Jak jsem byla nevěrná.

13.8.2020 Autor: MikiElla 20 komentárov

Říká se, že by se člověk neměl otáčet do minulosti a vzpomínat. Příliš velkým množstvím vzpomínek se zarazíme na místě a stárneme. Touha myslet dopředu, tedy do budoucnosti, je takový základ stálého mládí. Stejné je to i v sexuálním životě. Pakliže si dva lidé zvyknou, že ona mu rozepne kalhoty, on jí vrazí penis do pusy a po orální pětiminutovce se zmůžou na jednu psí polohu zakončenou misionářem, tak jejich vztah brzy zestárne. Později si ona či on najde dalšího partnera na sex. Odvážní si to připustí brzy a rozejdou se. Druzí schovají svůj strach ze samoty do hereckých etud v nenaplněném životě s někým, kdo už je vlastně nebere. Místo, aby si partneři řekli, že se nepřitahují a musí oba hledat něco nového, tak si každá polovina páru píše tajně na seznamkách s jinými a masturbují v koupelně u mobilů. Vyjdou z koupelny, ze světa snů, do ložnice reality, kde čeká její starej nebo jeho stará. Musí hrát znova etudu, že je tohle soužití stále baví.

Život, hlavně ten sexuální, je jako profese praktického lékaře. Celoživotní cyklus ve vzdělávání, který jak se zastaví, tak vyschne ženě vagína a z mužova tvrdého péra se stane slimák za poklopcem. Moje vzdělávací centrum je kamarádka Petra. Zkušenější Petra má nekonečné nápady a historky o mužích. Co, kde, jak a s kým. Projde-li muž kolem této znalkyně Adamových následníků, dostane se do zorného pole jejího chtíčového softwaru. Tento program si stáhla na počátku trestní odpovědnosti, tedy věku patnácti let, kdy podle svých slov ''se stala konečně kurva ženskou.'' Mými slovy se zbavila titulu panny.
Hodnotící program začíná základním tříděním. Líbí nebo nelíbí. Level dva je zaměřen na hlas a gesta, která prosejí muže na dvě družstva. Družstvo 'A' je genetickým nositelem dědičné linie takzvaných Lovců. Čili mužů, kteří mají omezenou mozkovou kapacitu, postačující pro ukojení základních potřeb. Jsou to: práce, potrava a především sex. Tvoří majoritu lidí mající penis.
Druhé družstvo 'B' je na první pohled hůře rozpoznatelné od Áček, ale prozradí je gesta, záliby, oblečení, někdy také zaměstnání. Mají složitější myšlení a jsou komplikovanější. Béčkové družstvo by ráda Petra dostala občas k ukojení své kundy do postele, ale hráči tohoto mančaftu patří v drtivé většině pod křídla Sparty. Zřídkakdy se Petře poštěstilo, že s někým takovým měla koitus, ale homosexualitu ani její zajetá pochva z Béček prostě nevyžene.
Level tři je rychlejší než airbagy v autech. Vystřeluje její prsa výše, aby zaujala mužský zájem. Překročím dalších dvacet úrovní, dostanu se do Grand finále, v němž Petra hodnotí, jestli se ten upocený chlap ještě někdy podívá do její nenasytné Pí. V devadesáti procentech je úmrtnost trubců jistá. Královna se na ně ani nepodívá. Neexistují. Desetinu úlovků si Petra eviduje ve sbírce vojáčků na hraní. Hraje si s jejich penisy a často i city.
Petra loví sexuální zážitky, kde se dá. Jednou se domluvila s ženatým chlapem a jeho kamarádem. Prožívali trojku, která se jí zamlouvala. Oba muži s ní nakládali jako s lehkou děvou. Žádné dlouhé kecy ani mazlení. Prostě ptáka do držky, kundy a občas dvojitý zásah, kdy musela její frnda pojmout oba naráz. Tito dva pánové letěli na dovolenou do Turecka i se svými ženami. Dva spřátelené manželské páry a společná dovolená. Naprosto normální věc. Avšak tato dvě prasata zaplatila Petře stejný hotel a termín. Tudíž přes den se pánové vyvalovali s manželkami na turecké riviéře a večer si užívali poddajnou čubinu. Adrenalin, že je manželky načapají byl prý super. Petra mi vyprávěla, že s jednou manželkou milence si dokonce potykala.

