Tenhle park nebyl tak docela klidný, jak si doufala. Doufala? Jo, jasně, od začátku přece bylo jasné, že to nebude jen tak nevinná procházka. Tak dlouhá doba uběhla od toho, co jsme se viděli posledně a ještě delší, kdy jsme si to spolu opravdu dosyta rozdali. Od té…

Seděla ve svém autě a pořád ještě nechápala, co všechno se dnes stalo. No, nestalo se to samo od sebe, to sama uznávala. A přesto měla neodbytný pocit, že to vlastně bylo jaksi už dávno připraveno. Ale nelitovala toho. Ať už to bylo jakkoliv, ať už při tom porušila…

Vytíral si ručníkem všechnu vodu, co se mu ve sprše nachytala na tělo a do vlasů. Narazili na sebe ve dveřích koupelny. Jako všechny hotelové pokoje, i tenhle byl malý. Těžko na sebe nenarazit. Jejich nahá těla se do sebe zapřela. Ani jeden se nechystal uhnout. Odhodil…

Už jí zbyl jen černý korzet. Všechno ostatní oblečení z ní stáhl, jen tohle byl poslední kousek. Její překvapení, kterým mu učarovala. Ještě nikdy se mu v něm neukázala, až dnes. Rozhodl se, že si ji vezme přímo v něm. Ležela na zádech na jídelním stole a cítila, jak…

Nesnášla ten budík. Naštěstí se o něj postaral dříve, než sama stihla pořádně rozlepit oči. Nemusela ještě vstávat, klidně mohla ještě chvíli spát, ale trvala na tom, že se chce probouzet s ním, společně. Postel se zhoupla jak se vedle ní zavrtělo jeho devadesát kilo…

No jasně, všichni mu to říkali a on jim věřil. Věděl, že mají pravdu, už si to dokonce jednou zažil. Jenže teď, právě a zrovna teď, si nedovedl pomoci. A vlastně ani nechtěl. Míša seděla ob dva stoly dál. Čas od času zvedl pohled a nenápadně ji pozoroval. Přinejmenším…

Tohle není skutečný příběh, opravdu ne. Ale věřte nebo ne, znám jednu takovou divoženku, která by neměla nejmenší potíž to v realitu uvést. Tak snad vás to při pondělním pracovním dopoledni pobaví aspoň tolik, jako to pobavilo mě, když jsem to celé spřádal. :-) „…no…

Stříbrný sedan se vyhoupl ze zatáčky okresky kroutící se z nedalekého města mezi zdejšími poli a začal nabírat rychlost. Autobusová zastávka byla jen pár set metrů před ním a řidič se ji chystal bez povšimnutí minout. Názor změnil až na poslední chvíli. Auto se plavně…

Vlastně ho překvapilo, když se se ozvalo zaťukání na dveře jeho hotelového pokoje. Nic na tom nezměnilo to, že jí doopravdy věřil, že to udělá a ani to, že hned po jeho SMSce se mu vrátila její odpověď “Za moment jsem tam.” Jenže teď stála za dveřmi a čekala, až přijde…

Hanka byla jako v rauši. Bylo po všem, ale pro ni to byl jen začátek cesty, kterou teď před sebou měla. Už teď věděla, že ji to bude stát ještě spoustu úsilí, než pochopí, co se tu během posledních pár hodin stalo. V hlavě jí to zvonilo a to byl jen ten nejmenší nový…