Amatérský (ne)sraz – Lapalip

Do ordinace vyhlášené terapeutky na soukromé psychiatrické klinice vstupoval na konci dubna prošedivělý elegantně oblečený muž. Jeho postoj ale vypovídal o nedávném vážném duševním otřesu. Pohyboval se jako muž o generaci starší. Opatrně se po pokynu paní doktorky posadil a následně položil na kožené lůžko. Poprvé se na ni podíval. Její výrazná smyslná přesto jemná oduševnělá krása ho hluboce zasáhla.
Věděla, jak působí na muže. Byla zvyklá na jejich reakce, někdy velmi smělé, někdy dobře skryté. Vyznala se v nich. Byla to pro ni první diagnostická zkouška. Nemohla si nevšimnout toho, jak po pohledu na ni zareagoval skoro bolestivě. Nedal to na sobě znát, ale její citlivé ženské senzory zaznamenaly tiché zasténání a záchvěv vycházející z třísel, jakoby ho v tu chvíli někdo kopl do rozkroku.

Rozhovor začala opatrně. Zlehka.

"Paní doktorko, nemůžu to vše dostat z hlavy! Ten víkend mi změnil život. Nemůžu jíst ani spát. Všechno, co dělám je teď bez chuti. Nic mě nebaví. Žiju jen ze vzpomínek. Neustále si to přehrávám. Nemůžu přestat. Už jsem vyčerpaný."

Viděla, že je to skutečně vážné. Sedla si na křeslo blízko k lehátku.

"Když zavřete oči, co se Vám teď vybaví?"

"Není to pohled. Je to spíše výjev. Živý obraz. Klubko pocitů a vjemů. Naše nahá těla se proplétají po obrovském lůžku tvořeného spojenými matracemi přes celou místnost. Výkřiky vášně a slasti naplňují prostor. V centru místnosti stojí žena, po jejímž těle se jako hadi plazí ruce nejbližších mužů a žen. Ta žena křičí, womanizer si pevně tiskne do klína. Z jejího klína se rozstřikuje omamný aerosol, který se jako hustý kouř vznáší a vytváří mlhu. Jako bych se celou bytostí ocitl v ženském lůnu. V rohu místnosti obrovský chlupatý muž řve duet s ženou, kterou si svýma tlapama přimáčkl k tělu a narazil si ji tak zezadu až na dno. Má pozměněná mysl zhmotňuje jeho žalud v jejích široce otevřených ústech. Propíchnul ji jak kůlem a ona řve slastí. Jiná žena si do jeho zádového hustého kožichu utírá mokrost ze svých pysků, kouše ho do krku a škrábe na zádech. V druhém rohu další obrovský chlap bubnuje svým šamanským pyjem do bubnu jak kladivem. Udává tempo. Zrychluje. Podobné scény vnímám všude kolem mě. Nevím, jak to všechno vím, protože chlemtám pysky ženy, která mi sedí na hlavě. Je snad její tělo průhledné? Od mého břicha se odráží jiná žena, jejíž čípek mi masíruje při každém odrazu žalud. Točí se mi hlava! Paní doktorko, já nemůžu! Ach! Za to může ona! Ela! Co budu dělat? Co teď budu dělat?"

Nevšiml si, že terapeutka začala nervózně poposedávat a rudnout. Ticho ji vytrhlo ze snění. Svou dlaň, kterou přistihla přejíždět mezi krkem a košíčkem podprsenky mu důvěrně položila na rameno. Pohladila ho svým skleněným pohledem.

"Vidím, že je to skutečně vážné!" promluvila klidným laskavým hlasem.
"Myslím, že bychom měli zkusit hypnózu."
Vyschlo ji v krku. Natáhla se pro sklenici vody. Při pití zavadila očima o jeho neklidný poklopec. Asi jí ten pohled pomáhal polykat. Nemohla se odtrhnout.
"Nepotřebujete se také napít?"

Jen kývl, ale ležel strnule dál.
Zapomněla se. Velmi důvěrně mu přiložila k ústům svou sklenici, jemně ho pohladila po tváři, než mu přidržováním u rtů pomohla polknout několik doušků.