Když jsem byla s Petrou v gymu (fitko), bavily jsme se o mém přítelovi. Potřebovala jsem, aby mi Péťa poradila novou taktiku. Ne, že bych byla nespokojená. Jen mě mírně děsilo, že náš sex s Jonášem je jako pravidelná linka Pendolína z Prahy do Brna. Stále stejný program. Jeho libido mi vyhovovalo, ale přeci jen bych chtěla i sama být inovativní. Pokaždé to byl on, kdo začínal. Vždy mi projel vlasy, stiskl krk a díval se mi chladně do očí. Mnul prsty po mém krku. Dívala jsem se do tváře hráče pokeru a nevěděla, co si mám myslet. Jsem mu volná? Nebo mě za okamžik udusí pérem a hodí do Orlíku? Ta nejistota mě na něm vždy fascinovala. Po deseti vteřinách pohledu z očí do očí jsem zaslechla sponu pásku a zip kalhot. Pod tlakem jeho paže jsem klesla na kolena a pojala do úst žalud. Mazlení s jeho žaludem jsem si zamilovala rychle. Sice na sex jsou lepší obřezaná péra, ale to Jonášovo mi prostě chutnalo. Tradiční obalení falusu mými hustými slinami naznačovalo přesun do další fáze.
Tím bylo Jonášovo ochutnávání mé vagíny. Nejvíc asi je, když mi vousatý muž začne dělat potěšení v klíně pusou. Šimrá to a je to bezva. Když jeho rty objímají klitoris, jsem celá blažená. Moje tělo se prohýbá jako luk. Dychtící Jonáš vylizuje vagínu a funí u toho. Miluji reprízy našeho sexu. Ale co když je špatně, že to je stále stejné?
Petru iritovala moje stálost. Tvrdila, že když mají v genech polygamii chlapi, proč se my máme spokojit jen s jedním partnerem? Kde je napsané, že mu musíme porodit potomka, tloustnout a s postupujícím věkem se má stát z naší pochvy jen tranzitní bod, kterým protéká moč z měchýře ven z těla?
„Míšo, možná, že Jonáše teď miluješ, ale co bude za deset nebo více let? Budeš to pořád ty, co ho ráno probudí? Nebo tě vystřídá ranní kafe a politické novinky při snídaní, co ho bude nejvíc rozrušovat po probuzení? Bejt na tvym místě, rozhlížela bych se a hodnotila. Je to stejný, jako bys celej život lízala jen jeden druh zmrzky. Čokoládová je fajn, ale taky mají vanilkovou, jahodovou, pistáciovou a tisíce dalších. Až ochutnáš, můžeš uznat, že ti Jonáš chutná a dostačuje ti,“ řekla mi Petra, když právě docvičila a otírala si upocené čelo do potítka.
„To se mám jako kurvit?“
„Proč tomu dávat nějaký názvy? Stačí se jen rozhlížet a myslet. Podívej se kolem nás. Támhle ten zrzek, jak asi píchá? Nebo tamhle ten ramenatej plešoun, je u toho hlučnej? Proč bys nemohla srovnávat?“
Představa, že bych byla nevěrná se mi nelíbila. Donucená rozhlížet jsem se tedy podívala po gymu, kde cvičilo docela dost lidí. Ženy ve skupinách s kamarádkami nebo s trenéry. Pánové až na výjimky byli sami. Rozhled po okolních samcích mě nějak zvlášť nebral. Pak se ale stalo něco, co jsem nečekala.
Když se Petra vypovídala, tak jsem uviděla u zrcadla s činkami chlapa. Chlapa XY. Měl krátké hnědé vlasy. Tak týdenní vousy a tělo vymodelované sportem. To tělo jako by někdo dělal s úmyslem, aby každá žena z něj tekla touhou. Můj přítel není nijak vyrýsovaný. Ani vlastně nevím, jestli jsem ho viděla kromě sexu při nějakém rychlejším pohybu. Objekt u činek se mnou dělal divy. Mít tlakoměr na paži, hlásal by zvyšující se tlak.
„Miki, co je? Čumíš jako kopnutá vod koně, sím tě.“
