Bulovka

K nemocnici Na Bulovce mám kladný vztah už od narození, kdy jsem tam poprvé otevřel oči v prvních letech osmdesátek.
Čas plynul, nemnohokrát jsem tam opět z rozličných důvodů opět zavítal, ale jednou, bylo v novém miléniu, byl důvod dost závažný.
Vše nakonec dobře dopadlo a já se měl probudit v ráji, od té doby a je to už snad dvacet let, když si vzpomenu, nebo, když o tom vyprávim, Bulovku miluji.

/Probuzení/
První, co asi po závažné operaci většina lidí zažije bude snad pocit hladu, možná nějaké ty bolesti a zmatenost.
Tentokrát jsem to byl já, kdo zde otevíral unavené oči, do kterých, po dvou dnech na setmělém pooperačním, poprvé opět pronikalo denní světlo.
Jak mi přesně bylo po těle,to si už nepamatuji, co si ale pamatuji dobře je to, co odvedlo moji pozornost od jakýchkoli případných bolístek.
Pravá ruka s kapačkou se mi mírně sesunula z postele aby se hřbetem prstů dotkla něčeho hebkého a hřejivého.
„Ale, ale, kdopak se nám to tu probudil”, ozvalo se z toho směru. Otevřel jsem oči úplně, rukou zašátral, otočil hlavu tím směrem a na délku mé svěšené paže se díval na vyšpulený, témeř nahý zadeček sestřičky, která zrovna byla otočená zády ke mě a sehnutá dělala něco dědovi na vedlejší posteli.
Jediné, co ten skvost oblékal byla bílá tanga, sezhora zakrytá krátkou modrou sukní, níže, schovaná mezi obnaženými pevnými půlkami a prozrazujicí svou přítomnost jen na rozšíření kolem a na jejím přirození.
Nevěřil jsem svým očím ani tomu, že se mé prsty dotýkají vnitřku jejích stehen snad dva centimetry pod ním. Zíral jsem jak Alenka v říši divů a pomalu pohyboval rukou nahoru a dolů, snad jako bych ji hladil. Všiml jsem si, že ke mě trošku otočila hlavu, ale nic neřekla a to mému zmatenému já dodalo odvahy zvednout ruku výš a dotknout se ukazováčkem jejich velkých stydkých pysků pod tím kouskem tenké látky.
Více jsem se probouzel do reality, stále zíral na svou ruku, jejíž prsty se jemně dotýkaly té broskvičky, zvednutý palec cítil teplo a decentní vlhko těsné blízkosti análního otvoru a v tom okamžiku dala nohy k sobě, ani ne pomalu, ani ne rychle, ale tak, že mi ruku pevně sevřela mezi stehny a ní.
Trochu jsem se lekl a nevěděl co dělat a co se bude dít. Uvědomil jsem si, že byla celou dobu zády ke mě a tedy to,že jsem se probudil nemohla poznat jinak, než z mého prvního doteku na jejich stehnech!
Pak mi tedy dopřála tu krásnou minutku pomalého hlazení, než sevřela mé prsty tou hřejivou kazajkou.
Ztratil jsem veškerý strach o opět plný síly z doznívajících narkotik jsem se začal pro sebe hihňat. V tu chvíli jsem také ucítil svou vlastní pevnou erekci pod lehkou dekou.
„Tak a jsme hotoví” řekla s úsměvem dědovi, který se taky usmíval. Uvolnila sevření stehen a a chytila mou druhou ruku do své.
S připitomělým úsměvem jsem se díval do tváře rozesmáté sestřičky.
”Tak jaké máte ráno, mladý muži?„ Říká mi blondýnka snad o pár let starší než já, dívka v květu.
”Jsem v nebi?„ zeptal jsem žertem.
Mou ruku ještě držela ve své dlani a tak ji položila do mého klína, pustila a lehce se šibalsky pousmála - musela si všimnout... ”Doktoři s Vámi měli dost práce, ale vidím, že jste úplně v pořádku a kousek Nebe jste si vzal, co?„ Řekla a dívala se na mě přísně.
Zklopil jsem mírně oči, ale hned se zase podíval zpět do jejích. Rozesmála se, plácla mě jemně po břiše a že vizita bude za hodinu.

