Perleťové knoflíčky
Seděl jsem u bílého stolu v kuchyni. Ania na druhém konci dělala totéž. Bylo zhruba pět hodin ráno a za chviličku mělo začít svítat. Hrobové ticho noci prosekávala tikající vteřina hodin nad ledničkou a jednou za čas sykot otevíraných lahváčů. To ticho nebylo nepřirozené. Naopak, vědomě se vytvářelo za pomoci nás obou. Na stůl dopadala stínová mozaika oranžových tónu z pouličních světel. “To…