„Podívej se na toho u zrcadla s činkami,“ řekla jsem Petře a polka slinu. Dostala jsem na něj chuť jako na vánoční cukroví upečené na Mikuláše, které musí vydržet aspoň do Božího hodu a nesmím se na něj hned vrhnout.
Petra si ho změřila pohledem: „No, nevypadá vůbec špatně. Jdi za ním!“
„Co? Proč? Co bych mu říkala?! Mám Jonáše!“
„Kde ho máš? Vyskočí ti snad z kundy? Není tady, tak se toho chlapa běž zeptat na nějakou blbost, ne?“
„Je pěknej. To jo. Já nejsem kurva.“
„Mikino, právě ses přiznala, že chceš, aby tě ošukal!“ smála se mi Petra tím jejím vítězným pohledem.
„To není pravda!“
„Ne? Tak proč hned mluvíš o věrnosti? Chceš s ním prcat. Vidím to na tobě. Jdi za ním nebo to udělám já.“
Vykulila jsem na ní nevěřícně oči: „To neuděláš!“
Snažila jsem se jí zarazit, ale byla rychlá. Mé tváře červenaly studem. Sledovala jsem, jak se jí aktivují prsní zvedáky. Vršek nahoru a její boky pluly střídavě vstříc neznámému antickému krasavci.
„Ahoj, prosím tě. Já jsem tady s kamarádkou poprvé. Nevíš, kde tady najdu trenéra Lukáše?“ zeptala Petra s neskrývaným sexuálním tónem v hlase.
Muskulaturní vousáč se a ní z boku podíval, položil činku a tiše odpověděl: „Ahoj, neznám tady trenéry. Cvičím sám.“ Pokračoval dál ve svém programu. Na Petře jsem viděla, jak jí to urazilo. Obyčejně se před ní muži předvádějí jako štěňata, chtějící pozornost paničky. Bylo evidentní její vyvedení z míry. Nečekala tak chladnou reakci. Ještě to jednou zkusila otázkou na neznámého ohledně jiné blbosti. Jak průzračné. Muž s vytesanou postavou se rozloučil a hned odešel do sprch.
Smála jsem se Petře. Neměla ráda prohry. Byla z toho znechucená. Žije vždy v přesvědčení, že celé mužské množině na světě je schopna vládnout.
„To je určitě buzík ze Sparty,“ procedila naštvaně a hledala mobil.
„Nemusíš být hned naprdnutá. Třeba je na blondýny.“
„Vidíš tyhle dvě čtyřky? Vidíš tyhle boky a tu prdel? Tohle musí mít rád každej chlap. Tenhle není hetero.“
Zdržela jsem se obhajoby krásného atleta a nechala jsem Petru docvičit. Hodiny mě upozornily na moje zpoždění. Nešla jsem ani do sprchy, naházela jsem věci do tašky a rozloučila se s Péťou, hledající si už v messengeru nějakého majitele penisu na spravení nálady. Odcházela jsem přes recepci, kde jsem se pozdravila ještě s majitelem. Prohodili jsme pár slov. Měla jsem se k odchodu. Když v tom jsem nechtěně vešla do cesty rychle jdoucímu muži. Rána dvou těl. Tvrdý náraz do cizího těla. Au.
Srazil mě ten sexy činkař. Hlava mi narazila do jeho ramena. Cítila jsem čerstvou vůni sprcháče a pánského těla. Rameno mě odmrštilo na zem. Pomohl mi vstávat a omlouval se: „Jste v pořádku: Moc se omlouvám, já jsem vás neviděl.“
„Vy promiňte, já jsem byla zbrklá.“
Řekl mi několik milých vět na omluvu. Jeho hlas byl smyslně hluboký. Každá slabika byla důkazem Petřiny pravdy. Toužila jsem, aby mě opřel o recepční pult a vyšukal do bez vědomí.
„To se prostě stane. Nebudeme to hrotit. Jsem Míša,“ vysoukala jsem ze sebe. Sama sobě jsem se divila, proč se tomu chlapovi vůbec představuju. Pochva mi vlhla touhou. Nadržená až hanba.
„Těší mě, Honza. Promiň, ale fakt už musím jít.“ Vystřelil ze dveří. Sledovala jsem jeho řeč těla. V duchu jsem si řekla, že Honza je jasnej Áčák.

