Klepání na dveře bylo neúprosné, každou chvíli se dokola ozýval ten samý zvuk v tom samém rytmu. Znělo to jako pravidelné kapičky padající z nedovřeného kohoutku na dno dřezu, ačkoli toto byly klouby Frederika, který Eleanor prosebně ťukal do dvěří. Trvalo to snad věčnost, než otevřela, v realitě to byly pouhé sekundy. Věděla, kdo za těmi dvěřmi stojí. Věděla, co po ní bude chtít. Věděla, že by…