/Nebe/
Ten samý den odpoledne bylo na řadě koupání.
Po dvou vizitkách, chudém a dietním obědě a koukáním s dědou na AZ kvíz v TV vypadalo vše jako zpestření a umýt, umýt jsem se chtěl.
Teprve později jsem zjistil, že pacienti po závažnějších operacích prostě nemohou a nesmí do vany sami.
To mi došlo, když přišel ten anděl s kolečkovým křeslem k mé posteli a že prý budou lázně. Protesty, že nejsem krypl a půjdu po svých byly zbytečné a tak jsem jel. Spíš byl tlačen.
Voněla jinak než ráno, spíše teprve teď jsem si všiml,že voní. Voněla lehce, snad levandulí mandlovým krémem. Tlačila mě chodbou a já si připadal dost směšně a slabě.
Oběhla mne aby otevřela posuvné dveře do jakési koupelny, kde byly dvě vyvýšené kachlíkové vany.
„Tak děkuju” řekl jsem.
”Za co? Vstaňte, ale opatrně, ať Vám můžu rozepnout andělíčka„ Přikázala.
Rozepla mě a ať se svléknu. No, svlékl jsem se a začínalo mi docházet, že to nebude jen tak. Krátce mi vysvětlila pravidla pooperační péče a že prostě sám být v lázni nemohu.
Vlezl jsem si tedy s její pomocí do sice vysoké ale mělké vany.
Zeptala se mě, jestli se zvládnu umýt sám a nebo jestli potrebuji pomoct.
V tu chvíli ale už byl jakýkoli stud ta-tam a byl jsem po operaci levého ramena a ruky, né mozku... Při živé vzpomínce na dnešní probuzení?! Ano, pomůžeš mi se umýt! Pomyslel jsem si.
„No, to rameno dost bolí a ... ty naražená žebra, potřebuji pomoct, neohnu se” řekl jsem.
Přikývla, vzala do ruky sprchu a jestli prý si dokážu umýt vlasy, postará se mi o nohy. Poděkoval jsem a vzal nabídnutý šampon.
Všiml jsem si, že je teď nějaká odtažitá a začal jsem si vyčítat to ráno. Zdravou rukou jsem si vetřel do mokrých vlasů šampon, lépe jsem se opřel a snažil se umýt si hlavu. Sestřička se mezitím starala o moje chodidla, kdy je jednou rukou nadzvedla pod lítky a druhou třela houbou a mýdlem. Bylo to celkem příjemné a uvolňující.
Zavřel jsem oči a přemítal nad dnešním probuzením a říkal si, jestli to otevírat a omlouvat se, neee, to je přece blbost, vždyť nebyla naštvaná...do Prčic... Začal jsem snít a realitu vnímat tak napůl, myla mi levé litko a spodní část stehna.

Za chvíli jsem byl zase v pokoji na posteli a cítil její hebká stehna, jak obepínají mé prsty a teplo kraje análního otvoru na palci. Byl jsem vzrušenej! Tentokrát nebyla s dědou hned hotová, měl jsem čas a drzost se dostat palcem pod látku a cítit na jeho bříšku její vlhký věneček. Udělala malý krok levou nohou ke mě a tak jsem měl lepší pozici ohnout palec a zkusit ho jemně zasunout, ale nebyl dost mokrý.
Em,em, odkašlala si trošku a řekla dědovi „pardon, nějak nám to moc nejde” a natočila se ještě blíže. Hodně rychle jsem vyndal palec a hbitě jej strčil do její mokré lasturky.
Nahradil jsem ho ukazováčkem a prostředníčkem a palec přiložil na věneček, přitlačil, ten se povolil a obepnul při současném nasátí můj prst.
Třel jsem ji uvnitř a au! Něco mě jakoby kouslo do nohy!

