Svata Hora a pak jen les a les

Zaparkuji u hrbitova, kousek od poutniho mista, minu goticky kostel a vypravim se na lesni cestu, co vede do nikam. A v dalce vidim cil, postavajici mlada, stihla slecna, vytahuji mobil, volam ji, ze si muze zavazat oci satkem. Z dalky pozoruji, jak ma na sobe presne to, co bylo dohodnute. Modra, kratka dzinova sukne a rozepnuta kosile. Prijdu k ni, promluvim na ni, zna muj hlas dobre, hodnekrat jsme si volali, ale vidime se takhle poprve. Vezmu ji za ruku a odvedu k prvnimu vzrostlemu stromu, privazi ji k nemu zady, nejdrive ruce, pak nohy, ve vysledku je do takoveho zlomeneho pismene X. Pokladam ji otazku, jestli vi, co ji ceka a nemine. Souhlasne odpovi, a jen mi pripomina, ze nesmim do ni, ze nebere jeste prasky. Uklidnim ji, a pokracuji v prozkoumavani jejich krivek. Kdyz nadzvednu jeji sukni, tak vidim, jak ji tece cira stavicka po stehnech a to mi dava signal, ze je vse spravne, jak ma byt. Neda mi to a musim si to vyfotit, neprotestuje, je vzrusena a chce pokracovani. Netrapim ji, promasiruji ji prsa, vzdycha, a ja ji nechci dal nechat cekat. Rozepnu kalhoty, vytahnu ho a zasunu ho do ni, vzdycha a trva to jen chvilku a udela se. Krouti se u toho, jak je privazana, tak je to o to markantnejsi vizualne. Nechci ji dal trapit, vyndam ho, uvolnim ji ruce, pomuzu ji se sesunout smerem k zemi a vkladam ji ho do ust. Poslusne nasaje a netrva to dlouho a i ja dojdu k uspokojeni. Vse spolyka, nediskutuje, mlci a je videt, ze je stastna. Odvazi ji nohy, vezmu ji za ruku a dovedu ji ke svemu autu zaparkovanemu u hrbitova. Co si mysli lide, co jdou kolem nas, to netusim, ale treba to maji za nejaky vycvik ve vodeni slepcu, tak dojdeme k autu, pomuzu ji nasednout a odvazim ji k ni pred dum. Pomuzu ji vystoupit z auta, nechavam ji na chodniku, a vi, ze ma pocitat do 100 a pak si satek smi sundat. Tim to vse ale nekonci, ale zacina.