Houby bez hranic

Co se stane, když vedle sebe posadíte dva citlivý lidi s narušenejma hranicema? Promíchávaj se. I když třeba zrovna nechtěj.
Volala jsem kamarádovi.
,,Čau, tak co ty chlape jeden, jak to že jsi nepřišel do práce a jak to že o tom nic nevím?"
,, Všimla sis, co?"
,,No jo, tak co se stalo? Kde seš?"
,, Rozešla se se mnou. Jsem doma. Skoro nic mi tu nenechala. Když jsem přišel z práce, byla tu.....s ním. Stěhovali odsud všechno co pobrali, co stihli. Už jsem vyměnil zámek."
,,Jak jako že stěhovali... Že ti skoro nic nenechala? S kým? Cože?"
,,Nechce se mi o tom mluvit po telefonu. Když přijdeš, něco uvařim."
,, Dobře, po práci dorazim, ale asi u tebe pak přespim, jestli je ještě na čem. Mám toho dneska plný kecky a to je den teprv v půlce. Chybějící člověk je dneska dost znát."
,, Promiň. Jo, jasně. Můžeš spát vedle mě ve vaně, jasně že je tu kde spát. 😀"
Takovej bolestnej smích. Určitě se ještě vůbec nevybrečel. Takhle hovor pokračoval ještě asi dvě minuty. Tu tupou bolest zrady jsem cejtila i jen z hlasu. Nemůžu ho tam takhle nechat samotnýho. Rve mi to srdce, když to slyším.
Po práci jsem jela rovnou do vedlejšího města. Byl vlahej nažloutlej večer. Vystoupila jsem na zastávce, přešla dvě uliice, zazvonila, bzučák, schody, dveře do bytu.... Vůně propečenýho hovězího, bulek na másle, zeleninovýho salátu a bylinek. Atmosféra v bytě byla ale jak strčit hlavu do moře. Jako naložit se do hustý slaný vody, vznášet se v ní, utápět se v ní. Zula jsem se a šla do kuchyně.
,,Běž si umejt ruce, už to bude."
,, Čau, voní to úžasně. Čekala jsem spíš chleba s máslem a polívku. Tohle je úžasný." Objala jsem ho a dala pusu na tvář.
,,Čau, no jo, uklidňuje mě to." Přitisknul se ke mně asi tak o vteřinku dýl než u něj běžný. Pak se z objetí rychle vymanil a otáčel bulku s další porcí másla. Atmosféra se vylehčila. Emoce, pocity, myšlenky a směs vjemů včetně tupý bolesti odpluly o kus dál.
Prošla jsem bytem na druhou stranu do koupelny, abych si umyla ruce. Na vaně byl jen špunt a pánskej sprchovej gel, na umyvadle pohozenej kartáček na zuby, kterej byl ještě nedávno v kelímku s pastou a ještě jedním kartáčkem. Teď tam nebyl ani kelímek a dokonce ani pasta ne. Ani mejdlo. Na okně byly ještě nedávno tři květináče s africkejma fialkama, na poličce v proutěným úložáku byly smotaný ručníky, hodně ručníků, bejvalo tu několik solí a pěn do koupele, spousta dámský kosmetiky - ta holka byla zvyklá toho používat fakt hodně. Teď na poličce zbyly pohozený asi tři ručníky, který byly v nejhorším stavu (byly na nich fleky asi od odbarvování a barvení vlasů) a jeden ručník visel na háčku. Asi se jí nehodil, byl na něm Batman. A to je všechno. Ani koš na prádlo tu není. Špinavý prádlo bylo vysypaný v koutě. Na tý hromádce upocenýho pánskýho oblečení mě zaujaly růžový krajkový tanga jakoby mimochodem naaranžovány úplně nahoře. To si dělá prdel, ne? Sebrala jsem je vyhodila je v kuchyni do koše.
V kuchyni se rozprostírala celkem příjemná měkká nálada. Kámoš zdobil talíře rozkrájenejma cherry rajčátkama, balzamikem, bazalkou... Krásně to vonělo i vypadalo. Otočil se za mnou, protože jsem tam nakráčela nasraná a jako kdybych to měkko a ňuňavo rozřízla napůl.
,,Co se stalo?" zeptal se.
,,Nenechala ti tu ani načatou zubní pastu, ale kalhotky tu nechala, jako by je vystavovala. Nenechám tě tady samotnýho jenom s jejíma kalhotkama. Aspoň že ti nechala špunt k vaně."
