Povidka 1

Kraj byl pokryt cáry mlhy, v nichž již probleskovaly paprsky ranního slunce a na nádvoří kamenného hradu udílel urozený pán Havel z Rachteburga poslední pokynu svému služebníku Janovi z Ujezdce. Sám seděl na koni a v doprovodu čtyř ozbrojenců z hradní posádky se chystal na cestu do hlavního města království, kde měl nějaká důležitá jednání.

„… Dohlédni také trochu na Marii, aby se nenudila. Pokud to v Praze půjde dobře, pošlu list a přijedete za mnou. Věřím Ti… buď sbohem,“ pokynul Janovi a pětice jezdců projela branou, která se za nimi zase uzavřela.

Jan se otočil na patě a s úsměvem zamířil do paláce. Teď tu je pánem on.

***

Urozený pan Havel z Rachtenburga, český velmož s erbem bílé lilie v červeném poli, byl čtyřiatřicetiletý urostlý muž a pravý rytíř. Vždy jednal zpříma, dařilo se mu rozhojnit a upevnit zděděný majetek a získat i srdce mladé a krásné Marie z Vízmburka a pojmout ji za manželku.

I když se původně jednalo o dohodnutý sňatek s jejím otcem, Tasem z Vízmburka, když se budoucí manželé poprvé spatřili, oběma se rozbušilo srdce vzrušením. Marie byla dvacetiletá dívka, doposud vychovávaná v klášteře, kde se jí dostalo vzdělání, na ženu až nevídaného. Byla to dívka čistá, panna, neznalá tělesných požitků. Urostlý rytíř mužného zjevu a vybraného chování ji skoro jako by omámil, že jeho žádost o ruku přijala. Ke spokojenosti otce, pochopitelně. S Havlem se dohodl i na velikosti věna a svatbě tedy již nic nebránilo.

Když novomanželé měli v noci sňatek konzumovat v loži, Marie byla trochu vyplašená. Vše však bylo snazší, než si představovala.

Když Havel vstoupil do komnaty, zalité měsíčním jasem, spatřil na loži schoulené tělo ženy. Svlékl se do naha a přilehl k ní. Marie byla taktéž nahá, což ho potěšilo. Pomalu se k němu otočila a pak mu vklouzla do náruče a splynuli ve vášnivém líbání.

Havel se potěšil plností jejích prsou, rukou jí projel i houštinou klína a poté se na ní převalil. Marie pozvolna roztáhla nohy.

„Buď něžný, drahý,“ řekla tiše.

Havel do ní zkušeně vnikl a silně přirazil.

„Ohhh… áááhhhh,“ vykřikla, když překonal její nevinnost a začal dál přirážet již volněji.

Tvrdý ocas v ní rytmicky jezdil, muž se mazlivě zaobíral jejími prsy a Marie poprvé vnímala pocit rozkoše z manželského styku, v klášteře považovaný za hříšný a nehodný urozené ženy. Slast je nástrojem ďábla a úkolem ženy je rychle dát muži potomka a žít poté cudně a v modlitbách.

Muž si též užíval slast z úzké nedotčené pochvy a když zrychlil přírazy, Marie sténala a zalita doposud nepoznanou rozkoší, stahovala pochvu, a pak proud semene jí zalil útroby.

„Ghmm… fmmm… jooo,“ hekal muž v extázi a stále přirážel do těla své krásné novomanželky, dokud mu ocas nezvadl.

Pak zůstali ležet vede sebe, stuleni do náruče. Marie byla šťastna a věděla, že ráda vždy manžela uvítá ve svém loži a co nejdřív mu dá syna a určitě ještě další děti…

Havel byl také spokojený a třebaže mu ložem prošlo už mnoho žen, vznešených i prostých, z přitisknutého nahého těla své mladé ženy mu přišla druhá erekce rychleji než čekal.

Pak zašeptal něco do ucha Marie, která jen vykulila oči překvapením, ale pak uposlechla a obkročmo na něj usedla. Nadzvedla se tak, aby ztopořený ocas jí vnikl mezi pysky a pak pomalu dosedala.

„Oooh… úúúh… pooomaaaluuuu,“ Marie vzdychala, když ho měla v sobě až po kořen. Muž s uspokojením vnímal vlhkost a sevření poševních stěn. Když dívka začala odsedávat, ocas z ní vyjížděl mokrý a pokrytý slizem jejích šťáv, aby zase s mlasknutím v ní zmizel.

