Jsou lidé, kteří mají problém něco vrátit. Peníze. Laskavosti. Cokoli.

Ale víte, co je vtipné?

Když ONI něco potřebují, vidíte divadlo života. Přísahají na všechno. Na svou matku. Na své děti. Na svou čest, kterou nemají.

"Vrátím to za týden, přísahám, jsi můj přítel, nikdy na to nezapomenu..."

A co pak?

Uběhne týden. Uběhne měsíc. Voláte, on nezvedá. Píšete mu, on čte a neodpovídá.

Vidíte ho ve městě, najednou má naléhavé záležitosti. Zmizí.

Jako krysa v kanále. Byl tam a pak je pryč.

A nejlepší na tom je, když ho konečně chytíte, ON viní VÁS. Za to, že jste ho obtěžovala. Za to, že jste nechápala jeho situaci. Za to, že jste byl materialisticky, protože jste žádala o VAŠE peníze.

Haha! Krásné, že?

Poslyšte, naučila jsem se něco důležitého už na základní škole.

Když někomu půjčíte peníze, ve skutečnosti platíte za informace. Za to, že víte, kdo OPRAVDU je.

Někdy tyto informace stojí stovku. Někdy tisíc. Někdy víc.

Ale vždycky to stojí za tu cenu.

Protože je lepší ztratit peníze, než si držet krysu. Krysa vždycky kouše. Možná ne dnes. Možná ne zítra. Ale kouše.

Takže až příště někdo zmizí s vašimi penězi, neutíkejte za ním. Nežebrejte. Zavřete dveře a jděte dál.

Právě jste si koupili klid.