Rád bych byl tvou sub hračkou, pokud víš co je Dom. Pevně připoutaný, vedený, neptající se. Pouta na rukou i kotnících, rozpěrky mezi stehny, roubík, který umlčí, čočky, které vezmou zrak. Nemluvím. Nejdu nikam. Jen čekám, jak si mě nastavíš. K čemu mě použiješ. A co mi dovolíš. A co mi vezmeš. Jak mě zneužiješ. Jak mě ponížíš.
Hledám muže, který převezme vedení. Který ví, co s někým, kdo se přestal bránit. Kdo rád zapojí své tělo a penis. Nejsem jen pozorovatel. Jsem připraven být použit.
Rád bych pod tvým vedením zjistil, co všechno zvládne moje tělo. Chtěl bych cítit, jak se můj anál uvolňuje a přizpůsobuje tomu, co do něj vkládáš. Jak se poddává tlaku. Jak zvládá víc, než jsem čekal. S každým pokusem víc a víc. Milimetr po milimetru. Centimetr po centimetru. Tělo už přijme víc než dřív a chci poznat, co ještě zvládne. Pokud se časem otevře i celé ruce, bude to jeho rozhodnutí. Já jsem připravený důvěřovat a následovat.
Orál je pro mě cesta učení a vedení. Nečekám, že zvládnu všechno hned. Chci otevřít ústa, uvolnit čelist a zvykat si na hloubku. Nejprve o kousek víc, pak znovu, pomalu a jistě. Cílem je zvládnout tě celý, až po kořen, tvrdý a pulzující. Ne hned, ale postupně, jak si tělo přivykne. Až přijde výstřik, chci zůstat, nepřerušit. Přijmout ho tam, kde už budu připravený. Nejdřív do úst, později i hlouběji. Časem zvládnout i spolknout. Klidně i zajištěný, pokud by to pomohlo. Protože v tu chvíli nebude proč uhýbat.
Baví mě i nenápadný exhibicionismus. Obojek možná schovám, ale vodítko může vést dál, skrytě, upevněné za varlata. Pod oblečením kolík, který se pohybem připomíná. Někdy i plena, ne kvůli funkci, ale kvůli pocitu, že něco omezuje. Možná není vidět, ale cítím ji. A někdy je zvenčí poznat. A právě to mě vzrušuje.
Nejde mi o bolest. Nejde mi o hraní si na sílu. Jde mi o vedení, ponížení a důvěru. O to, co se stane, když ti dovolím vzít si všechno.
Jsem z okolí Prahy. Čistý, mobilní a diskrétní. Domluva, respekt a bezpečí jsou pro mě samozřejmost.