„Ah… ah… dobrý božeeeee,“ sténala a vzdychala nad slastí z maximálního tření a hloubky proniku až na dno pochvy. Podvědomě začala zrychlovat a cítila, jak v ní ocas mohutní, škube sebou a pak do ní explodoval výron semene. Marie se vzepjala a stahy z něj vysála celou dávku, kterou ji obdařil. Pak na muže padla a v objetí se líbali, zatímco z pochvy z ní vyjel ocas, následován čůrkem semene a šťáv.

***

Jan z Újezdce byl dvacetiletý mladý rytíř, který svou službou u Havla z Rachteburga zastával funkci panoše. Pasován na rytíře byl teprve nedávno, a tak byl všemi nadále nazýván panošem, aniž by mu to vadilo. Svého pána ctil a byl mu věrný, a proto mu Havel nabídl, že u něj může sloužit dál, pokud má zájem a Jan zájem měl. Jednak se neměl kam vracet, u nich v rodině vše zdědil starší bratr a jednak se mu služba líbila. Než se pan Havel oženil, obráželi spolu šenky a dobývali klíny děveček, sklepnic i urozených mladých šlechtičen a holedbali se a trumfovali svými výkony. Nyní už na to zbyl sám, ale to mu nevadilo. Urozená paní Marie z Vízmburka byla stejně stará a chovala se k němu laskavě a přívětivě. Jan uznával své poddané postavení, ale občas s ním v soukromí hovořila jako rovný s rovným, pokud potřebovala s něčím poradit. Urozený pan Havel k němu měl také bližší vztah, než by měl k panošovi mít a Marie to převzala.

***

Po odjezdu pana Havla se pánem na hradě stala jeho urozená manželka Marie a vykonavatelem její vůle pak panoš Jan. V podstatě zde ale vládl jen on. Marii chod hradu moc nezajímal a starala se především o řízení kuchyně a věci, jimž rozuměla.

Sotva pan Havel odjel, Jan vyběhl schody k její komnatě a zlehka zaklepal.

„Ano?“ ozvalo se po chvíli.
„Smím vám přinést jídlo nebo přijdete do sálu… služebníci již jsou najedeni.“
„Přines mi to sem,“ zazněla odpověď a Jan otevřel dveře, protože tác s jídlem měl už připravený.

Marie seděla na lůžku jen v lehké plátěné košili na spaní. Vypadala půvabně, ale hned hněvivě vykřikla.

„Okamžitě se otoč! Nejsem ustrojena a nečekala jsem, že hned vejdeš! Jsi nenapravitelný hříšník, ale odpouštím ti,“ poslední slova již zněla vlídně.

Jan poslušně stál zády k ní a poslouchal šustivé zvuky, jak se oblékala a když špitla „můžeš“, seděla už u stolu a začala jíst.

„Urozený pan Havel mě poprosil, abych se postaral o vaši zábavu,“ podotkl pokorně Jan a Marie tázavě zvedla obočí.

„A to tu budeš dělat kejkle, či co? Já si snad určím co chci. V Lichtenberku je jarmark, pojedeme tam.“
„Jak si přejete, má paní. Mám dát zapřáhnout vůz?“ Jan protáhl nenápadně oči v sloup, protože nákupy bytostně nesnášel.
„Ne. Pojedeme na koni. Jen ty a já. Takový malý výlet, ne nákupy. Co náhodně koupím, vejde se určitě do sedlové brašny.“

A tak ještě předtím, než slunce vystoupalo vysoko na oblohu, jela dvojice jezdců širokou cestou ku městu.

***

Jarmareční mumraj je příliš neoslnil. Marie koupila jen nějaké cetky, jinak nenašla nic zajímavého. Jan oceňoval zase půvaby měšťanek a jejich dcer, ale také nebyl příliš nadšen. Jeho paní zde rozhodně byla tou nejhezčí.

„Jedeme domů,“ zavelela odpoledne Marie a oba usoudili, že se najedí až v šenku za městem, kde to vyjde mnohem levněji.