"Myslíte, že mi hypnóza může pomoci?"
"Ano. Myslím, že váš zážitek změnil vaše podvědomí. A my se spolu pokusíme do vašeho podvědomí vstoupit, porozhlédnout se a trochu to tam uklidit."

Po krátké přípravě se díval na její stříbrný kývající se přívěšek a poslouchal její počítání.
Jeho realita se propadala do mlhy. Poslední myšlenky jen trochu zpomalily nástup hlubokého spánku. Už to nestihl zastavit. Co to bylo na tom přívěšku? S posledními paprsky vědomí pochopil, že ty zvláštní tvary stříbrných výstupků a proláklin v kruhovém ohraničení jsou vyobrazením souložících postav jak z kámasútry. S děsivým úlekem z toho, že není pánem příštích událostí, se propadl do tmy.

"TEĎ SE VÁS DOTKNU NA NOSE A VY MI ŘEKNETE, JESTLI TO CÍTÍTE. CÍTÍTE TO?"

"ANO!" odpověděl, ale jako by to řekl za něj někdo jiný.

"TEĎ ZAPOMEŇTE, ŽE JSEM SE VÁS DOTKLA!"

"DOTKLA JSEM SE VÁS NA NOSE PŘED CHVÍLÍ?"

"NE." samozřejmě, že ne. Proč by se ho někdo dotýkal na nose?

Byla spokojená. Bylo zřejmé, že jeho stav dopomohl k velmi hluboké hypnóze.
Pohodlně se usadila do svého křesla. Nohu přehodila přes opěradlo. Pomalu se začala hladit po těle přes oblečení.

"VYPRAVUJTE MI, CO SE VÁM STALO O VÍKENDU V BESKYDECH V POLOVINĚ ÚNORA! ŘEKNĚTE MI VŠE!"

Začal vyprávět. Vše říkal pomalým klidným přesto zřetelným hlasem. Jeho mysl se hypnózou dostala dokonale mimo jeho tělo. Strnulost z jeho těla zmizela. Látku jeho kalhot téměř okamžitě napnula výrazná erekce. Ten klidný způsob, jakým jí postupně líčil skutečné události nápadně podobné jejím divokým fantaziím, které si jen s uzarděním dokázala představit, když se sama po večerech pohroužila do divokých představ, ji fascinoval a brnkal na struny harfy její slasti. Její práce ji bavila. Takhle pracovala ráda. Nechala se unášet vyprávěním a jen v zadní části mozku nechala zapnutý profesionální výstražný majáček, který by ji upozornil na možnou příčinu jeho stavu.

„Byla to to Ela. Ona za vše může. Nikdy nezapomenu na setkání s ní. Pozval jsem ji na oběd. Byla zvědavá, citlivá, milá. Naslouchala, vyprávěla. Byla to žena s hlubokými pocity a složitostí. Teď jsem přesvědčen, že to německé auto s registrační značkou „PI-CA“ na to parkoviště nějak dostala ona. Když jsem se jejího majitele lámanou němčinou ptal, zda ví, co to v našem jazyce znamená, v jeho úsměvu bylo něco zvláštního. Bylo to celé podezřelé. Ta žena je sám satan. Ale to jsem vše pochopil až v Beskydech. Myslím, že nás všechny omámila. Že nás všechny dala dohromady, aby se ďábelsky bavila našimi hříchy.“
Vyprávěl vše v polospánku nezaujatě, jako by četl článek z novin o nadprůměrné sklizni kávy Kopi Luwak z prdelek indonéských cibetek.

