Když je venku chladno

Venku počasí, že by psa nevyhnal a i atmosféra v pracovně vychovatele je nějak příliš hustá. Vychovatel sedí před monitorem svého PC a to, co vidí mu nahání krev do hlavy. A nejen tam uvědomuje si.
Asi před týdnem nechal do pokojů kluků nainstalovat skryté kamery, ti hajzlíci si poslední dobou dělají co chtějí. Dneska má konečně čas pustit si záznamy za poslední týden. Zrovna třeba ten ze včerejška. Pochopitelně Mirek a Jakub, nerozlučná dvojka. Jeden by řekl, že ti dva se k sobě vůbec nehodí.
Mirek, takový menší, drobnější klučina, dalo by se říct, že až hubený. Navenek vždycky hodný, snaživý. Prospěch ve škole nemá nejhorší. Ale jak se říká, tichá voda břehy mele, už dvakrát ho nachytal s cigaretou a samozřejmě, že Jakub byl u toho.
Jo Jakub, to je jiné číslo. Sice taky ne, že by mohl skály lámat, ale drzost mu kouká z očí. A ten jeho výraz obličeje, jako by si říkal vykecej se, vykecej, já tě mám stejně na háku. Co ty mi můžeš … To on je ten tahoun ve vztahu, určitě, kdepak Mirek, to je docela hodný kluk.
A teď je vidí na monitoru svého PC. Leží vedle sebe, zase pochopitelně v kalhotách na čistém povlečení postele a listují v nějakém obrázkovém časopise. Není pořádně vidět v jakém, ale jak se pošťuchují a chichotají asi nějaké porno. A to jim ještě ani není osmnáct.
Škoda, že není vidět pořádně na ten časopis, kluci mají hlavy příliš u sebe. Asi se jim ale líbí, přisouvají se na posteli čím dál více k sobě, Mirek dokonce přehodí ruku Jakubovi kolem ramen a ten udělá totéž. Obrátí se k sobě čelem, rukama se objímají a pak se políbí. Zprvu lehce, jen tak, jako na děti, ale vzápětí se pootevřené rty k sobě tisknou pevně, je vidět jak si vzájemně vnikají do úst jazykem a volné ruce směřují na poklopec.
Časopis padá na zem. Konečně kamera zachycuje i obrázky. Vychovatel jen zírá, je to porno, ale kluci s kluky, gayové! Tak to by do nich nikdy neřekl, zejména do Mirka ne. A on je přitom čím dál aktivnější, Jakuba prostě ovládá a ten se mu podvoluje. Výraz jeho obličeje vyjadřuje vše, potěšení z Mirkovy ruky v kalhotách, rozkoš z polibků a lehkých doteků jeho prstů na svém těle. To už jsou oba bez kalhot a triček, jen ve slipech, ruce vzájemně na penisech. I přes slipy je vidět, že jejich mužství reagují tak, jak se to u mužů očekává, nadouvají se tak, že pod nadzvednutou gumou je vidět hebké ochlupení.
Vychovatel pozastaví záznam. S tím je třeba něco udělat, tohle se mu snad jenom zdá. Ne, že by mu ten pohled byl nepříjemný, právě naopak. Ještě teď cítí tlak pod kalhotami a nějak špatně se mu vstává z křesla. Co s těmi kluky? Bude si je muset pozvat na pohovor. Však se uvidí. Zvedá telefon a žádá Mirka a Jakuba okamžitě k sobě do pracovny….
*****
Atmosféra v pracovně vychovatele by se dala krájet. Počkejte vy syčáci, to vám jen tak neprojde. I když na druhou stranu, jsou docela pohlední. A ty mladičké klacky a pytlíky pod nimi. A panické chmýří kolem, krucinál, taky by si asi dal říct. No uvidíme, za chvilku jsou tady.
Vychovatel si zálibně prohlíží obrázek na monitoru. Jo, moci se tak vrátit zpátky časem, do svého mládí, kdy jeho penis byl stejně krásný, jako těch kluků. Rozepne si kalhoty a vytáhne toho svého ze slipů. Pohlédne na něj a porovnává s obrázkem na monitoru. Smutný pohled, no co se dá dělat, léta jsou léta, už by asi nesoutěžil, kdo z větší dálky dočůrá výše na stěnu školy.
Ze zamyšlení ho vytrhne zaklepání na dveře. Dále! Mirek a Jakub vcházejí do pracovny. Do prdele, vychovatel se rychle otočí zády k nim a schovává svoji ozdobu zpátky do kalhot, snad nic neviděli.
„Tak pojďte miláčkové. Jak jste předevčírem vyspinkali? Nebylo vám zima?“ Jeho hlas zní medově a přitom chladně.
„Dobře pane vychovateli.“ Pochopitelně Jakub, drzý jako vždy.
„Opravdu dobře?“ Vychovatel přitvrzuje. Kluci cítí, že si je nepozval jenom tak. Mirek mlčí a klopí oči k zemi.
„A jak jste na tom se čtením? Má naše knihovna dostatečný výběr? Při dobré četbě se přece nejlíp usíná?!“
Klukům dochází, že to není jenom tak, že vychovatel něco ví! Ale co? A pak to přijde.
„No tak se na to vaše usínání podíváme, ne?“ Natáčí monitor směrem ke klukům. Ten obrázek jim bere na chvíli dech, tváří se překvapeně. To je teda průšvih. Jak tohle dopadne?