Šenk „Tlustá jitrnice“ se vyznačoval korpulentní šenkýřkou, která asi byla tou tlustou jitrnicí, jak trefně poznamenal Jan, stejně tlustým šenkýřem, dobrou kuchyní a pěknou sklepnicí, při jejímž spatření Jan velmi pookřál a na dívku vysílal usměvavé pohledy. Zato Marie v dívce neviděla půvaby, které muže tak uchvacovaly, ale nakonec se spokojila s jídlem, neboť měla už velký hlad. Žízeň zalévala vínem, které jí však stouplo tak do hlavy, že Jan nakonec nahoře objednal jizbu, že tam přenocují.

Marie si lehla, Jan se usadil venku přede dveře na stráž s mečem na kolenou a lehce dřímal.

Byla už noc, když se ho někdo lehce dotkl. Okamžitě vyskočil a spatřil sklepnici Dorotu se svící a prstem na ústech.

„Pojď ke mně,“ zašeptala.
„Musím hlídat svou paní,“ odvětil Jan, ale Dorota se usmála.
„Tu nikdo neukradne a ona spí jako pařez, víš, co toho vypila?“

Jan už nic nenamítal a nechal se odvést do komory, kde se na něj dívka skoro vrhla.

„Tys jediný slušný rytíř, který se mě při obsluhování ani nedotkl a přitom jsi tak mužný, tak krásný … pomiluj mě.“

„Nejsem zvyklý sahat na cizí ženy. Jsem rytíř,“ řekl Jan a rukou sáhl dívce na vnady, když se mu sama nabídla.
„Znám rytíře, kteří nejsou tak ctnostní, ale s těma já nejdu, rozumíš. Vybírám si a ty se mi líbíš,“ štěbetala Dorota a s potěšením pozorovala, jak se mu v klíně něco zvedá. Sáhla tam a nahmatala tvrdý ocas. Poté již se oba úplně svlékli, Dorota roztáhla nohy a Jan na ni nalehl.

Pronikl do ní bez obtíží a hned rozjel rytmické přírazy. Dívka slastně vzdychala, zasypávala ho polibky a radostně vnímala, jak se věnuje jejím pevným prsům a vůbec si ji bere sice zkušeně a rázně, ale i něžně.

Přírazy začaly zrychlovat, Dorota ho pevně objala, tlačila na sebe a se slastným hekáním cítila, jak do ní proudí horké semeno a vzápětí vyvrcholila i ona, což se jí již dlouho nestalo. Jana nepropustila z komůrky, dokud ji nepomiloval ještě jednou. Tentokrát si ji vzal nezvykle zezadu a přivodil ji takové záplavy a vlny rozkoše, že byla jak hadrová panenka a on ji stále mrdal a mrdal … a ještě dlouho, než ji vyplnil svou druhou dávkou. Ležela už zcela bez vlády a jen zpovzdálí slyšela klapnutí dveří, jak odešel.

***

Druhého dne pokračovali v cestě. Marie si nic nepamatovala a Jan se o dostaveníčku se sklepnicí pochopitelně nešířil.

Na hradě se nic zaznamenáníhodného nestalo, zato Marie Jana překvapila a potěšila večer, kdy uspořádala malou hostinu na oslavu jeho narozenin. Večeře se mohl zúčastnit kdokoliv, koho si z osazenstva hradu pozval, ale Jan s díky odmítl a špitl, že by se rád radoval jen z přítomnosti své paní.

Marie se zarděla, ale kývla, že tedy s Janem stráví večer, kdy spolu budou mluvit neformálně, ne jako paní a služebník.

A tak spolu seděli, pili víno a Marii zajímal celý Janův rodokmen a to i ono z jeho rodiny. Když už je víno více zmohlo, začaly se jí v hlavě rozvíjet jiné myšlenky. Napadlo ji totiž, že jelikož stále neobtěžkala, zda je chyba v ní nebo v manželovi. Jan byl urostlý mladý muž, rytíř a věrný služebník a kdyby to s ním… jednou a dost… zkusila a obtěžkala, dítě bude manžela a dědic bude zajištěn. Pokud ne, chyba je v ní a s tím se nedá nic dělat a manžel ji zapudí.

„Jsem unavena, doprovodíš mě do komnaty?“ zvedla se najednou, vědoma, že se nesmí opít úplně.

Jan jí galantně nastavil rámě a přede dveřmi ložnice ho zaskočila otázkou, zda ještě může na chvíli vejít dál.