Večer jsem datlovala do laptopu něco do práce. Měla jsem divnou náladu. Musela jsem si vzít něco na nervy. Miluju skleničku od Dvou tátů, mající na sobě nápis - Moje nervy. Sice nemám dvě krásné dcerky jako oni, ale něco na uklidnění jsem si musela dát. Jonáš byl na oslavě narození kamarádova synka. Přijel domů taxíkem nalitý a táhlo to z něj jako z putyky.
„Láááásko, moc jsi mi chyběla. Co bys řekla na to, kdybych ti udělal taky miminko?“ ptal se mě a přitom ze mě sundával oblečení. Nevadilo mi, že je opilý. Vadila mi skutečnost, že dítě jej napadlo jen kvůli oslavě s kamarády. Taky se chtěl před nimi chlubit jaký je pašák, že zbouchnul svojí holku.
V tomhle je typický chlap. Celá jeho účast je přidání pár kapek materiálu. Zbytek práce na osmnáct let je v ženských rukách. Maličko si to u mě vyžehlil tím, jak se choval v posteli. Alkohol Jonáše nedělal špatným. Připomínal svou opilostí píst. V pravidelném tempu do mě píchal. Přemýšlela jsem, jestli mám dusit sténání nebo u toho řvát. Pak jsem si to rozmyslela. Vzdychání a sténání jej dovádějí k šílenství a brzo stříká. Tak jsem si užívala zájem opilce a držela jsem.
Před mým orgasmem vyndal péro a začal mě dělat rukou. Líbilo se mu, jak jsem čvachtala. Hlas doprovázený alkoholickým odérem mi přikazoval, abych se udělala. Zvyšoval hlas a také intenzitu ruky v pochvě. Mačkal mě silně a hrubě. Viděla jsem mu v očích, že chce vidět jak teču. Kousla jsem ho do ramene. „Ty mrcho,“ procedil mezi zuby. Vyndal ruku a opět zajel pyjem do Pí. Tentokrát mi roztáhl nohy až jsem udělala skoro provaz. Jedna ruka mi držela bradu. Druhou mi mačkal pravé prso. Příraz za přírazem dokázal šoupat s velkou dřevěnou postelí. V knižním románu by tato scéna byla pojmenována, že sedlák dělá zrovna statku dědice. V posteli dvě těla dělala miliony let starý biologický proces. Kopulaci. Z těla Jonáše zmizel Jonáš. Nad mýma roztaženýma nohama řádilo zvíře. Náraz mi připomínal bušení rákoskou do koberce. Vím, že tehdy jsem si myslela, že mi tím mrdáním poraní stydkou kost. Pysky vagíny byly naběhlé a rudé. Prsa mi připadala najednou těžká od štípání. Vzrušovalo mě to. Vzrušoval mě fakt, že nemyslíme na nic. Nemyslím na platby za energie. On nemyslel na ranní bolest hlavy po opici. Jen jsme prcali. Když mě hodil na záda a zalehl mě, tak jsem měla problém dýchat a chrčela jsem. Tahal mě za vlasy, kousal krk. Říkal mi, že mi udělá taky dítě. Po pár minutách jsem cítila horkou tekutinu mezi nohama. Chraptějící zvíře se udělalo.