Otevřel jsem oči a z děsem se díval na můj ztopořený penis uprostřed malých bublinek lázně a na štípanec od dámských nehtů na levém stehnu nad kolenem...
„Já,já... pardon” vykoktal jsem ze sebe. „No, v pořádku, se stane” řekla a na tvářích měla zase ten rozesmátý pohled z rána. „Heeej, tady rozhodně není nic k smíchu” řekl jsem s úsměvem a nově nabitou odvahou. Mezitím už lehce ochabl a ona patrně dokončovala svou část práce, když mi trochu pomaleji myla houbou štípanec a levé stehno, přičemž se hřbetem prstů tentokrát ona dotkla mého přirození. Asi jsem oba dělali že nic, neucukla a mě zase stvrdnul.
„Sem si už dosáhneš,ne?!” Řekla s úsměvem a podala mi houbu, zatímco mýdlo jsem měl položené na břiše. „Jo,no” řekl jsem s přehrávaným zklamáním a popotahnul se trošku nahoru aby v tu stejnou chvíli místo mýdla vzala do ruky můj kořen penisu.
Byl ještě zduřelej a cítila jak pod sevřením její ruky kamení. „Se stane”řekl jsem z úsměvem a rychle dodal že to je v pořádku. Držela ho tedy v ruce několik vteřin, všiml jsem si, že zrychleně dýchá. Zatřepala hlavou, jako by se probrala, „tak, to už zvládnete” zavykala mi zase a celá červená mi podávala mýdlo.
Věděl jsem, že teď,nebo nikdy. Vzrušení mi pulzovalo celým tělem, jak jsem myslel na to, jak málo snad stačí k tomu aby se neovládla.
Vzal jsem její nataženou ruku s mýdlem, strčil své prsty mezi její a mýdlo, které se šplouchnutím zmizelo vedlo mě. Mezitím už ale naše ruce pluly vzduchem nad mým břichem, podíval jsem se jí do očí a řekl snad tu největší kýčovitost co jde, ale já to tak cítil. „Anděli, je Tě chci”, ale to už jsem ji navedl ruku na můj penis a sevřeli jsme kolem něj prsty.
„Jsi krásná, chci Tě!” Dodal jsem a díval se jí do tváře. Dívala se na naše ruce na mém péru a dívala se, jak s nimi, s její pod mou, jak s nimi posunujeme nahoru a dolů, centimetr, nahoru a dolů, nahoru a ...
Trhnutím se mi podívala do očí, jemně se jí třepal spodní ret, do kterého se kousla, můj penis stále v ruce. Už jsem nedržel její ruku ale pohladil ji po tváři, viděla mi v očích, že ji chci milovat, teď a tady! Že nemocnice není, není nic ani den ani noc, není svět! Je jen ona a já, je jen její ruka, která mne už sama dole masturbuje a viděla na mých očích: teď to nesmí skončit, teď ne!!!
„Koupelny nejdou zamknout zevnitř, kdyby se...”„uslyšíme kroky” skočil jsem jí do řeči.
Oba jsme zrychleně dýchali, už si sním rozhodně nehrála opatrně, jako v tranzu přemýšlela, svírala mi ho a honila... Tak co? Říkal sem si v duchu, co se děje, neváhej už, neboj, nechoď pryč! Ale ona mě pustila a vstala. Vstala, udělala pár zmatených kroků a ven ze dveří. Ne,ne,ne! Říkal jsem si, ne! Já si ho teď nechci honit! Zlato, to ne, ne. Já chci tebe, tvoje horké tělo, né představy! To už jsem ale říkal nahlas a dvakrát plácnul zklamáním a vzteky do vychládající vody.

Slyším šoupnutí a klapnutí dveří. Stojí tam, v puse gumičku a šteluje si vlasy do culíku.
Nic neříkám, pouštím ze sprchy horkou vodu do vany a pozoruji ji, jak se nad ní sklání, bere ho do ruky a já ji hladím po zadečku, ona si krom zjištění situace venku i sundala tanga. Tvrdej je hned, jemně a extra opatrně ji hladím zadeček a jen špičkám prstů se dotýkám její svatyně.
Dívám se jak se sklání, ještě si upraví jeden neposlušný pramínek vlasů za ucho a bere ho do pusy. Opatrně, pomalu, trošku vyplaznutym jazýčkem mě obaluje kolem uzdičky a svírá plné rty. Nasává ho, otevírá pusu a jazykem mě laská kolem jahody, jednou rukou ho pomalu honí od kořene a druhou čechrá varlata aby vzápětí rozevřela zoubky ještě víc a strčí si ho mezi mandle.„Zlato andělský”, vyhrku a s pomocí jejich dvou krůčků si ji přitáhnu za stehno abych snad dosáhl pusou i já. To, co se mnou provádí dole jejím horkým jazykem, který je snad z medu je umocněné vědomím si situace, co bylo od probuzení a co je teď,jak je tohle možné... „Je to úžasný”, vypadne že mě, zatímco se snažím zvednout a natočit, ale nedosáhnou dál, než abych ji políbil na zadeček, trošku, skoro k ní.
Doktoři udělali zajisté skvělou práci, ale tělo si žádá čas. Klesám zpátky a alespoň ji oplacim tou druhou trojicí z rána. Horká voda udělala své a místnost se halí do mlhy. Jsme celí orosení a tak je v ní jemně namáčím a spocitem naprostého blaha a vděčnosti pomalu zasouvám do obou dírek na jednou. Jde to samo a je to ten okamžik, který mě provází už na furt. Od té chvíle, kdy se o mě takhle nádherně starala dole a já cítil její horké a jemné tělo kolem svých prstů, ačkoli to pro mě nebylo poprvé, že nějakého důvodu tohle byl okamžik,kdy jsem ji bláznivé miloval pro její krásu, byl jsem rozněžnělej tímto citem a začal skutečně milovat dotyky ženského těla. Od té doby to už není jen kýč chtíče a bušení srdce a sex, od té chvíle to nemůže být každá. Od toho dne si musíš něčím zasloužit, abych tě trochu mohl milovat, hloupě ale přece. Víš, ať jsi kdokoli, musí to tam být, pak cítím tu vděčnost a chuť dávat a to pak poznáš v tom, že jsi kousek v nebi. Musí v tobě být kousek zdravotní sestřičky z roku 2003.