„Vy mizerové malí, ještě vám není ani osmnáct a už takové prasárny. A jak vám to dělá dobře.“ Vychovatel je čím dál vzteklejší.
Na ně, na jejich mládí, které on už má nenávratně pryč, na sebe. Křičí aby si ulevil. Popadne kluky za saka a strhává je z nich.
„A svlékat, oba. Na co obrázky, teď mi to ukážete v reálu.“ Klukům se do svlékání viditelně nechce.
„No ta já vám teda pomůžu!“ Popadne Jakuba za límec košile a strhne ji z něho.
„A svlékat vzájemně.“ Kluci jeden druhému rozepínají kalhoty a sundávají si je.
„Boty dolů! A slipy taky a rychle.“ Teď jsou před vychovatelem nazí, na Mirkovi by se dala zapálit cigareta, jak je rudý studem. Jakub se tváří zarputile.
„Tak vám se nechce potěšit oko svého vychovatele. Na pokoji jste byli jiní pašáci. Podívejte se, jak vám ty vaše ozdoby visí. Asi jim budeme muset pomoct.“
Přistoupí ke klukům a popadne je za jejich ozdoby. Takhle se to dělá. Přetáhne jim předkožku přes žalud a zase zpátky, nešetrně, zlostně. A znovu.
„A teď vy sami.“ Kluci poslechnou. Uchopí jeden druhého za penis a pomalu se honí. No vidíte, že to jde. A líbat se, tak jako předevčírem.
Hlas vychovatel zní studeně a přísně, rozléhá se celou pracovnou. Přistoupí až k nim a do dlaní si vezme jejich pytlíky. Lehce prohmátne, potěžká je a potom zmáčkne, ne moc, jen tak aby to cítili. No vida, už to zabírá, jejich klacky začínají tvrdnout. Jen aby se mu v pracovně neudělali předčasně.
Cítí, že nahromaděný vztek ho pomalu přechází, ale jen tak jim to nedaruje. Poručí Jakubovi, aby si před Mirka klekl a vzal si jeho penis do pusy.
„Tak se to dělá! Vidíte, ještě vás mám co učit.“ Vidí, že kluci se do sebe zabrali tak, že ho pomalu neberou na vědomí, ta hra se jim líbí čím dál víc. No tak to teda ne. Vždyť je tady vlastně odměňuje namísto trestání. Vztek se znovu vrací.
„Tak dost zařve.“ Posadí se do křesla a ukáže na Mirka. „Pojď sem, ke mně. A kleknout. Rozepni mi kalhoty.“ Mirek sice nerad, ale odmítnout se bojí, rozepíná vychovateli kalhoty a stahuje mu je ke kotníkům.
„A kuř!“ Vychovatel si tlačí Mirkovu hlavu mezi své nohy. Mirek olizuje slipy a pak si bere i s nimi vychovatelův penis do úst. Jednou rukou si vychovatel za vlasy tlačí Mirkovu hlavu mezi nohy a druhou vyloví svůj penis ze slipů a nacpe mu ho do pusy. Tak je to bezva, kdy to vlastně bylo naposledy, co si takhle užil? A s klukem je to vlastně mnohem lepší, než se ženskou. Holt, prostě ženským chybí penis. Ano, penis.
„Jakube, pojď sem!“ Popadne ho za ztopořenou ozdobu a přitáhne si Jakuba k sobě.
„Rozkroč se a postav nad Mirka, čelem ke mně.“ Pak ho jednou rukou začne honit a druhou si hraje s jeho pytlíkem. Tvrdě, ať si to neřád užije.
„A pokračuj sám.“
Znovu chytne Mirka za vlasy a tlačí mu hlavu do svého klína. Cítí, že za chvíli bude hotový, tak ať mu Mirek neucukne. Ne, že by se mu nelíbilo vystříkat mu všechno do pusy, ale co když se mu tu zblije? To nebude riskovat, nakonec Mirek je přeci jenom docela hodný kluk.
U Jakuba by neváhal ani chvíli. No, vlastně ať si to Jakub vylíže až do konce. Když mu to Mirkovo mazlení dělalo ta fajn. Zvednul Mirkovu hlavu, zaklonil ji dozadu a pustil mu na obličej proud semene, vyvěrající z jeho penisu. No, už ani ten střik není, co býval.
„Jakube dost, stačí“ zařval. „A líbat Mirka!“
Jakubovi se viditelně nechtělo, byl nadržený a v nejlepším musel skončit. A ještě olizovat semeno toho starého chlapa.
Vychovatel se postavil, zlostně ho popadl za vlasy a přitlačil jeho tvář na Mirkovu.
„A líbat! Všechno slízat, ať odsud nejdete jako nějaká čuňata.“
„A teď ven, ať už vás tu nevidím. A příště to může být horší!“ Otevřel dveře pracovny a vyhodil jejich svršky na chodbu. A padejte!
Mirku, vrať se zavolal do chodby. „Zavři za sebou dveře. Kdo si myslíš, že mne bude oblíkat? To tu mám chodit nahý?“ Scvrklý, vyprázdněný penis se mu houpal zpod košile mezi nohama.
„Dělej, napřed mne svlíkneš a pak mne tu necháš nahého?“ Mirek vychovateli pomalu natáhl slipy, pak kalhoty, zapnul poklopec a chystal se odejít.
„Počkej ještě,“ hlas vychovatele zněl o poznání vlídněji, než ještě před půl hodinou.
„Co máš na práci dneska večer? Přijď za mnou kolem deváté na pokoj...“