Čertovská

Proč ta ségra tak ječí? Už vím, úplně jsem při všech těch starostech zapomněla, že je dnes pátého prosince a chodí Mikuláš… Naši měli očividně taky sklerózu, neboť mě tu nechali s Irčou samotnou a šli si klidně do divadla. No skvělé, náš malý poklad, v podobě uřvaného spratka, sám otevřel nečekané návštěvě dveře a teď jí v obýváku dávají čerti co proto. Musím se tam jít podívat, aby ji snad nezmrzačili.


Irenka se krčí za křeslem, u ní stojí mikuláš, anděl a tři hrozitánští čerti. I když jsem téměř dospělá, musím uznat, že z nich jde strach. Sestřička je ráda, že mě vidí a honem ke mně utíká s prosíkem o pomoc. Celá parta se na mě usmívá a při zaostření poznávám svoje kamarády a jednoho kluka z vedlejší vesnice, kterého blíž neznám, ale už párkrát jsem po něm pokukovala. Maska čerta je mu přímo souzena, oči má černé jako uhel a když se podívá, běhá mi mráz vzrušením po zádech.
Nemusí se snad ani mazat sazemi, je od přírody krásně opálenýa jeho černé dlouhé vlasy mu padají kousek pod ramena. Zkrátka jako vystřižený z nějakého časopisu pro dívky.


Chci se zbavit nervozity a tak mi přijdou vhod štamprlátka a flaška fernetu, která stojí na kuchyňské lince. Zůstala tam zřejmě po návštěvě strýčka, s nímž si táta vždycky skvěle rozumněl. Přátelé se usadili na gauči, pomalu rozlévám pití a připijeme si. „Na zdraví!“ a fernet už je v bříšku. Chvíli klábosíme a Mikuláš najednou povídá: „Musíme zase o dům dál.“ Jsem smutná, protože toho krasavce v masce čerta zase dlouho neuvidím a nechce se mi ho pouštět z očí. Co můžu dělat? Nic. Takže se pokouším o umělý úsměv, aby nikdo neviděl, že mě něco trápí. Jdu je vyprovodit ke dveřím. Divám se, jak odcházejí a najednou mi můj idol šeptne potichu do ucha: „Sejdeme se v jednu ráno za kostelem.“ Ztrnulá překvapením nejsem schopná slova.


Vracím se domů a přemýšlím, jak to asi udělám? Na to rande stoprocentně chci, takovouhle příležitost si nemůžu nechat ujít. Celá se chvěju nedočkavostí a zvědavostí, jen když na to pomyslím. Jenže je mi teprve šestnáct let a jak znám rodiče, tak mě nepustí v jednu ráno na schůzku s někým, koho ani neznají.


Naši už jsou doma a chystají se ke spánku. Já zalezla do postele před hodinou a dělám, že spím. Pod peřinou nenápadně kuju plán s ušima nataženýma, jestli už mí stvořitelé nešli taky do říše snů…. Po chvíli dům utichá. Stahuju peřinu, pod níž jsem ležela oblečená, abych se v noci nezdržovala a nedělala hluk. Vyšlo to akorát. Je půl jedné a ke kostelu to mám tak deset minut chůze. Dvacet minut počkám. Otevírám okno, skáču z něj dolů a říkám si, jak je dobře, že mám pokoj v přízemí.


Tato noc je opravdu krásná. Všechny hvězdy naplno svítí, brouzdám se ve sněhu cestou ke kostelu a zhluboka nasávám tu nádhernou atmosféru, ze které cítím blížící se Vánoce, mé oblíbené svátky. Najednou jsem na místě, partner tu ještě není, ukrátím si tedy chvíli zapálenou cigaretou a pozoruji, jak se dýmová kolečka vznáší přímo vzhůru k nebi. Nejspíš jsem hodně zamyšlená, protože ani nepozoruji, že můj vysněný už stojí u mě. Stále v masce čerta nic neříkajíc se na mě dívá.
Ten pohled mi proniká do kůže po celém těle a začíná mi býtteplo, ačkoliv je venku -15°C. Bere mě za ruku, přitahuje k sobě, dýchá mi na tváře až červenají…. Nikdy jsem netušila, že něco může být tak krásně vzrušující a napínavé. Oba jsme věděli, co se dneska stane, i když mezi námi nepadlo ani jediné slovíčko a žádný z nás to nechtěl měnit.