Když jsem procházela lesem, viděla jsem mezi stromy prosvítat slunce. Lesní vzduch jsem nasávala do nosu a cítila jak mi v plicích tančí. Toužila jsem si sednout a poslouchat, jak vítr tančí po špičkách stromů. Na vyhlídce jsem viděla Hrubou Skálu a za ní v dálce Trosky. Den jak malovaný. Vrátila jsem se na lesní cestu. Šla jsem po turistické značce a na rozcestí jsem hledala svůj cíl. V Českém ráji není snad místo, které by člověka něčím nezaujalo. Na každém rohu les či skála. Hrad nebo zámek. Zarostlá stezka mi dávala zabrat. Nevím, kam se ostatní poděli. Po půl hodině lenivé chůze jsem došla k prameni vody. Netušila jsem, zda je pitná nebo zakázaná. Nikde nebyla cedule s varováním. Tak jsem si nabrala do dlaní a trošku se napila. Ledová a osvěžující. V uších se mi z ničeho nic ozvala stará písnička. Modlitba za vodu. Ač v Čechách, tak jsem slyšela tančit paličky po cimbále a pila jsem životodárnou tekutinu.
Očerstvená darem matky přírody jsem chtěla pokračovala v túře. Sedla jsem si na kámen a zkusila zavolat ostatním, kde jsou. Samozřejmě vybitý mobil. Vyhrabala jsem z batohu svačinu. Jak jsem tak jedla, ucítila jsem na zádech zaklepání. Otočila jsem se a uviděla Honzu. Měl oči nevinného dítěte a čisté rty. Toužila jsem po jejich polibku. Silný nádech a svědomí mi připomněli, že to nesmím. Nabídl se, že dojdeme spolu k ostatním.
Honza moc mluvný nebyl. Pochodoval jako americký mariňák bez vyčerpání. On udělal jeden krok, já musela dva. Jeho zadek se usmíval z kalhot a přímo vábil. Z boku jsem hltala rysy obličeje a hlavně dolní čelist. Mohl by dělat reklamu na armádní výzbroj. V dobách propagandy by to byl vzorový obránce vlasti na plakátech.
„Honzíku, nedáme si chvilku pauzu, prosím?“
„Jo, dobře. Napiju se.“
Sedla jsem si na pařez a bolely mě šíleně nohy. Myslela jsem, že bude mít déle. Udělal dva loky, zadělal plastovou láhev a koukal na mě. Oči přikazovaly k odchodu. Já chtěla pařezovat aspoň pět minut. „Když je chceme dohonit, musíme sebou hodit,“ komandantský hlas mě překvapil. Připadal mi nasraný.
Znechuceně jsem se zvedla a šla před ním. Rozvázala se mi tkanička. Prudký ohyb nezaregistroval mariňák za mnou a narazil mi do zadku. „Sorry.“
,Hm, to ses teda namluvil,' zkritizoval ho můj vnitřní hlas a kunda z něj začínala býti vlhká. Tkanička zavázána. Narovnala jsem se a Honza mě začal líbat. Rty projel velký dlouhý jazyk. Pomiloval můj jazyk. Rukama přitiskl můj zadek na sebe. Líbací útok jsem nečekala. Nebránila jsem se a byla vlhčí.
Svědomí mě vytrhlo z Honzova objetí. Byl rudý. Evidentně nadržený. Dýchal zhluboka ústy a díval se těma očima, které říkaly: ,Jsme oči dobráka.'
„Míšo, chci tě. Prosím, pojď to zkusit.“
Hlava protestovala a pochva se už připravovala na tvrdé péro. Chtěla jsem mu říct, že ho chci taky moc. Myslela jsem ale na přítele. Nikdy jsem nepodporovala nevěru.
„Ne, tohle prostě nejde,“ řekla jsem možná až moc důrazně.
Zamračil se a potichu pověděl: „Dlouho mě pohledama provokuješ. Pořád se někde potkáváme. Tady jsi schválně čekala na mě. Díváš se a říkáš si o to.“
Po krátké hádce jsem se rozhodla jít za ostatními. Honza mě vzal znova za ruku. Druhý polibek byl intenzivnější. Natlačil mě na strom. Rozkročil se a chtěl mi sundat leginy. Vyškubla jsem se a utíkala jsem. Utíkala jsem lesem, který jsem moc neznala a nevěděla kam dál. Honzík mě dostihl. Záda narazila na borovici. Plíce mi málem vypadly z těla. On se vůbec nezadýchal. Vykřikla jsem. Zacpal mi ústa rukou. Vytřeštila jsem na něj oči. Usmál se.
„Řvi si dle libosti. Teď tě ojedu a bude se ti to líbit.“
Dominance mě na něm fascinovala. Větší strach než z Honzy jsem měla z prozrazení. Nechtěla jsem nikomu ublížit. Nikdo si nezaslouží být podváděný.
Předstírala jsem spolupráci. Když povolil, řekla jsem mu, aby mi dovolil se svléknout. Vykouzlila jsem tím úsměv na rtech svalouše. Při volnosti jsem ho kopla mezi nohy a utíkala. Vítr, který jsem slyšela nad sebou ve špicích stromů se dostal do mých vlasů. Běžela jsem a neohlížela se. Slyšela jsem těžké dopady za sebou. Blížily se rychleji a rychleji. Síla mi docházela a v hlavě se mi už zalarmoval strach. Tohle je průser. Sama a silnej chlap.
Začala jsem křičet o pomoc. Hlasivky mi praskaly pod snahou přivolat záchranu. Efekt měly. To je pravda. Honza přidal na rychlosti. Pak na mě skočil. Seděl mi na zádech. Zacpal mi opět pusu rukou. Jeho síla byla omračující. Nadzvedl se. Do páteřní hranice, půlící záda zapíchl koleno.
Pak se nahl nad ucho a začal šeptat: „Ššš, nesmíš tak křičet. Pššš, hodná holka. Hodná. Provokovala jsi a zasloužíš si to. Ššš, neškubej se, bude to jen horší.“
Poslušnost byla pro mě vždycky problém. Ve škole, v rodině, v kostele i na výletě se školou. Zkoušela jsem něco dělat. Samozřejmě marně. Kolem krku mi omotal látkový pásek. Zopakoval své podmínky a otituloval mě děvkou. Poctěna tímto vyznamenáním jsem se bránila ještě víc. Stál mi leginy i kalhotky. Otočil mě jako omeletu na pánvi. Z kalhot mu už trčelo ztopořené péro. Bylo mi jasné, že odpor je definitivně marný. Díval se těma svatouškovskýma očima. Rty od sebe prozrazovaly jeho vzrušení. Jeho kalhoty měl jen trošku stažené. Byla to jako scéna z amerického filmu. Tělo neukážou, ale ty trtkovací pohyby ano. Navalil se a zasunul. Měl v tom rytmus. Ani jednou se nevychýlil. Šukal a upřeně se díval do očí.
„Kdo měl pravdu? Vymrdám z tebe tu tvrdohlavost.“ Píchalo mě do zad jehličí. Píchal mě Honza. Činkař od zrcadla, co s Petrou prohodil jednu větu nebyl na mluvení. Byl na šukání. Trvalo to celou věčnost. Celou dobu byl drsný pérem na kundu. Očima byl ale něžný. Neměl kondom, ale vystříkal se mi na odhalené břicho. Teklo to všude. Lepivé, husté a teplé semeno. Moje provinění bylo potvrzeno spermatem na pupíku. Zavřela jsem oči. Honza zmizel. Dlouhou chvíli jsem měla zavřené oči a chtěla hned najít vanu. Do ní se ponořit a v ní umýt tenhle hardcore zážitek. Oči se otevíraly pomalu. Svalnatý Honzík nikde. Český ráj byl také fuč. Ležela jsem na posteli doma. Vedle mě ležel chrápající Jonáš. Byl to sen.

