Závěsy na tyči (II)

- Marečku - usmála se na mne Královna mé duše - Lady Lada má novou závěsnou tyč. A potřebuje pokusného králíka k jejímu odzkoušení.
V tu chvíli se mě zmocnila předtucha, že právě začíná nějaké nové dobrodružství.
- Tak jsem jí řekla, že asi znám jednoho blázínka, který rád levituje.
Samou radostí jsem nevěděl, co říct, jen jsem koktal.
- Jůůů, Paní... a... to... myslíte... jako mě?
- Samozřejmě že tebe - řekla se smíchem, když uviděla můj natěšený kukuč; culil jsem se totiž jak malé děcko na dárečky pod stromečkem - Koukám, že kdybys měl ocásek, tak se ti vrtí jak struna od kytary.
No, daleko od pravdy nebyla.

- Ahoj Laduš - přivítala se s kamarádkou má Paní - tak ti tady vedu toho zalétávacího pilota, který už je nažhavený otestovat tu tvoji novou hračku.
- Paráda - řekla Lady - už jsem na to moc zvědavá.
"No, to já věru také" pomyslel jsem si. A klasicky jako před každým novým zážitkem mě začalo šimrat v břiše a bušit v krku.

- Jak dlouho Mára tu hlavu udrží? - zeptala se Lady, když už jsem byl ve vzduchu.
- Hm, uvidíme - usmála se má božská Paní - Anebo víš co? Trochu mu ulevíme, aby se tak netrápil.
Uslyšel jsem cinkot řetízků. "To vypadá podezřele" pomyslel jsem si.
- Otevři pusu! - zazněl povel.
Moc se mi do toho nechtělo, ale poslechl jsem - a vzápětí se má předtucha vyplnila. V hubě jsem ucítil udidlo, které mi Paní vzadu zafixovala, a pomocí řetízků hlavu přitáhla k tyči.
- No, teď už vydrží dlouho; má to hezky pohodné. Viď Marečku? - pravila lehce sarkasticky má Paní.
Chtěl jsem odpovědět "Ano, děkuji má Paní", jak se na správného subíka sluší a patří. Ovšem blekot, co ze mne přes to udidlo vypadl, tak akorát obě dámy rozesmál.

Nečekaná třešnička na dortu přišla, když se Paní rozhodla umocnit můj létající zážitek. Vytáhla nové, "pavoučí" svorky - a obě dámy s neskrývaným zájmem sledovaly, jak se jejich tenká ocelová chapadla pomaloučku zakousávají do bradavek.
Do mých samozřejmě.
Bolest, která odtamtud proudila, byla vskutku pekelná.
Pekelně slastná...