Žádný sníh, sluníčko za mraky, člověku se nechce z útulně vytopeného bytu. Ještě že v práci začínám až v devět. A tak sedím v klidu u stolu a pozoruju Terezku, která se chystá do školy. "Kdy se dnes vrátíš?" ptám se. "Máme na dnešek přesunutou jednu přednášku z minulého týdne." povzdechne si moje láska a políbí mne letmo na ústa. "Takže dnes přijdu později." "To je škoda..." vstanu a obejmu ji…