Cukr a bič
Seděla jsem v křesle s nohou pohodlně přehozenou přes nohu a podrobně si ji prohlížela. Tentokrát jsem si příliš nevšímala jejích antracitově černých vlasů ani velkých hnědých očí, které mě s obavou i nadějí propalovaly. Sledovala jsem křivky jejího těla. Dávala jsem si načas, abych ji důkladně prozkoumala. Sjížděla jsem ji od uší na hlavě až po prsty nohou. Brada a krk, krk a ramena, ramena a…