Kousek od kostela je zastávka autobusu s čekárnou. Taková malá uzavřená boudička uprostřed. Míříme k ní, neboť je to nejlepší řešení. Na trávě kolem je půl metru sněhu.


Roman (přece jen si vzpomínám na jeho jméno) mě něžně pokládá na lavičku.
Zrychleně dýchám, nikdy jsem se s ním nemilovala a taknevím, co mě čeká. Kleká si k lavičce, hlavu strká pod můj svetřík a ústy se věnuje mému bříšku. Jazykem prozkoumává snad každičký milimetr jeho povrchu... Kalhoty už leží mimo tělo. Moc se mi to líbí a sem tam sebou trhnu vzrušením…. Roman se přísně podívá, zhruba dvě vteřiny přemýšlí a spiklenecky se usmívá. Zvedá ze země řetězy patřící k jeho masce a najednou mám ruce i nohy připoutané k lavičce. Cítím, jak velkou moc nade mnou teď má, nemůžu se hýbat a může si se mnou dělat cokoliv co chce. Líbá mě po celém těle, pozoruji ho a jsem jako u vytržení. Kdybych neměla spoutané ruce , zaručeně bych mu stáhla kalhoty a vrazila ho do sebe. Mám pocit, že jestli ho tam ihned nebudu mít, zblázním se.
Roman mi zřejmě čte myšlenky, rozepíná si příklopec a já jenvalím oči na to, co v něm vidím…


Má krásný penis a je na něm vidět jeho vzrušení, stojí pevně jako skála a odhadem bych řekla, že je i tak veliký. Chvíli mě nechává toužebně zírat, hladí si ho v ruce a pomaličku se mi s ním přesouvá nad pusinku. Nic tak sladkého jsem ještě neochutnala.
Klouzal mi po jazýčku, jako by tam úplně patřil. Koutkem oka semu dívám do tváře a moc se mu to líbí. Přesouvá se níž, tře svůj penis o poštěváček, což dlouho nevydržím a křičím: „Jestli mi ho tam okamžitě nestrčíš, tak přísahám že tě zabiju!“ Roman mě prudce pleskne přes zadek a říká: „Buď zticha!“ Chvíli mám pocit, že jsem něco pokazila, ale pak ho do mě prudce vrazil. Tlačí se mi do dírky snad z všech stran.
Sundává mi řetězy z rukou, pevně se ke mně tiskne apohybuje se sem a tam…. Sahám směrem dolů, kde se tyčí ďábelsky veliký, napnutý poštěváček, jenž pohybem ruky masíruju. Zaplavuje mě vlna vzrušení, nedá se to vydržet.
Zarývám nehty do Romanových holých zad a mé lůno je plné šťávyvzrušení. On najednou hlasitě vykřikne a přidává i svou čertovskou tekutinu. Srdce nám bijí rychle, hlavy jsou prázdné a vychutnáváme si ten božský okamžik.


Ruku v ruce mě doprovází domů. Stále mlčky, nic neříkajíc, kráčíme noční krajinou. U našeho domu mě vyzvedává do okna, naposledy se na něj dívám, aniž bych tušila, jestli ho ještě někdy uvidím a rychle skáču do postele. Usmívám se pod vousy a říkám si: „Jestli jsou v pekle takovýhle čertíci, tak se tam chci smažit hned.“

<!-- @page { size: 21cm 29.7cm; margin: 2cm } P { margin-bottom: 0.21cm } -->