Jan se skoro zajíkl. Ne, že by v její komnatě nikdy nebyl, ale ne v noci. Co kdyby je někdo viděl? Přesto vstoupil a Marie dveře zajistila závorou.

„To, co chci, musí zůstat zahaleno závojem tajemství. Rozhodla jsem se ti oddat, za tvé věrné služby. Bude to jen jedinkrát a nic se tím nezmění, to si pamatuj.“
„Ale paní. Ctím vás a miluji, ale vaše tělo přece nemohu si vzít,“ poklekl jí Jan k nohám a sklonil hlavu.
„Je to má vůle a dle nařízení mého vznešeného manžela mi máš splnit každé přání,“ pronesla Marie a tělo se jí chvělo nadržeností a chtíčem.

Náhle, nevěděla ani jak, se ocitla zády na lůžku, Jan na ní a chvatně jí vnikal pod šaty.

„Počkej… svléknem se… prosím,“ bránila se prudkému útoku.

Nazí byli ve vteřině a Jan si naplno vzal její tělo a laskal její půvaby.

Bradavky prsou se jí vztyčily a ztvrdly, sotva se jich dotkl rty, pak se dlouze a vášnivě líbali, což Marie ocenila, že to umí lépe než manžel a pak už se na ni převalil, aby do ní vnikl tvrdým ocasem.

Marie však chtěla něco víc. Vyrůstala sice v klášteře, ale i jeptišky jsou ženy a potřebují vybouřit chtíč, a proto se naučila něco, co jí dělalo velmi, velmi dobře.

„Polaskej mě dole jazykem, prosím,“ špitla mu do ucha a Jan ztuhl překvapením.

Tohle nikdy po něm žádná žena nechtěla a ani on to nedělal. Přesto se svezl obličejem k jejímu klínu, kde v hustém ochlupení se rozevírala studna rozkoše se stružkami šťáv po okrajích. Vysunul jazyk a opatrně se dotknul vystupujících závojíčků mezi pysky. Jen letmý dotek vyvolal u Marie hlasité vzdechnutí, a tak se jazykem vnořil hlouběji.

„Áááách… oooohhh,“ vykřikla a zachvěla se slastí.

Jan hltavě vylizoval a jezdil jazykem po rozevřené štěrbině, která dál uvolňovala potoky šťáv a Marie se blížila ke svému vyvrcholení. Dotyk na klitorisu, výrůstku tvaru malé fazolky, aniž Jan tušil, co to je, byl spínačem orgasmu a Marie to hlasitě dávala najevo.

„Ach… ah… ááááh… dobrý božeeee!“ tělo se vypjalo dopředu, pak strnulo v křeči, aby uvolněně padlo zpět do lůžka.

Jan na nic nečekal, posunul se nad ní a vnikl do ní až po kořen. Pronik byl hladký a ocas mu hned obemklo vlhko, teplo a sevření poševních stěn. Ihned rozjel přírazy a mnul a hnětl jí pevná plná prsa. Marie vzdychala, sténala plna slasti a rozkoše z předchozího a nyní blížícího se druhého vrcholu.

Jan už také zrychlil přírazy, vzepřel se na pažích a užíval si milování se svou paní. Strojové pohyby mu krásně masírovaly ocas, že stačilo ještě pár prudkých přírazů a pak už do ní nezadržitelně stříkal husté semeno v několika trhavých dávkách.

Marie se svíjela v křeči orgasmu a pochva vše nasávala do dělohy. Ze zvláštního vnitřního pocitu, který se jí po vydýchání dostavil, Marie usoudila, že právě obtěžkala. Pak už samou únavou klížila oči a aniž vyhnala Jana z lůžka, v jeho objetí usnula.

***

Zdál se jí přenádherný sen. Kdosi neznámý ji něžně hladil a laskal na citlivých a vzrušivých místech, a pak jí tvrdým údem přinášel v klíně neskutečné rozkoše.

Slastně se probouzela, chtěla se protáhnout, jenže to nešlo. Zjistila, že leží na boku, sevřená Janovým tělem, který do ní pomalými pohyby vnikal sem a tam. Bylo to tak pomalé, a tak něžné, že ji to neprobudilo, ale zdálo se jí to jako sen. Její prsa držel Jan v dlaních a jemnými pohyby je masíroval a hladil. Bylo to opravdu nádherné probuzení. Marie si vzpomněla na svoje předsevzetí, jen jednou a dost, jenže tomuhle se nešlo bránit.

