mě objala, přitáhla si mě k sobě a dlouho jsme leželi v objetí. Já pořád zamčený, s bolestivou erekcí a sladkou bolestí v srdci. Ona spokojená, hrdá a zamilovaná.
Ten večer jsem pochopil dvě věci:
Že ji miluji víc než svou vlastní svobodu. A že ona mě miluje takovým způsobem, že mi tu svobodu nikdy nechce vrátit.
A já jsem s tím byl a jsem dodnes naprosto šťastný.
Похожие рассказы
-
Ярослав та Юрій Ярослав сидів на краю розстеленого ліжка, втомлений після тривалої зміни на будівництві. Від його міцного тіла йшло тепло та різкий, мужній запах поту, що заповнював усю кімнату. Коли…
7 месяцов назад 6 66 0