Nevšední konec všedního dne

Všední den. Skoro půlnoc. Televize doblikala a zatímco já mířím do ložnice, moje dražší polovička musí ještě na chviličku do koupelny. Myšlenky na zítřek. Práce. Děti. Rutina. Ve tmě a téměř automaticky na sebe navlíkám pyžamo. Ještě krátkým pohledem zkontrolovat auto na parkovišti před panelákem. Jeden nikdy neví. Kola. Zrcátka. Nikdo kolem. Dobrý. Jen… Pohyb… Co tam ten… mamlas… v tuhle dobu… Kapuce hluboko do ksichtu. Cigárko. Stojí u křoví mimo dosah světla pouliční lampy. Divný… „Na co koukáš?“, vytrhne mě manželka z rozjímání o ceně nových předních světel nebo sady litých disků. „Já jen tak.“, vyprovázím tu ztracenou existenci pohledem při odchodu směrem k zastávce MHD. „A můžu koukat s tebou?“ Už na tom tónu, jakým se zeptala, mi něco nesedí. Její ruce na mých bocích. To, jak se ke mně zezadu tiskne. Tohle nebude jen o koukání. Zůstávám stát čelem k oknu. Cítím její dech na zátylku. Objímá mě a silně se ke mně tiskne. Sahám za sebe rukou, abych jí pomačkal prdelku a přitiskl jí k sobě ještě víc. Snažím se dostat pod její krátkou noční košilku na holou kůži. Její ruce míří dolů. Zajíždí pod gumu volných kraťasů. Musí trochu přenastavit vepředu se rychle zvětšující háček, aby je poslala volným pádem ke kotníkům. Má tak krásně teplý ruce. A poctivě natrénovanej úchop. Nechává na mě působit tu sílu okamžiku. Nikam nespěchá. Potvora. Moc dobře ví, že nenechala prostor pro jakýkoliv zlepšení. Pár silnějších zmáčknutí. Téměř nepatrný pohyby. Moje opatrné pokusy vyjít jí vstříc. Snaha vychutnat si tuhle situaci. Několik polibků zezadu na krk. Otáčím se. Objímám jí. Mačkám. Košilka po jejím těle sama klouže na zem. Je nahá. Krásná. Voňavá. Beru její tvář do dlaní a dlouze jí líbám. Tisknu se k ní. Rukama sjíždím po jejích zádech. Nehty zarývám do její hebký kůže. Tak to má ráda. Vzdychne. Znovu cítím její ruku. Silněji. Naléhavěji. V rukou mám znovu její prdelku. Přirážím. Jen to nepřehnat. Radši změnu. Přesouvám se za ní. Jemně jí dotlačím k oknu. Neprotestuje. Ruce pokládá na rám okna. Provokuje. Vystrkuje na mě prdelku. Kochám se. Světlo z ulice krásně vykresluje obrys jejího těla. Rukama jí opět sjíždím od ramen dolů po stranách páteře. Levou přesouvám na její bříško, zatímco pravačka míří přes prdelku až na stehno. Pěkně pomalu. Zvnějšku. Na vnitřní stranu. Pomaloučku nahoru. Zlobím jí. Vím, že není dost trpělivá. Nikdy být nechtěla. A moc dobře ví, že já neuhnu. Zavírá oči. Tiskne se k mé ruce. Objímá mé prsty. Cítím její vlhkost. Klekám si za ní. Líbám a jemně koušu. Našla si to správné místečko. Stupňuje svoje vzrušení. Vzdychá. Když do ní vniknu dvěma prsty, zkamení. Na chviličku. Rozdýchává. A začíná mi vycházet vstříc. Zapírá se o okno. Přiráží. Rychleji. Prudčeji. „Póóójď úúúúž!“, žadoní. Jdu. Stojím za ní. Chytám jí za boky. Sama si mě směřuje dovnitř. Příraz neustojí. Tiskne se tělem na studené sklo. To se jejím teplým dechem začíná mlžit. Přirážím. Znovu a znovu. Zrychluju kadenci jejích vzdechů. Skřeků. Kňourání. Před vchodem do domu se zastavila skupinka lidí. Tři. Starší pár a mladší žena. Neznám je. Podle oblečení jdou z nějaké kultury. I z druhého patra je vidět, že ta mladší je velice pohledná. Radši ubírám na tempu. Zatím nás neviděli. Ať to tak i zůstane. Manželce je okolí ukradený. Má mě v sobě celýho a jen se na mě zlehka kroutí. Držím jí za boky a nedávám jí moc prostoru. Potichu nabírá dech. Trojice pod okny se loučí. Ta mladší žena si nechá připálit cigaretu. Stojí čelem k domu. Zaklání hlavu a vydechuje první oblak dýmu. Ještě posledních pár slov a starší pár odchází. Žena zůstává stát a dívá se za nimi, dokud nezajdou za roh. Na co čeká? Potahuje z cigarety. Aha, chce dokouřit. Jenže moje drahá, na nejvyšší míru rozvášněná a totálně nabodnutá, se začíná dožadovat pokračování. A v tom se ta krásná neznámá podívá přímo na nás. Není pochyb. Stojí tam. Ruce založené na prsou. Z úst až provokativně vypouští oblak cigaretového kouře. Kdyby nebyla taková tma, řekl bych, že na mě mrkla. Manželce už zase došla trpělivost a ruka kmitající v jejím rozkroku jasně dokazuje, že se rozhodla dosáhnout orgasmu za jakoukoliv cenu. Házím všechno za hlavu a s očima upřenýma na tu neznámou stojící dole pod oknem, pomáhám manželce na kraj propasti. Stačí pár přírazů. Začíná se trhaně nadechovat. Rukou tluče do skla. A pak to přichází. Dlouhý táhlý výdech doprovázený rytmickými záškuby celého tělo. Cítím, jak mě v sobě drtí. A současně se na nás upřeně dívá ta cizí žena. Stojí. Kouří. A kouká. Je to na mě moc. Naposledy přirazím a plynule převezmu štafetu orgastických záškubů. Zavírám oči. Slyším manželku spokojeně kňourat. Pomaličku ze mě sklouzne. Otočí se ke mně. Dá mi ruce kolem ramen. Políbíme se. Dívám se jí do očí. Úplně září. Spokojeně se usmívá. „Moc hezký.“, říká a ve tmě na zemi hledá košilku. Stojím u okna. Koukám ven. Nikde, nikdo. Jen na chodníku pomalu vyhasíná cigaretový nedopalek.