„Co… to… děláš?“ dala mu najevo svou nadřazenost i to, že je již probuzená.
„Dělám vám jen dobře, má paní,“ zašeptal Jan, ženu si nyní porovnal na břicho a než se Marie vzpamatovala, vnikl do ní zezadu tak, jak to dělají zvířata! Pronik z nového směru jí vyvolal záblesk tisíců světel před očima a hlasitý výkřik uvolněné rozkoše. Ocas jí rytmicky projížděl mokrou pochvou, která se mu ochotně rozevírala a zase stahovala a slastné okamžiky vzájemného tření přenášela do celého těla. Teď už ji Jan projížděl rychle a prudce a za okamžik do ní explodoval ranní dávkou. Marie vyvrcholila taktéž a semeno se z ní valilo ven jako rozvodněná řeka. Setřela ho cárem látky ze své noční košile, kterou vůbec nepoužila.

„Už… už… jdi a dones jídlo a … vůbec… běž něco dělat,“ vyskočila Marie z postele, nesvá z takové situace, kterou si ovšem sama přivodila a která ji teď znervózňovala. Paní a její služebník… kdo to kdy viděl? Manžel by je právem oba zabil…

Jan se poslušně vytratil a měl štěstí, že jeho celonoční pobyt u své paní zůstal nepovšimnut. Tím se uklidnila i Marie a později si spolu vyjeli na malý okružní služební výlet na koních po panství.

***

Rychtáři v jednotlivých obcích se jim klaněli, snášeli kde co na uctění vzácné návštěvy a ujišťovali urozenou paní Marii o své oddanosti. Ta byla vesměs spokojena, rozdala vesničanům pár dukátů a pokračovalo se dál.

Projížděli zrovna řídkým lesem, kde si Marie potřebovala odskočit. Zrudlá studem se hnala do lesa, zatímco Jan sesedl a držel koně. Les byl tichý, nikde ani živáčka a zem byla porostlá zeleným mechem, což přímo svádělo k tělesnému…

„No co myslíš?“ ozvalo se za ním.

Marie již byla hotova a mohli tak pokračovat v cestě.

„Na vás, má paní,“ odvětil Jan a pevně ji sevřel do náruče a políbil.

Marie byla zaskočena, protože tohle bylo opovážlivé, jenže vzpomněla si hned na slast v noci a ráno a rozum ji opustil. Poddala se polibku a pak se svezli na zem do měkkého mechu.

***

Drvoštěp Utrejch kráčel tiše měkkým mechem a zkušeně si prohlížel a tipoval stromy vhodné pro kácení. Náhle spatřil mezi stromy u lesní pěšiny dva koně a nikde žádného jezdce. To bylo podezřelé. Přikrčil se, chvíli je pozoroval a pak se pomalu, po přískocích, přibližoval. Nikde se nic nepohnulo, jen jakési vzdechy vycházely ze země stranou od koní. Utrejch nebyl dnešní, aby nepochopil, že si tam někdo dal dostaveníčko a protože byl zvědavý, vyhoupl se na větev nejbližšího stromu, protože z nadhledu už je odtud hezky uvidí.

***

„Anooo… anoo… ještě… oooh,“ Marie pobízela Jana k hlubším přírazům a doširoka rozevírala nohy od sebe.

Ten ji mrdal přímo ďábelským tempem a ocas mu mlaskavě projížděl mokrou, vzrušenou pochvou. Oba milenci se spokojili jen se zásunem, kdy Marie si vyhrnula šaty a Jan si jen odepnul pás s mečem a spustil nohavice ke kolenům.

„Oh… oh… ooooáááhh,“ vyjekla Marie a ve vrcholu mu začala stahy masírovat ocas. Jan ji vzápětí naplnil semenem po okraj a dál přirážel, dokud mu ocas nezměknul. Ještě zůstali v objetí, když vtom je vyděsil praskot větví a zděšený výkřik.

To drvoštěp Utrejch si na stromě vzrušeně honil péro a při výstřiku se nějak zapomněl držet a zřítil se do hlubiny. Naštěstí to přežil, jen si pořádně narazil záda.