„KOHO DALA DOHROMADY? KDY? KAM?“

„Byla to Ela! Ona to začala! Svolala pár vyvolených do Beskydské chaty jménem Mír nějakého Fetišamana. Hrůzostrašné jméno pro chatu. Neodradilo nás. Byl jsem dost pyšný na to, že jsem byl také přizván. Přesto se mi ale nechtělo jet „samotnému“.
Napsal jsem Ele:
„Co bys řekla na to, že bych Ti v Beskydech představil ženu, která na sebe v mých povídkách bere jména Lena nebo Lea?“
„Hmmm! Opravdu bys sebou vzal tu tvou Tulivku? To nabízí zajímavé možnosti! Moc ráda bych na vlastní oči zažila tvá kandovská muka! Jestli se nebojíš, přivez nám ji!“
„A… Mám ještě jeden nápad!“
„Ano?“
„Jsem rád, žes mě pozvala. Moc rád bych to nějak zpečetil! Napadlo mě, že bychom mohli založit tajný literární klub! A dokonce jsem mu už vymyslel jméno!“
„Hmmm! Zajímavý nápad! Už i jméno? Ale? A jaké?“
„Komise pro legalizaci integrace teatrálních orgasmů a jejich rehabilitaci a interakci ve společnosti“
„Proboha! Co to meleš?“
„Když Ti řeknu, že zkratkou klubu je „KLITORIS“, bude Ti to stále připadat tak hloupé?“
„Aha! No, v tom případě mi ten název přijde zcela v pořádku! Naše setkání se tak stane ustanovujícím shromážděním! Fajn! Doražte! Těším se na Tulivku! I na Tebe! Něco si na Tebe vymyslím! Buď připraven!“

Bude to prdel. Začal jsem se těšit.
Kdybych jen tušil!

*****

Ela se na nás dobře připravila! Ďábelská Ela! Když jsme otevřeli dveře malebné vyhřáté dřevem vonící chajdy, vítala nás jako chlebem a solí prapodivnými nazelenalými koláčky. A že je dělala sama. Těžko odmítnout. Opravdu byly lahodné. Všichni přítomní snad krom samotné Ely je měli v ruce a pomalu okusovali. Měli jsme čas se se všemi seznámit. Poměr mužů a žen byl kouzelně vyrovnaný. Tulivka se brzy zařadila mezi ostatní spisovatele. Její dvě úchvatné povídky se všeobecně líbí a byly častým námětem hovoru. Január zářila a vesele se bavila s každým a se všemi. Zlobivoučká byla úchvatná. OnaExistuje nádherná. Tajemná Zimnívánek okouzlující. Fetišák se pnul pýchou a snažil se být skvělým hostitelem. Thor a Milda, to vám byla úžasná dvojka bodrých obrů. Čerstvě oholený Jarloch s Budulínkem v rozesmátém hovoru byli uchvacující dvojicí. Srdce přítomných dam jihla. Ela ladně kroužila mezi námi s plným tácem a spravedlivě nás zásobovala. Snědli jsme jich s Tulivkou hned několik. Když jsem si bral ten poslední, Ela mi do ucha pošeptala:
„Jsi připraven?“
Mrazení mi proběhlo od zátylku celým tělem.

Další děj byl celý velmi veselý, ale tak trochu v mlze. Opravdu už si nevzpomínám, jak jsme se ubytovali. Jen si vybavuji ten pocit, jaké nám bylo horko. Skoro polonazí jsme se rozesmátí dostali do společenské místnosti, kterou teď zpětně vnímám jako rozbouřené moře v úzkém přístavu. Moře nahých těl, ženských ňader, vzrušujících boků i rozeklaných omamně vonících klínů, mužských chlupatých hrudí i prdelí, dlaní, vlasů, vzdechů, výkřiků. Když jsme vešli, moře nás oba každého zvlášť pohltilo. Skoro jako bych v té bouři chvílemi vnímal i burácení hlasu ženského pirátského kapitána. Byl jsem něčím vinen. Přišlo mi to k popukání. Zasloužil jsem si trest, tím jsem si v tu dobu smíchy v křečích byl jist. Najednou jsem stál připoutaný zády ke stěžni, ve který se změnil jeden ze sloupů v místnosti. Kapitán Ela rozkazovala dál. Tulivka se stala najednou centrem pozornosti mnoha přítomných. Měl jsem vynikající přehled o dění kolem ní. Tedy měl bych, kdybych toho byl schopen.
Ty vynikající koláčky! Ta hříšná Ela!
Január a Zlobivoučká byly vybrány a velmi ladným pohybem se ke mně přiblížily jako hladové kočky. Nevěděl jsem, co sledovat dříve. Ty dvě krásné stvoření nebo rej kolem Tulivky. Rozplývala se v péči nádherných spisovatelů!“

Pacient se odmlčel. Začal vykazovat vzrůstající neklid. Jeho terapeutka už byla ve spodním prádle. Její blonďatá hříva rozpuštěná. Olizovala si rty. Byla už vzrušená! Kalhotky viditelně mokré v oblasti zaříznuté brázdy. Teď nesměl pacient s vyprávěním přestat!