,,Ty kalhotky dostala ode mě. Kams je dala?"
,,Už nejsou, zapomeň na ně. Neměl jsi v plánu si je tady nechat, prát je se svým prádlem a pak se tejrat pohledem na ně, že ne?"
Díval se na mě. Bylo cejtit, jak je mu tahle situace nepříjemná. Že jsem zasáhla do něčeho pro něj tak soukromýho. Z nějakýho důvodu ale ňuňavo úplně nezmizelo. Pořád tam bylo, jen se změnilo. Uhnul očima ke koši. Podívala jsem se kam se dívá. Tak to ne. Vysypala jsem do koše misku se šlupkama od okurky a brambor. Pak jsem z koše sebrala pytel, vzala klíče ze zámku a pytel vyhodila venku do konťáku. Když jsem se vrátila, konečně jsem si umyla ruce a těšila se na jídlo. Nic jinýho než sprcháč tam na umytí nebylo. Krásně voní. Tak tímhle tak voní. Jako růžovej pepř a ještě něco... nějaký chladivý koření a jalovec a možná vanilka. Mám ráda voňavý chlapy. Teď moje ruce voněj jak navoněnej chlap. Hmmmm.
Večeře byla luxusní. Najedli jsme se v klidu, skoro beze slov, s takovou tichou vděčností visící ve vzduchu. Chráníme se navzájem už strašně dlouho. Dáváme na sebe pozor skoro jak osiřelí sourozenci, až na to, že jsme párkrát udělali něco, co spolu sourozenci nedělaj. Je to už doba, co jsme spolu kouřili na tajňáka za školou. No jo...
,,Kde máš popelník? Ten ti taky sebrala? Pamatuju si, že byl vždycky tady na tom parapetu."
,,Přestal jsem kouřit. Mluvili jsme o tom, že až dodělá školu a bude chvíli pracovat, že bychom založili rodinu. Teď má před sebou poslední semestr a má už slíbený místo v nemocnici. Furt mluvila o tom, jak dlouho to trvá než se z těla dostane všechen ten bordel od kouření a kor když člověk kouří skoro celej život. Chtěla, abychom oba žili zdravě, ať máme zdravý potomstvo a ať pak líp zvládáme ten spánkovej deficit a tak."
,,Aha, takže doktoři tě k smrti děsej, ale děsit se od budoucí zdravotní sestry, to je jiná," usmála jsem se. ,,O kolik že byla mladší? O deset...?"
,,Jenom o osum. Je taková správně nestydatá a zná dobře lidský tělo a takový vyšetření prostaty od mladý sestřičky je úplně jiný kafe než od starýho urologa."
Zasmáli jsme se, ale vzduch zase ztěžknul a zhoustnul.
,,Jasně, to chápu. No a co se teda vlastně stalo, že od tebe odešla a s kým tady balila?"
,,Řekla mi, že je těhotná a že to není moje. Dávali jsme si pozor. Scházela se s nějakým spolužákem a učili se spolu na zkoušky. Myslím, že to je on. A že tím, že oba studujou, nemaj prachy. A proto tady toho tolik sebrali. Já se s ní o to nebudu tahat. Nejsem rád, že sebrala skoro všechen nábytek. Lednice, linka, pračka a gauč mi zůstaly. To nestihli odnýst. No a přecejenom co když to je moje? Nebyli jsme vždycky úplně důsledný."
,,Jasně..."
Atmosféra těžkla, smutněla. Dívali jsme se do země. Bylo mi to líto. Bylo mi líto, že se tak trápí. Měla jsem radost, když byl šťastnej. Ale to byl vždycky...jenom na chvilku. A pak se zase něco stalo a utápěl se ve smutku.
,,No a co ty? Jak to zvládáš po rozchodu?"
,,Ale jo, já jsem v pohodě. Mám se dobře. Ten vztah byl divnej a netrval dlouho. Spíš si potřebuju spravit chuť než že bych se z toho musela dostávat. Takže randim. Jsem na seznamce." Ujel mi malej úšklebek. Chtěla jsem se tvářit v pohodě a nezatěžovat ho svejma věcma.
,,Jo tak v pohodě, jo? A jak ti to randění jde?"
,,Je to bizár vedle bizáru. Jeden chlap divnější než druhej. Chvíli jsem to zkoušela i se ženskou. A hádej co - taky to byl divnej chlap." Zasmáli jsme se. Jeho smích byl furt smutnej, ale míň smutnej než před chvílí.
