Nesnáším ta rána, kdy se z emailové schránky na mě vyhrne deset zpráv od lidí, u nichž se očividně dají očekávat především potíže. Ten chlapík s podivnou emailovou adresou ilkren@seznam.cz mě už dva dny otravuje s reklamací, která je sice ... hm, asi v podstatě úplně…

Jako většina chlapů, i já si rád pospím, ale z nějakého důvodu jsem citlivý na zvuk zasunutí dveří našeho sprchového koutu. A tak i když ve všední den nemusím do práce vstávat tak brzy jako má žena, vzbudím se skoro pokaždé, jakmile vklouzne pod sprchu a zavře za sebou…

Jmenuju se Pavel, je mi třicet jedna, ženatý a ... svojí ženě nevěrný. Dlouhodobě. Jsem z toho pořád nesvůj, někdy si to vyčítám, ale nemůžu si pomoct. A především, nemůžu s tím přestat. Zkrátka a dobře, mám milenku. Nic neobvyklého, říkáte si, celkem běžné a banální.…

Jmenuju se Anežka, je mi necelých třicet let, jsem vdaná a jsem svému manželovi nevěrná. A líbí se mi to. Abyste rozuměli, nejsem rajda, co se vychrápe s kdekým. Nějaká "rozhoďnožka", jak říkávala moje teta; to slovo mi zůstalo v paměti od dětství. Jde jen o to, že…

Tentokrát jsem po přistání přinutil i Honzu, aby se podílel na stavbě stanu, jakkoliv se mi spíš motal, částečně záměrně, protože tábořiště bylo po našem příjezdu už slušně zaplněné a o hezké holky člověk skoro zakopával na každém kroku. Přesto jsem škodolibě trval na…

Tak letos třicáté výročí... No, panečku, letí to. Už ti holenku není devětadvacet, abys na listopadové vzpomínky sbalil copatou černovlásku z gymplu, kam tě známá vzala na besedu, jak se to povedlo při prvních kulatinách revoluce. Copatá černovláska v první řadě, které…

Pohled na klidně plynoucí řeku mě ani po několika dnech na vodě pořád neomrzel. Seděli jsme s Honzou po obědě na prosluněném břehu Sázavy, a zatímco si kamarád, zbaven dozoru své milé Simony, vychutnával cigaretku, my oba svorně krásu kolem nás projíždějících vodaček. …

"Tak tohle je důvod, proč mám rád vodu, léto a vůbec celej svět.", vzdychl Honza, když jsme v podvečer druhého dne přirazili ke břehu u dalšího posázavského tábořiště, vystoupali po schodech z kulatiny od břehu k venkovnímu výčepu a úplně roztáli při pohledu na zrzavou…

Mžoural jsem do příjemného srpnového rána a snažil se svou pozornost dělit aspoň trochu rovnoměrně mezi pokus o pravidelné záběry pádla a pozorování siluety zad přede mnou sedící Ivety. Nebylo to snadné, záda měla hezky opálená a už teď zrána prakticky nahá, tenkou…

Seděl jsem na břehu Sázavy, házel trochu ledabyle žabky po vodní hladině, ale především vnímal tu nádheru vodáckého podvečera. "Ahóóój!", zaznělo zase od řeky a další tři kánoe přistály, pozdravované ze břehu těmi, co už dorazili dřív. Mezi rozjuchanými hlasy jsem…