Ďábelské kolo

Octoberfest, festival plný piva, chlápků ve srandovních krojích a ženských v sexy tradičních oděvech. Tak nějak si to představuje každý chlap. Je to festival, divoký několikadenní mejdan v Mnichově. Není to úplně přesný popis, na druhou stranu, na každém šprochu pravdy trochu.
Bylo září a já se s tehdejším přítelem, dnes manželem Hynkem vydala vlakem do Mnichova. Oba zbožňujeme pivo, podporujeme malé pivovary a toto je svátek, na který se oba těšíme víc než na Vánoce. Oba směšné oblečky máme doma a tak v nich samo sebou celý festival absolvujeme. Zde bych ráda podotkla, že zatímco mužský kroj je spíše úsměvný oděv, ten ženský, byť v turistické kratší variantě není žádná minisukně, jde o regulérní sukni nad kolena, ve které se nemusí stydět žádná žena. Tedy až na dvě výjimky, tou první jsou prsa, která se v tomto oděvu pánům na obdiv vystavují díky docela odvážnému výstřihu a tou druhou je Ďábelské kolo, Devil’s wheel, či chcete-li německy, Teufelsrad. To je taková zábava pro velké a hlavně opilé holky a vlastně i muže. Ti se obvykle účastní jen jako diváci, avšak hlavní pointa spočívá v něčem jiném, než se koukat na točící se lidi.
Ďábelské kolo je jedna z atrakcí festivalu. Představte si cirkusové šapitó, kde místo obrovského prostoru uprostřed je kolo o průměru asi 4 metry. Do něj si sednou přítomné ženy a jejich jediným úkolem je zůstat v něm jako poslední. Kolo se z počátku točí pomalu, později dělá docela prudké zrychlení a zastavení a přítomné dámy jednoduše odstředivou silou toto kolo opouští.
Je to má oblíbená atrakce, účastnila jsem se jí mnohokrát a tentokrát to nebylo jinak. Nejdůležitější je vyběhnou co nejdříve a bosá a sednout si do středu. Jedině tak máte šanci, že vás jednak nesestřelí ostatní ženy a za druhé ve středu je odstředivá síla nejmenší či dokonce nulová. Poprvé se mi podařilo zaujmout místo na středové tečce. Kolo se rozjíždí a točíme se. Po snad půlminutě první dívky, co jsou nejvíc na kraji, kruh opouští. Přítomní pánové bedlivě sledují, zda budou mít štěstí a uvidí dotyčné pod sukni. Ono je to jako na klouzačce, nohy do vzduchu a jedete. Stejně jako některé další přítomné, i já se toho účastním bez kalhotek, přeci jen jde o srandu a proč ji trochu neokořenit. Všechny do toho jdou s riskem, že někdo uvidí kalhotky, jen u některých z nás je zaručeně neuvidí. Kolo se otáčí a postupně všechny kruh opouští. Zůstáváme dvě poslední. Ze stropu sjíždí balón, který nás má vyšťouchnout. Obě se statečně držíme a tak pořadatelé hodí do kola lano, kterým se nás snaží z počátku jen omotav, za chvíli jej hází jako laso a pokouší se nás přitáhnout. Ležíme a snažíme se nenechat žádné místo, kde by se lano mohlo zachytit. Když už jej máme kolem pasu, snažíme se vysmeknout dřív, než nás přitáhnou. Obvykle je to závod, tentokrát jsme utvořily klan a pomáháme si navzájem, bojujeme vlastně proti pořadatelům. Všichni se baví. Kolegyně má lano pod prsy a smyčka se utáhla. Už jí není pomoci a tak jí soutěživě nepomáhám. V zoufalosti mě chytí ramena. Nohama jde ven z kruhu a stahuje mě. Natáhnu ruce nad hlavu a chci, aby se mě pustila. Holýma nohama, které jako jedině nekloužou na kole, se k němu snažím co nejlépe přimáčknout. Na zádech mi povolil zip. Kolegyně opouští kolo a přes hlavu mi svléká šaty. Točím se tam zcela obnažená. Mám obrovský úspěch. Laso po mě chvíli nehází, myslí si , že to vzdám. Držím se za prsa a nohy mám u sebe. Vyhrála jsem, je však zvykem hrát do chvíle, kdy v kole nezůstane nikdo. A tak, když pořadatelé vidí, že pokračuji a ve stanu vlastně nikdo nezletilý není, hází na mě lasem dál. Vzdoruji ještě minimálně celou minutu, než se po zadku sklouznu ven.
Tento můj úspěch celý festival a kolo zcela jistě proslavil. Jak jinak si vysvětlit, že má tento záznam přes 52 milionů zhlédnutí. Jsem zastáncem, že sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo a že kdo si nedokáže udělat legraci ze sebe je hlupák. Kolo se mi moc líbí a doufám, že se s ním někdy potkám i u nás, třeba v Ostravě.