Dvě kočičky 3.2

Nikdy nevstoupíš do stejné řeky aneb Dvě kočičky 3.2

Vidím, že stání v těch kozačkách bez podpatku ti dělá problém, to nevadí, jsi čubka, tak budeš pěkně na zemi. Nejprve ti však zapojíme hadičky, aby ses nám nepočůrala, kdo by to pak uklízel? Berou průhledný pytlík a zajištují jej nad kolenem. Hadičku pak spojují někde dole v rozkroku. A doplníme tekutiny čubce, Posunují kalhotky na bok a rozevírají pysky. Protlačují dovnitř hadičku zakončenou trychtýřkem, do kterého lijí víno. Když kroutím hlavou, hadičku odpojují a pomáhají mi na nízkou stoličku. Tak co čubko, je to lepší? Slyším hlas nad sebou a snažím se pohnout krkem abych viděl kdo mluvil. Jediné co vidím tak jsou v úrovni mých očí horní okraje velmi vysokých kozaček, a nad nimi dopředu čnící velké uměláky na kožených popruzích. Neslyšíš? Tahá mě někdo za levý culík. Aspoň tedy kývu na znamení souhlasu. Nemůžeš se čubko nabažit našich uměláků? Tak nám je pěkně naleštíš, aby pěkně klouzaly. Směje se druhý hlas. Nastav dlaně. Zvedám ruce v rukavicích s neuvěřitelně dlouhými nehty. A opatrně, aby jsi nám je nepoškrabala, jinak tě čeká trest.
Do každé z dlaní dostávám trošku olejíčku. Kočky dělají krok ke mě a já tak mám jejich didla téměř před očima. Tak dělej na co čekáš?! Jsem jako ve snu. Každou kočku s jejím didlem beru do dlaně a snažím se jej naleštit co nejvíce to jde. Přes vrzání latexu slyším, že se o něčem baví ale co si povídají nevím. Kroutí mi ruce za záda a přicvakávají pouta k obojku. Ty kalhoty chvíli potřebovat nebudeš :-) . Sundávají mi je z masky. Vychutnej si to :-)
A ihned mi rvou jedno didlo po druhém do mých umělých pysků. Jsou pěkně dlouhé a mám co dělat abych to zvládl. Když jsou kočky pěkně rozrajcovány dostávám pásku na oči a chvíli slyším jen vrzání latexu. Jediné co mě napadá, že si to rozdávají mezi sebou...
Aby jsi nepřišla o nic čubko, tak i tebe něčím vybavíme,,, alou vstávat. Zvedají mě a dělám několik kroků aby mě opřely o bar. Mezi boky mi zapínají popruhy a to si myslím, že znamená jediné. I já vyvyprsená čubka mám uměláka. Chvíli se fotíme a pak mi připínají ruce ke konstrukci. Nemusí se tak bát, že spadnu. Nevidím jen slyším neskutečné vrzání latexu. Někdo mě bere za umělák a cítím jak se zvedá. Na své břicho cítím mírný tlak který pulsuje. Snažím se přidat do rytmu. Musí to vypadat neskutečně srandovně tyhle pohyby, ale asi plní svůj účel. Za chvíli je totiž změna rytmu. Asi se semnou propojila druhá z kočiček. Začínají mě bolet nohy z bot, ale nemám na výběr. Jsem připoután a musím dělat co si přejí. Konečně, konečně slyším jak se karabinky odcvakávají a jsem veden k židli. Do trychtýře proudí další tekutina a já mohu nechat odpočinout nohám. Ale né na dlouho. Opět do kleku a slyším příkaz abych olízal připínáky. Ještě stále jsou vlhké a to na hodně dlouhé části jejich délky.
Najednou se odlepuje přilepená latexová páska z očí a já se pomalu rozhlížím. Tak co čubko, užila sis to? Jako by na mě mluvily uměláky. Po chvíli se vzpamatovánám a přes kuklu huhlám slova uznání. Kočky se na chvíli vzdalují a přináší stůl. Rozevírají desky od sebe a vsunují mi tam hlavu. To aby jsi mohla být ještě chvíli zde s námi, ale přitom věděla, kde je odedneška tvé místo. Dřepím tak pod stolem, s hlavou v úrovni sklenek a talířů. Tohle by jsme si měly vyfotit, to je božský pohled, říká jedna kočka druhé. Bere stativ s foťákem a hledá ten nejlepší úhel. Výsledek jen mohu odhadovat. čubka pod stolem s připínákem, čubčí maskou na stole, rukama s dlouhými nehty držícími dva pořádné uměláky dvou koček sedících na barových stoličkách u stolu. Nejlepší fotky vznikají na konci setkání a věřím, že tahle se vážně povede.
Ještě nějakou dobu si povídají a já sem tam prohodím slovo, pokud jsem k tomu vyzván, ale když vidí, že mi padají oči a moje srozumitelnost také není nejlepší, tak jsem konečně vysvobozen. Uctivě obě zdravím na jejich špičky úžasně vysokých kozaček a pak smím odejít do koupelny. Pomáhají mi ze mě vysvléknout veškeré oblečení. Jsem zatlačen do sprchy a ledová voda mě vzpružila. Dostávám civil a mohu odejít. Když zaklapnou dveře přemýšlím, zda to byl sen nebo realita a zda ještě někdy kočky uvidím.

2020/4 s.Ade