Sny mám ráda, když je v nich něco veselého. Tohle bylo frustrující. Hlavně proto, že jsem nedovedla podvádět toho svého vousáče a taky proto, že mi bylo líto, že to byl jen sen. Dívala jsem se na Jonáše a chtěla prožít to, co ve snu s Honzou. Místo toho jsem Jonáše začala kouřit. Neprotestoval, ba naopak. Ranní opička jej ale ochromila. Když se penis vzpřímil do pohotovosti, nasedla jsem na něj. Jonáš ještě v polospánku ochutnával prsa polibky. Já jsem zavřela oči a jela jsem na falusu. Ocitla jsem se zase v lese. Tentokrát jsem na Honzíkovi ležela já a jela jízdu vagíny, kterou zespoda mrdá péro. Nahoře jsem málokdy. Jonáš tuto změnu uvítal. Řekl mi, že jsem ho normálně přefikla a měl u toho pobavený výraz. Aspoň na něco byly ty hříšné myšlenky a sny o Honzíkovi.

Hlasovanie

Komentáre užívateľov

Pre pridanie komentára sa prosím prihláste.

👍👍výborné. Máš talent. Těším se na další.
Takove .... velmi ctive .... nenudil jsem se ... :-)
Nádherná povídka.
Supr napsano🌷
Tak to je zase jedna z mála nádherných povídek.
Jako vždy excelentní!
*250* Díky všem za reakce. *250*
Toto ma bavilo, perfektnéé❤️!