Ale to už tam jezdci nebyli. Vyplašeni z prozrazení, vsedli do sedel a tryskem odjeli. Měli štěstí. Prostý drvoštěp, žijící v lese, urozenou hradní paní ani jejího služebníka stejně neznal.

***

Nad hradem se rozhostila noc a Jan byl opět v komnatě své paní. Vlastně tam neměl co dělat, nebyl paní ani zván. Přesto tam přišel a Marie byla opět zcela v osidlech jeho ocasu.

„Má paní, co kdybyste, tak jako já vás, i vy mě dole obdařila ústy?“ zeptal se jí poté, co se do ní vystříkal v prvním milování a nabíral sílu na pokračování.

Marie vydýchávala orgasmus a zprvu nechápala, co žádá. Pak pohlédla na svěšený ocas, na své, doširoka roztažené, nohy a do tváře Jana a zarděla se. Trochu se styděla, že mu dole odkrývá, co má zůstat mužskému zraku skryto, ale když je to tak příjemné… Třeba je to slastné i pro muže. Jenže vzít to do úst?

„Zkusím to,“ špitla a pomalu se mu přemístila ke klínu, ocas vzala jemně do ruky a přetáhla předkožku. Objevil se žalud se zbytky semene a jejích šťáv. Vysunula jazyk a opatrně ho olízla. Nechutnalo to zle, trochu slaně, ale nevadilo jí to. Olízla ho trochu víc.

„Vsuňte si ho do pusy a pozor na zuby,“ naváděl ji Jan, kterému to dělalo dobře.

Marie tedy úd zasunula mezi rty, začala ho cucat a cítila, jak jí v ústech tuhne a mohutní.

„Ugmmm… fhmmm… uuuh… to nejde,“ vyplivla ho, když už se skoro jeho plností začala dávit.
„Olizuj ho, cucej… oooh… ještě… anoooo… saj ho… to… je… onooo,“ vzdychal Jan blaženě nad neuvěřitelně nádherným, dosud nepoznaným pocitem, kdy ocas pulzoval v ústech krásné paní.

Marie ho opravdu snaživě sála a hlavou jezdila po tvrdém ocasu a pouštěla si ho do krku jen tak hluboko, aby se jí nezvedl žaludek. Neshledávala v sání a cucání nějaké vlastní potěšení, ale brala to jako revanš za laskání její mušličky. Náhle ocas v její puse zmohutněl a začal se cukat, v tu chvíli jí Jan držel hlavu, že ho nemohla vyplivnout a pak už se jí do úst vyřinulo lepkavé sperma. Hned začala polykat, aby se neudusila a ocas trhavě vypouštěl nové a nové dávky, jako by už kdovíjak dlouho nestříkal.

„Kde se to v něm bere?“ neměla čas přemýšlet a usilovně hltala mazlavou hořkoslanou hmotu.
„Oáách… joooo… uuuuh,“ funěl Jan opojeně a konečně jí pustil hlavu ze sevření.

Marie se konečně nadechla vzduchu. V ústech měla divnou pachuť, a tak mátožně vstala a napila se vína přímo ze džbánku.

„Tohle už nikdy nedělej! V loži nesnesu násilí,“ hodila na Jana skoro vražedný pohled a ukázala na dveře komnaty.

Jan pochopil, oblékl se a s pokornou omluvou svou paní opustil jak spráskaný pes. Marie chuť semene zaháněla ještě dlouho a umiňovala si, že úd už nikdy nikomu sát nebude a svému manželovi se o svém umění nebude ani zmiňovat, protože určitě by to hned chtěl také zkusit a manželovi se neodmlouvá.

***

Dalšího dne přijel z Prahy posel s listem od urozeného pana Havla z Rachtenburga.

Marie číst uměla, a tak v klidu své komnaty z listu vyzvěděla, že manžel si vymohl slyšení u jeho Královské milosti, ale doposud k němu nedošlo, neboť král nyní odpočívá na hradě Křivoklátě, kde se oddává lovu a zábavě. O co jde, se nemusela Marie ani domýšlet a jen se opovržlivě ušklíbla. Pan Havel tedy tráví čas v Praze s dalšími urozenými čekateli na slyšení a Marii posílá mnoho pozdravů, s tím, že je zbytečné za ním jezdit, neboť, když není král přítomen, je tam v podstatě nuda.

