Bdím. Otáčím se na druhý bok. Skrz zavřená víčka mi pronikne světlo. Je den. Brzké ráno. Skoro letní. Filtr očních víček stále víc slábne a já se probouzím. Otáčím se na druhý bok. Abych viděl Tebe. Spíš. A jako každé ráno i dnes mě pohled na Tvůj spící obličej bere…

Orlím zrakem sleduje jak kladu do formy pinzetou drobné luční kvítí kolem vlčího máku než to celé zas a opět zaliju pryskyřicí. Chvíle umění. Jednou se mi to povede bez nechtěného kazu v podobě bublinek nebo prasknutí. " Krása je pomíjivá a rychle uvadá. Nač se jí…