Anna, ta pravá - část pátá

Probouzím se, otevírám oči a vidím, že už je světlo. Usnul jsem až nad ránem, nikdy bych nevěřil, jaký je rozdíl mezi nocí a dnem v klícce. Cítím ranní erekci a tlak je šílený. Rozespale sahám po mobilu a mžouravě se podívám kolik je hodin. Půl deváté. Já to věděl, Katka už je tady, a já pořád ležím v kalhotkách a noční košili, zamknutý v klícce. V tom vchází Anna, kdyby věděla, jak rád ji vidím.
„Pán se nám vyspinkal. Nechala jsem tě, neboj Katka pije kávu a chystá ti snídani. I když, zajímalo by mě, co by říkala.“
„Neblbni, prosím tě.“ Ona se jen usměje. Skloní se ke mně a políbí mě na čelo
„Dobré ranko, jaká byla noc?“
„Dobré. Noc byla šílená, moc jsem se nevyspal.“ Odkrývá peřinu. Svléká mě a kontroluje klícku. „Drží, myslela jsem, že budeme muset koupit menší. To mám radost.“ Dle naší dohody mi ji sundává a obléká mě. Pak mě přesouvá na vozík.
„Katka je fajn holka, potykali jsme si. Vypadá sympaticky.“ poznamená.
„Jo je skvělá. Sedli jsme si.“
Na vozíku mi obléká košili a říká „Fešák.“ Když je nade mnou, chytnu ji za ramena, přitáhnu ji k sobě a políbím. Ona mé polibky opětuje.
„Dnes večer, pokud budeš hodný, jo?“
„Ano těším se.“ Jdeme za Katkou. Ona vychází první ze dveří a já ji koukám na zadek a mám pocit, že můj penis exploduje.
Katka sedí u stolu a popíjí kávu. „Pojď, máme půlhodinu, ať stihneme tramvaj.“ Zasedám ke snídani, u toho vytahuji mobil, a něco mi řekne se podívat na mail.
„No, tak máme čas. Škola nám odpadá.“
„Taková škoda.“ usměje se Anna.
U snídaně se Katka zeptá: „Když jsi mi včera napsal, že mi otevře Anna, měla jsem radost, že ti to vyšlo. Ale netušila jsem, že z nabídky asistence bude hned spolubydlící.“ Dodává s úsměvem a dopíjí kávu. Bere nádobí a automaticky ho umývá. My se s Annou na sebe podíváme. Vím přesně, nad čím teď uvažuje a začíná mi být horko.
„Víš, Katko, není to ani tak společné bydlení.“ Říká Anna se škodolibým úsměvem na rtech. Katka se otočí, utírá si ruce a říká“ „Já to věděla. Chodíte spolu!“
„No, ani to ne. Teda, ne tak úplně.“
Katka vypadá zmateně a zamračí se, jako by jí to vrtalo hlavou.
„Dost, už ticho!“ Vykřiknu..
„Adame, neboj, ona to pochopí. Vždyť ví o všem, co v bytě máš a neříkej mi, že neviděla tvé hračky.“ Anna dobře ví, že viděla, psal jsem jí o tom s tím, že mám skvělé asistenty. Ještě se mě ptala, zda mi pomáhají i u toho. To naštěstí zvládám sám, ale Katka mi několikrát chystala věci a nechala mě v pokoji samotného.
„Katko, sedni si, něco ti musíme říct. Ondra má strach, že to nepochopíš. Já si ale myslím, že kdo jiný než ty, by to měl pochopit.“
Postaví se za mě a chytne mě za ramena. Poplácá mě po pravém a řekne „Adame!“
Já ovládaný nejen Annou, ale i mým vzrušením, říkám: „Katko, já víš… Několikrát si mi podávala to, co mám v šuplíku, a asi víš, že mě vzrušují rázné ženy. Prostě Anna je má domina.“
Na konci si vydechnu a cítím, jak jsem zpocený.
Anna si sedne naproti Katce a řekne: „Adam tím chtěl říct, že jsme zrovna na začátku a poznáváme se. Dlouhou dobu jsme si psali a teď jsem se rozhodla mu pomoci. Myslím si, že je to obdivuhodný chlap a líbí se mi.“
Katka vypadá překvapeně, ale ne pohoršeně. Dobré znamení, říkám si.
„No, co na to říct. Jsem ráda. Každý to má jinak a opravdu vám to přeji.“
„Děkujeme. “ Odpovídám a jsem rád.
„Já bych si dala cigaretu.“ Říká Anna.
„Půjdeme ven. Ondro, počkáš, nebo jdeš taky?“
„Já počkám.“ Vycházejí ven ze dveří.
Já jedu k notebooku a zapínám ho. Uvažuji, co budu dělat, když není škola. Klikám na seznam literatury a říkám si, chtělo by to do knihovny. No, uvidíme.
Jsou tam nějak dlouho. Po chvíli si vezmu IQOS a bezmyšlenkovitě koukám z okna.
Otevřou se dveře a slyším Annu: „Jsem ráda, že to chápeš. Ondra se ti bál svěřit, ale touží po tom už dlouho..“
Přicházejí ke mně do pokoje.
Katka se ptá: „Ondro“, budeš mě ještě potřebovat? Měla jsem tě jen hodit do školy.“
„Ne, nebudu.“
„Dobře, přijdu tedy na jednu hodinu sem. Vymysli, co budeme dělat.“ říká s úsměvem.
„Asi půjdeme do knihovny, uvidíme.“
„Tak já jdu“ řekne a mizí ve dveřích.
Anna přichází ke mně a pohladí mě „My se teď oholíme, máme přesně tři a půl hodiny.“ Svléká mě a pokládá na postel. Odchází, nechává mě ležet a jde si pro věci. Hlavou se mi honí, co bych rád vyzkoušel.