Marie dočetla a pohodila list na zem. Tak on se v Praze nudí? To určitě! Možná vymetá šenky a plení klíny sklepnic a nevěstek, jako to ostatně určitě dělal, než se poznali. A ona si tu má hrát na slaměnou vdovu? Užije si zábavu po svém. Pak si uvědomila, že si ji vlastně už užívá s panošem a je zázrak, že se to ještě nerozneslo mezi služebnictvem. Pokud chce v milostných záletech pokračovat, a to chce, musí na to jinak…

***

Sténání a vzdychání se v temné chodbě hlasitě rozléhalo.

„Ah… ah… ah… bože… smiluj se… nad… oooh… hříšnicí,“ sténala a úpěla žena pod tvrdým ocasem zaraženým v zadku. Byla ohnutá o dřevěný sud, suknici vykasanou na záda a zezadu do ní mocnými přírazy vnikal muž se staženými nohavicemi.

Ve svitu loučí bylo poznat, že jde o panoše Jana a Markétu, manželku purkrabího Dobeše z Hodeše.

To bylo tak. Poté, co byl Jan odvržen z lože své paní, chuť souložit v něm neutuchala, ba právě naopak. Ze své nadřazené pozice správce hradu, ač oficiálně jím byla urozená paní Marie a purkrabí Dobeš z Hodeše, se ochomýtal kolem Markéty, purkrabího manželky a zkoušel to na ní.

Markéta byla starší, již pětačtyřicetiletá žena, ale jelikož neměla děti, postavu měla zachovalou a i obličej jí zatím nebrázdily vrásky. Nebyla udřená léty jako jiní poddaní.

Narážky a pokusy panoše Jana o sblížení odbývala slušně, ale rázně. Ne, že by ji neimponovalo, že je o ní, jako o ženu ještě zájem, ale neměla na podobné myšlenky čas ani chuť. Nadržený Jan si však uměl poradit a poslal ji do sklepa pro víno k tabuli urozené paní Marie.

Poté šel za ní, potichu se k ní zezadu přikradl a pak už to šlo ráz naráz. Ohnutí břichem o sud, vykasání suknice, uvolnění ocasu a zaražení do klína ženy.

Pronik ocasu staženým klínem se neobešel bez bolestných stenů, ale pak Markéta rezignovala, snažila se uvolnit a dlouho nemilované tělo konečně zaplavily příjemnější pocity. Jenže náhle z ní ocas vyjel a pak se prudkým pronikem dostal do jejího zadního otvoru! Tohle nikdy nedělala, bylo to hříšné a zvířecí!

Jan ji strojově prudce mrdal a slastně úpěl nad silným sevřením a masáží ocasu.

„Jo… jooooo… tu… máš,“ vydechl a plnil jí střeva přídělem semene, které doposud končilo v lůně jeho paní. Markéta byla ráda, že to má za sebou, urovnala si suknici, doplnila víno a opustila sklep. Jan spokojeně usedl na lavici a nalil si víno do, na zemi se povalující, otlučené číše.

***

Marie o dva dny později dala Janovi najevo, že ho vzala na milost a odjeli na tvrz Tantedorf, kde žila hluchá a skoro slepá teta jejího urozeného manžela Havla. Dělali jí společnost, že stařena celá obživla a v noci se milenci oddávali nespoutanému milování.

„Až… se… manžel… vrátí… oooh… bude… vše… jako… dřív… ooh,“ ujišťovala Marie sebe a Jana i ve chvílích soustředěného mrdání, kdy jí přírazy plenil překrvenou pochvu, aby z ní pak vyjel, čuráka jí zasunul mezi rty a stříkal a stříkal a Marie polykala a polykala.

Ano, prováděli spolu všechno, co znali, nebo vynalézavým způsobem objevili a Marie vzala na milost i kouření a polykání semene, aniž by jí přitom musel držet hlavu. Dokonce i šoustání do zadku se jí docela zalíbilo a Jan zjistil, že když ona mu při mrdání strká do zadku prst, je to zase příjemné jemu.

***

Když se urozený pan Havel z Rachtenburga vrátil z Prahy domů, zvěstovala mu zářící Marie, že je v očekávání potomka.

Šťastný muž pak ženu zahrnoval láskyplnou péčí a v ústraní děkoval Janovi, že se o Marii tak hezky staral a předal mu plný měšec zlatých dukátů…