Kapitola V: Souboj pohledů
V úterý přitvrzuji. Už žádné náhody. Když mě přijde zkontrolovat, neuhnu pohledem k monitoru. Podívám se mu přímo do očí. Je to příliš dlouhý kontakt, trvá o ty dvě tři vteřiny déle, než je mezi mistrem a podřízeným běžné. Vidím v jeho očích blesknout zmatek. Zorničky se mu rozšiřují. Stojí tam, slova mu zamrzají na rtech a já v tom mrazivém klidu sleduju, jak marně bojuje s nutností uhnout. Dostávám ho přesně tam, kde ho chci mít.
Kapitola VI: Prolomení obrany
Další den pokračuju na dálku. Stojím u své mašiny, on je na druhém konci haly. Jakmile se naše pohledy střetnou, neustoupím. Držím ten pohled tak dlouho, až to vnitřně nevydrží. Vidím ten zmatek – vnitřní napětí ho donutí se otočit a odejít do bezpečí své prosklené kanceláře. Vyhrávám další bitvu. Teď už ví, že se přede mnou neschová ani za sklem.
(Všechny postavy a události v této povídce jsou fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami či místy je čistě náhodná.)
Líbí se vám tento příběh? Mám dál pokračovat v psaní dalších kapitol? Dejte mi vědět v komentářích! 👇 Tak mám pokračovat nebo ne?
Похожие рассказы
-
Ярослав та Юрій Ярослав сидів на краю розстеленого ліжка, втомлений після тривалої зміни на будівництві. Від його міцного тіла йшло тепло та різкий, мужній запах поту, що заповнював усю кімнату. Коли…
7 месяцов назад 6 66 0