„NEBOJTE SE! JSTE V BEZPEČÍ! VYPRAVUJTE DÁL!“

Chvilku trvalo, než se trošku uklidnil. Pak pokračoval hypnotizovaný pacient ve vyprávění.

„Už nikdy nedostanu z hlavy ten pohled, když má milovaná seděla obkročmo na bedrech medvědovitého obra, jehož plaz jí plenil kundičku, další obr jí svým blesky sršícím kladivem napichoval prdelku. Snažil se jí zřejmě v rámci kurzu přežití šamansky vyhnat ze zadní růžičky všechny skryté strachy. Podle výrazu a vzdechů Tulivky se mu to asi dařilo. Holky držely její roztažené ruce a u toho ji hladily po těle. Ona s otevřenými ústy křičela rozkoší a bolestí jako smyslů zbavená. Budulínek a Jarloch ji utěšovali svými do hladka oholenými roubíky, po kterých divoce lapala rty. Po celou dobu se zdálo, že neomámená Ela se jen baví, ale nyní i ona podlehla kouzlu okamžiku a poklekla s prdelkou vystrčenou směrem na Fetišáka, který se této vzácné ojedinělé nabídky ihned chopil a s řevem raněného lva se vpochvil. Rozkoš, kdy jsem viděl Moničin jazyk v souboji s jazykem Zlobivoučké pod mojí uzdičkou a zároveň mou duši drásal pohled na mou milovanou Tulivku v milostné euforii z tolika cizích mužských chloub, byla nepopsatelná, nadpozemská.“

Pacient přestal s vyprávěním. Chvěl se. Jeho bezvládné tělo ovládl třes. Skučel. Vzdychal. Trpěl. Nebo to byly projevy nepopsatelných muk komplexní úchylné rozkoše?
Dostali se až na dno. Terapeutka viděla, že jsou tam, kde mají být. Teď byl ten správný okamžik. Byl čas na léčebný proces. I ona už potřebovala zavlažit.
Prudkým pohybem osvobodila jeho na kámen tvrdého ptáka ze sevření kalhot, přehodila nohu přes jeho tělo, neomylně nasměřovala směrovku do svého nitra a na doraz se najednou napíchla až na dno své promočené doktorské kundy.

*****

Jak se čím dál víc podmaňovala vášni, její stříbrný přívěšek začal zářit karmínově rudou. Její pokožka se naježila jako srst kočky před útokem. Sáhla pod velký polštář, kde nahmátla velkou pevnou chladnou rukojeť.

Najednou ale strnula. Něco se změnilo! Přívěšek okamžitě zhasl.
Jeho pacienta se z nepřítomného výrazu změnil na zuřivě nadržený. Jeho dosud bezvládné paže ji chytily za prsa!

„Tak takhle vy léčíte své pacienty, paní doktorko?“

Došlo jí to okamžitě. Celé to na ní sehrál. A ona se nechala.
Ten prasák ji od počátku obelhal, sprostě ji podvedl a nechal se tu píchat.
Nu, co. Tak teď už nezbývá než si to pořádně užít. A to zas ona umí!

*****

Ulepená od jeho spermatu od klínu až po krk se k němu přivinula. Voněl po jejích medově kokosových výstřicích, které se nádherně rozstřikovaly, když do její prýštící nateklé ratolesti narážel celou plochou podbřišku. Smáli se jako děti, když se mu pár kapek takto dostalo až do očí.
„Hmm! Miláčku, dnešní hra na nadržence předstírajícího psychiatrického pacienta a jeho neméně nadrženou terapeutku se mi moc líbila!“
„Jsi úžasná!“
Bylo mu krásně.
„Na co si zahrajeme příště?“ mrkla na něj Tulivka svýma rozvernýma modrozelenýma očima.