,,Jdu se umejt. Vyber zatím nějakej film."
Za chvíli se vrátil v batmanským ručníku. Vypadá dobře. A ten jeho sprcháč teď voní po celým bytě.
,,Teď ty," a hodil po mně čistej ručník s velkým fialovým flekem. Na sprchu jsem se těšila celej den. Zalezla jsem do koupelny, všechno ze sebe shodila a začala se hned sprchovat. To je taková úleva po celým dni. Už je dost pozdě. Myla jsem se a vůbec jsem si neuvědomila, že se nemám do čeho převlíknout. Nemám s sebou nic. Jenom to, co jsem měla na sobě a obsah kabelky. Hm... to je situace.
Vylezla jsem z koupelny nahá. Ručník jsem po sobě pečlivě rozložila. Svoje oblečení, který jsem na sobě měla od rána, jsem hodila do pračky společně s několika kouskama z kouta a zapla. Teď už není cesty zpět. Nemám co na sebe a budeme muset zůstat vzhůru, abychom to prádlo ještě pověsili, ať mám ráno co na sebe.
,,Jo no jo vlastně, ty s sebou asi nemáš pyžamo, že jo a....to je pračka? Ale já ji nezapínal."
,,Ale já jo. Máš tam toho hromadu, tak jsem k tomu přihodila a svoje, ať jsem zejtra v čistým."
,,Chceš něco na sebe? Můžu ti půjčit nějaký větší triko ať to máš jako noční košili a ponožky ať ti netáhne na nohy."
,,No, takhle - obtěžuje tě moje nahota? Protože jestli ne, tak mi tak nevadí zůstat. A ty by sis ten ručník měl taky rozložit, ať ti nezatuchne. I když je to tvoje věc a mně do toho nic není. Síla zvyku. A pustíme si už ten film."
Odnes ručník, vrátil se bez něj...a taky na sobě neměl nic.
,,Počkej, ale ty přece máš co na sebe, nemusíš se mnou držet basu."
,,A co když chci?"
Uvelebili jsme se na gauči, přikryli se dekou a dívali se na film. Na chvíli jsem zavřela oči. Byla jsem unavená, spadla mi hlava. Zdál se mi takovej sen, že kámošovi sedím na obličeji a přitom ho kouřim. Otevřela jsem oči. Vážně jsem ho kouřila. A chutnal tak dobře. Takhle dobře dřív nechutnal. Teda i dřív chutnal docela dobře, ale tohle...tohle lízátko by mi nevadilo procucávat až k náplni klidně celej dlouhej den.
,,To nekouhe-i i sve-i. Ch-tnah ne-ak lip." No jo, já vim, když kouřim, tak šišlám.
,,Nemluv s plnou pusou," přirazil mi péro trochu do krku. Už tak jsem měla co dělat.
Takhle jsme se ocucávali ještě chvíli a pak jsme se otočili obličejema k sobě. Byla jsem nahoře, ani nevím kdy a jak jsem se na něj takhle dostala. Bylo to přijemný, v příjemným tempu, po tý 69 příjemně intimní. Po chvíli mě překulil pod sebe. Šoustal mě moc hezky. Takhle hezky by mě šoustat neměl. Nechodíme spolu a tohle by kamarádi dělat neměli. Neměli, neměli, neměli. Ale taky by neměl, neměl, neměl přes-tá-vat. Na poslední chvilku ze mě vyklouznul a postříkal mi břicho. Pod náma byla pěkná louže. Koukala jsem na to. Kde se vzalo tolik tekutin?
Jako by mi přečet myšlenku. ,,To je od tebe. Dneska nějak hodně tečeš. Neříkej, žes nepřijela nadržená."
Vzhlídla jsem k jeho očím. Měla jsem z toho takovej divnej až nepříjemnej pocit. Jako kdybych ho využila jako erotickou pomůcku. Tohle nebylo v plánu. Zrovna teď, když je tak zraněnej a křehkej. Snažil se na mě usmívat a vlastně nevím proč. Za tím úsměvem není nic úsměvnýho. Sjela jsem pohledem zase k louži na sedačce. Zase jako kdyby mi přečet myšlenku. ,,Neřeš to, v pondělí mi má přijít tepovač. Stejně tu chci všechno vytepovat. Potřebuju tu vygrunovat co nejvíc na čisto."