„Tak jdeme na to.“ Bere žiletku a pečlivě každé místečko vyholuje. Pak mě přetáčí na břicho a věnuje se análku.
„Jako miminko.“ Zhodnotí svou práci. Umyje mě namočeným ručníkem. Sedne si na okraj postele a hladí mě.
Říká: „Někdo tady zlobí. Říkala jsem večer! Asi budu muset do mrazáku pro zeleninu.“
„Ne, prosím. Udělej mi to jen rukou. Jednou, budu rychle.“
„Nepros, jsme přece domluveni. Nejdřív práce a pak zábava. Dnes se budeš celý den flákat a nic jsi ještě neudělal. Nezasloužíš si to.“
„Ale, já.. Moc to potřebuji. Prosím, slibuji, budu pak pracovat. Udělám cokoliv – SLIBUJI.“
V jejím obličeji úsměv nahradí vztek. Postaví se k posteli a zařve: „PRASÁTKO!“
Je mi jasné, že jsem to přehnal.
„Tak a mám toho dost.“ Otočí se, a jde ven z pokoje. Vrací se se zeleninou. Zeleninu dá vedle mě a přináší plátěný pytlík s pásem cudnosti. Po chvilce už ležím zamčený v kleci.
„Zasloužíš si trest.“
„Ano madam, zasloužím.“
„Myslíš jen na sebe! Dostaneš pětadvacet na každou půlku. Dnes jen rukou, je to poprvé, mám pochopení. “ Otáčí mě na břicho, sedá si opět na postel a začne vyplácet. Dostanu pět svižných ran na každou půlku, zadek mám v jednom ohni.
„Tady, ale někdo neumí kouzelné slovíčko. ZNOVU!“ Začne tedy znovu.
„JEDEN“ „Děkuji.“ …. „DESET“ „Děkujiiii! Auuuu“ kroutím zadkem a snažím se uhýbat dalším ranám. Můj zadek pálí. Když mám pětadvacet ran na každé půlce, už fňukám, zadek mě bolí a penis mi tlačí na klícku.
Ona říká „Pššš, už je dobře.“ Hladí můj určitě celý rudý zadek. „Teď tě dám na vozík a poděkuješ mi pořádně.“ Dává mě na vozík, sedá si naproti mně na postel a sundá si ponožky. Nohu mi dává k obličeji a zvedne obočí.
„Děkuji madam za trest, zasloužil jsem si to.“ Začnu ji líbat nohu. Druhou nohou si hraje s klíckou. Líbám ji nožku a přecházím v oblizování jejích nádherných prstíků. Penis mě tlačí a její nožka ho ještě provokuje.
„Prosím, prosím…“
„Prosím? No, no, no a dost! Zase začínáš?“ Nohou mě prudce odstrčí, prudce se zvedne a dá mi dvě facky.
„Přemýšlela jsem a co jsem poznala Katku, tak si myslím, že to pochopí. Chci ať klícku nosíš pořád. Dnes ji to řekneš.“ říká a obléká si ponožky.
„Ale…“chci namítnout.
„Žádné, ale… Dnes zlobíš a moc kecáš. Myslím, že se ti odemčení vzdaluje.“
„Ne madam, tedy ano madam.“
„Tak ano nebo ne?“ směje se.
„ANO MADAM!“
„Jsem ráda, že si rozumíme.“ „Včera jsem koukala na tvou historii prohlížeče. Myslím si, že moc koukáš na porno. Teď ji smažeš a máš zákaz.“
„Ano madam.“ Otáčím se k počítači a mažu historii.
„Šikulka. Pojď, obleču tě.“ A pokládá mě na postel. V tom zazvoní zvonek.
„Sakra, kdo to je?“ „Počkej tady. Půjdu otevřít a zjistím to. “ Zasměje se vlastnímu vtipu. Slyším, jak otevírá dveře
„Stihla jsi to rychle, Katko. Už na tebe čeká.“ Za chvíli stojí Anna s Katkou ve dveřích. „Překvapení, trochu jsem se s Katkou bavila u cigarety a domluvila se, že posuneme asistenci. Řekla jsem ji také, že ji chceš něco říct. Ona nedala jinak a musela jsem ji říct, o co jde. A víš co? Jí to nevadí.“
„Oblečeš ho, Katko? Já už nemůžu. Jdu si uvařit kávu“ říká a odchází z pokoje. Krve by se ve mně nedořezal nejsem schopen slova. Chtěl jsem Katku původně požádat, jestli se nemůžu zamykat sám a celé jsem to odkládal. Teď ležím v klícce před ní, erekce ustupuje s narůstajícím ponížením. Katka s úsměvem na tváři začne s oblékáním.
„V pohodě nevadí mi to. Pokud to chceš, neřešme to.“ Obléká mě a já se cítím spokojený. Je to zvláštní pocit nabyté svobody. Zřejmě každý člověk s postižením to zažívá, když se posune o další kousek v samostatnosti, při které potřebuje pomoc. Když mě posadí na vozík, jdeme do kuchyně.
Když vejdeme do kuchyně, Anna sedí za stolem. Usmívá se na mě a podívá se na Katku.
„Běžte do té knihovny. Já hodím sprchu a zajdu si na poštu. Sešli bychom se v jednu v Palladiu, tam si ho převezmu.“
„Dobře“ říká Katka. Mluví jako bych tam nebyl, něco mi říká, že je to jen začátek. Anna se zvedne, jde ke mně a políbí mě „V jednu na místě činu.“ Sáhne mi do klína. Jen odhaduji, jak zareagovala Katka. Pak už se oblékáme a vycházíme směr knihovna.