Nějaké minuty pokračuje s tím, že mi ukazuje, že žádná mě před ní vlastně nikdy nevykouřila, to jak jí to baví a jak si vychutnává každý dotek je neskutečný a začínám se cítit provinile, ne, cítím nad ní lítost, že ji to nedokážu oplatit. Ona si to zaslouží stejně. Vytahuji z ní pomaličku prsty, všechny je několikrát olizuji. „Zlato, já vylezu, opři se a dovol mi To to oplatit”
Vyndá si ho tedy z pusy a pomůže mi ven z vany.
Hned si klekám a dívám se na její dokonale oholený klín. Tenhle okamžik nespěchá, opírám o ní špičku nosu a pomalu do něho matahuji vůni jejího pižma. Bere mou hlavu do dlaní. Posouvám se o centimetry níže a ona o centimetry více roztahuje nohy. Kořenem nosu zespodu otevírám její kundičku, zakláním hlavu abych jí oblíznul od hrazdy zadečku, dírkou, dospod poštěváčku a tomu dal velkou pusu a sál ho. Laskám ji znova a znova a se zdviženýma očima bloudím přez Venušin pahorek oparem zespodu k ňadrům. Ty se pomalu ale silně zvedají a klesají když přidávám prsty. Nedokážu si pomoct, líbám ji na pahorek, třu tvář k jejímu břichu a s rukou nataženou do ní, dolu - líbám jí ňadra.
Díváme se do očí a ona si mne přitáhne k sobě abychom se milovali na kraji koupele, oba jednou nohou ve vodě a druhou na podlaze, takový zvláštní lotos.
Líbáme se a ona mi zavádí žalud na její okraj, otevřu oči a sklopil hlavu, oba se společně díváme jak se naše těla spojují.
Milujeme se náruživě, ale pomaleji, tahle noc, tyhle okamžiky mají své tempo. Vyklouznu z ní a lehce vyklouznu do mokrého zadečku. Hlasitěji vzdechne a přitáhne má ústa na její, abychom nikoho nepřivolali. Vklouzu zpět do kundičky a líbám ji na krk a ušní lalůčky. Rozdírá mi záda, tak příjemně to bolí...
„Tys mi to nebe nakonec dala” řekl jsem a políbil ji. Drželi jsme se nehnutě rty, já měl mezi svými zuby její horní ret a ona mezi svými jemně stiskávala můj spodní. Dotýkali jsme se navzájem nosy a já cítil a zblízka slyšel její dech a ona můj. Navzájem jsme dýchali vzduch, který vydechoval ten druhý.Naše těla teď nemohla být spojena víc a tohle šílenství větší. Veškeré pohyby zpomalily, svět zpomalil a ztichl. Pošilhávali jsme si navzájem zblízka do očí, ty kmitaly z jedné rozšířené zorničky na druhou a jediné, co bylo slyšet, byl náš dech a občasné šplouchnutí lázně. Vnímat šla jen naše spojená tepající těla a zaryté prsty v kůži.
„Andílku”, já budu, zamumlal jsem a pustili jsme si rty. Nespěchala, ale slezla včas aby že mě vysála zbytek duše a dětství.
Ležím sám ve vodě a zírám do stropu, předpisy jsou za tam.

/NOC/
Nechci se zdlouhavě rozepisovat o tom, jak jsem nezabral a usnul až se zpěvem prvních ptáků chvilku před brzkou ranní vizitou.
Přišel mladý doktor a jeden starý v noci odešel. Místo postele vedle mne bylo prázdné a všiml jsem si až za světla.
Vše je u mě v pořádku a jestli chci, mohou mi objednat sanitku na odvoz domů. Sestřička, která je s ním je mladá bruneta s odměřeným pohledem orlice.
„Kde je ta sestřička co...”Skončil ji zde turnus, vypískla orlice.

Jedu domu. Už nikdy jsme se neměli vidět a nikdy se neviděli.
Nebudu Vás napínat, pokud Vás snad napadlo, že kvůli mám umřel ten starý pán. Umřel nad ránem v době mého krátkého, ale hlubokého snění, umřel ve spánku před rozedněním.

A co je s Andělem? Nevím, nikdy jsem se na ni nezašel zeptat, myslel na to, ale zapudil, neměl jsem později odvahu, víme, jak to chodí, něco je někdy moc dokonalé na to, aby se to mohlo opakovat.